22 As 242/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 242/2025- 63 - text pokračování 22 As 242/2025 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci navrhovatele: Spolek pro Smrkovice, z. s., sídlem Na Návsi 5, Písek - Smrkovice, zastoupený JUDr. Adamem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti odpůrci: město Písek, se sídlem Velké náměstí 114/3, Písek, za účasti osoby zúčastněné na řízení: RESIDENCE SMRKOVICE, s. r. o., se sídlem Pražská 483, Písek, zastoupená Mgr. Květoslavou Křenkovou, advokátkou se sídlem Fráni Šrámka 136, Písek, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 regulačního plánu Smrkovice II. přijaté usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 1. 2. 2024, č. 18/24, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2025, čj. 57 A 30/2024-204, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval namítaným rozporem regulačního plánu s územním plánem. Chybným shledal závěr krajského soudu, že regulační plán nelze pro rozpor s územním plánem v řízení o zrušení opatření obecné povahy zrušit, neboť nemůže vyvolávat žádné právní účinky. Konkrétně pak však shledal, že regulační plán v rozporu s územním plánem není. [2] Zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. 18/24, rozhodlo o vydání změny č. 1 regulačního plánu Smrkovice II. Změna byla pořízená na návrh osoby zúčastněné na řízení postupem podle § 72 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Spočívala v navýšení maximálního počtu stavebních parcel v zastavitelné ploše Z4-8 ze 48 na 52. Dále se jednalo o změnu trasy a hloubky uložení vodoteče. [3] Navrhovatel je enviromentální spolek, jehož členové vlastní pozemky v katastrálním území odpůrce v blízkosti změnou dotčených stavebních parcel. U krajského soudu se navrhovatel domáhal zrušení změny regulačního plánu. Namítal, že odpůrce pochybil v procesu jejího pořizování. Za prvé nesouhlasil se způsobem vypořádání podání svého člena. Dále poukázal na to, že změna regulačního plánu je v rozporu s územním plánem odpůrce ve znění po změně č. 6, která nabyla účinnosti dne 3. 3. 2023 (dále jen „územní plán“). Změna regulačního plánu podle jeho přesvědčení ani neodpovídá cílům a úkolům územního plánování vymezeným v § 18 a 19 stavebního zákona. V této souvislosti zmínil, že odpůrce nejen že neodůvodnil zvýšení počtu zastavitelných parcel, nýbrž jejich počet zvýšil na úkor ponechání otevřené vodoteče. [4] Krajský soud návrh na zrušení opatření obecné povahy zamítl. Uvedl, že odpůrce postupoval správně, pokud podání člena stěžovatele vyhodnotil jako připomínky. Člen navrhovatele své podání v prvé řadě přímo označil jako připomínky. To, že by se jednalo o námitky, nevyplynulo ani z obsahu podání. Člen navrhovatele v něm pouze polemizoval se zatrubněním vodoteče a změnou parcelace. Neuvedl ovšem, jak a zda by tyto změny zasáhly do jeho práv. [5] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku spočívající v rozporu regulačního plánu s územním plánem. Navrhovateli sice přisvědčil, že v předchozím územním plánu a regulačním plánu si maximální kapacity zastavitelné plochy neodpovídaly. Nicméně změna č. 7 územního plánu, která nabyla účinnosti dne 4. 3. 2025, tento nesoulad odstranila. Navrhovatel takovým postupem nemohl být dotčený na právech. [6] Ani zbylým námitkám navrhovatele krajský soud nepřisvědčil. K ponechání otevřené vodoteče poznamenal, že v současnosti je vodoteč zatrubněná, nikoliv otevřená (jak tvrdil navrhovatel). Přijatá změna regulačního plánu pouze upravuje její trasu a mění hloubku jejího uložení. Stav vodoteče se ale nijak nezmění. Ochranné pásmo vodoteče je navíc v případě zatrubnění možné využít jako veřejnou zeleň. Ke zvýšení počtu zastavitelných parcel z 48 na 52 pak krajský soud uvedl, že z regulačního plánu nevyplývá, že by bytová zástavba měla být zdrojem ohrožení životního prostředí. Ostatně navrhovatel tvrzené narušení životního prostředí blíže nezdůvodnil a ani neprokázal. Krajský soud neshledal jako problematické ani to, že ve změně regulačního plánu nebylo zdůvodněné navýšení počtu stavebních parcel. Navrhovatel totiž ani v tomto případě nepopsal, jakým způsobem by jeho veřejná práva zasáhlo zvýšení počtu stavebních parcel na stejné ploše. K tomu krajský soud poznamenal, že tímto postupem naopak dojde k lepšímu využití těchto pozemků. Krajský soud pak neshledal ani rozpor změny regulačního plánu s úkoly a cíli územního plánování. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [7] Navrhovatel (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. Úvodem kasační stížnosti popsal proces přijímání změny regulačního plánu a změny územního plánu, který byl dle jeho přesvědčení nezákonný. Konkrétně ke změně regulačního plánu pak v kasační stížnosti namítal, že: - Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný. Rovněž změna regulačního plánu není odůvodněna. - Krajský soud pochybil, pokud stejně jako odpůrce považoval podání člena stěžovatele za připomínky. - Krajský soud přezkoumal změnu regulačního plánu nesprávně. - Krajský soud pochybil, pokud změnu regulačního plánu nezrušil pro rozpor s územním plánem. [8] Odpůrce ve vyjádření uvedl, že rozsudek krajského soudu považuje za správný a přezkoumatelný. Krajský soud posoudil změnu regulačního plánu v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Ty byly obecné. Dále odpůrce zpochybnil aktivní legitimaci stěžovatele. Nesouhlasil se závěry krajského soudu, že práva stěžovatele mohou být dotčená tím, že se pozemky ve vlastnictví jeho členů nachází v území, na které může mít změna regulačního plánu vliv. Stěžovatel byl založený účelově půl roku poté co změna regulačního plánu nabyla účinnost a jeho cílem je zabránit realizaci výstavby. Jinou činnost směřující k ochraně životního prostředí nevyvíjí. V návrhu na zrušení změny regulačního plánu nijak neprokázal, jak byla dotčená jeho práva. [9] K povaze podání učiněnému členem stěžovatele odpůrce uvedl, že člen stěžovatele není vlastníkem pozemku nebo stavby v území řešeném změnou regulačního plánu, a změnou ani nemohla být přímo dotčena jeho vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním stavbám nebo pozemkům. Nebyl tedy osobou, která by mohla podat námitku (§ 73 odst. 3 ve spojení s § 85 odst. 1 a 2 stavebního zákona). Nadto bylo podání výslovně označené jako připomínka. [10] Odpůrce se vyjádřil i k namítanému rozporu mezi územním plánem a regulačním plánem. Konstatoval, že v rozporu nejsou. Maximální kapacita zastavitelné plochy uvedená v územním plánu je pouze orientační, ne závazná. Ve vyjádření též odpůrce uvedl, že navrhovatel dosud nijak nespecifikoval, v čem spočívá zásah do jeho práv. Obecná tvrzení ohledně negativního ovlivnění životního prostředí nejsou dostatečná. Dále odpůrce poznamenal, že před změnou regulačního plánu byly v zastavitelné ploše vymezeny plochy pro zeleň o rozloze 8 692 m². Po změně regulačního plánu se jedná o plochu o rozloze 8 942 m². Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [11] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření uvedla, že stěžovatel v kasační stížnosti nepředkládá věcnou argumentaci. Pozemky, kterých se změna regulačního plánu týká, jsou v soukromém vlastnictví. Nepatří žádnému ze členů stěžovatele ani veřejnosti. Zájmy stěžovatele, resp. jeho práva na příznivé životní prostředí, nemohou být výstavbou nikterak dotčeny. Ostatně sám stěžovatel dotčení konkrétních práv nenamítá. Argumentuje pouze obecně. Za nedůvodnou považuje i argumentaci stěžovatele o způsobu přezkumu změny regulačního plánu. Krajský soud podle osoby zúčastněné na řízení posoudil regulační plán v mezích návrhových bodů. Ty se přitom týkaly zejména rozporu regulačního plánu s územním plánem. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [12] Stěžovatel se v replice ohradil proti názoru, že není aktivně legitimovaný pro podání návrhu na zrušení změny regulačního plánu. Pro vznik aktivní legitimace není podstatné, že vznikl až v procesu pořizování změny regulačního plánu. Ohradil se také proti poznámkám odpůrce o šikanózním jednání a zneužívání práva. Stěžovatel dále sporoval tvrzení odpůrce, že maximální kapacita plochy Z4-8 stanovená v územním plánu není závazná. V replice se vymezil i proti vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Podle stěžovatele není pravdivé, že by nemohlo být dotčené jeho právo na příznivé životní prostředí. Nesouhlasí ani s tím, že by v řízení neuplatnil konkrétní argumentaci; již od počátku namítal právě porušení práva na příznivé životní prostředí. Na to může mít narůstající výstavba a zatrubnění vodoteče vliv. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Roz