22 As 264/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 264/2025- 47 - text  22 As 264/2025-50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: TRAMON s. r. o., se sídlem Smetanovo náměstí 23, Litomyšl, zastoupená JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 4. 2025, čj. KUPA9721/20253, a ze dne 9. 4. 2025, čj. KUPA9750/20253, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 10. 2025, čj. 52 A 29/2025221, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala žalovanému podle § 9 odst. 6 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále „zákon o ochraně ZPF“), dvě žádosti o souhlas s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále „ZPF“). Žádosti z 19. 6. 2024 žalovaný vyhověl ve smyslu § 21 odst. 2 zákona o ochraně ZPF závazným stanoviskem z 8. 7. 2024, čj. KUPA13812/20245. Jím udělil souhlas s trvalým odnětím pozemků parc. č. 1350/15, 1445/3, 1445/4 a částí pozemků parc. č. 1350/3, 1350/14, 1445/1, 1448/3, 1448/4, 1448/5, vše v k. ú. Litomyšl, o celkové výměře 8,0638 ha, a to za účelem skládky inertních odpadů. Žádosti ze 4. 9. 2024 žalovaný vyhověl ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o ochraně ZPF rozhodnutím z 29. 9. 2024, čj. KUPA18695/20245. Jím udělil souhlas s trvalým odnětím pozemků parc. č. 1356/13, 1357/2, 2296/4, 2296/5 a částí pozemků parc. č. 1350/3, 1350/14, 1445/1, 1448/3, 1448/4, 1448/5, vše v k. ú. Litomyšl, o celkové výměře 4,3735 ha, a to za účelem skládky inertních materiálů a výstavby technického zázemí firmy. Závazným stanoviskem z 8. 7. 2024 i rozhodnutím z 29. 9. 2024 žalovaný dále žalobkyni stanovil ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF povinnost zaplatit odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF s tím, že konečná konkrétní výše odvodu bude stanovena v souladu s § 11 odst. 2 tohoto zákona příslušným orgánem ochrany ZPF. [2] Následně Městský úřad Litomyšl, jako prvostupňový orgán ochrany ZPF, vydal 24. 2. 2024 jednak rozhodnutí čj. MěÚ Litomyšl 011304/2025, jímž rozhodl o výši odvodu 10 961 332,80 Kč za trvalé odnětí výše uvedené zemědělské půdy o výměře 8,0638 ha; a jednak rozhodnutí čj. MěÚ Litomyšl 010623/2025, jímž rozhodl o výši odvodu 2 689 358 Kč za trvalé odnětí výše uvedené zemědělské půdy o výměře 4,3735 ha. Městský úřad tedy žalobkyni uložil odvody v celkové výši 13 650 690,80 Kč. Oproti žalobkyní předloženému výpočtu odvodů městský úřad použil koeficient ekologické váhy vlivu odpovídající desetinásobku. Důvodem je negativní ovlivnění faktoru životního prostředí – chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále „CHOPAV“) ve smyslu části B písm. B přílohy k zákonu o ochraně ZPF – sazebník odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále „sazebník“), jelikož veškeré odňaté pozemky se nachází v CHOPAV. [3] V záhlaví uvedenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a obě rozhodnutí městského úřadu potvrdil. [4] Žalobu proti rozhodnutím žalovaného krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [5] Krajský soud předně uvedl, že účely, pro něž byly odňaty pozemky v nyní projednávané věci, nespadají pod uzavřený výčet výjimek ze stanovení odvodů za trvalé odnětí ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Doplnil, že žalobkyně se žádné takové výjimky ani nedovolávala. [6] V souladu se správními orgány krajský soud poukázal na skutečnost, že jde o pozemky nacházející se v CHOPAV ve smyslu části B písm. B sazebníku. Pro takový případ je stanovena ekologická váha vlivu 10. Samotné zařazení dotčených pozemků do CHOPAV žalobkyně obecnou námitkou nezvrátila. Krajský soud odmítl právní výklad žalobkyně, že správní orgány (orgány ochrany ZPF) mají zjišťovat skutečnou intenzitu negativního ovlivnění dotčeného faktoru životního prostředí. Podle krajského soudu je podmínka zjištění skutkového stavu v rozsahu předpokládaném zákonodárcem splněna právě zjištěním, že se pozemky nacházejí v CHOPAV, neboť v takovém případě už samotná skutečnost odnětí půdy ze ZPF představuje negativní ovlivnění životního prostředí. Vzhledem k tomu, že zákonodárce podmiňuje zvýšení odvodu koeficientem 10 (ekologická váha negativního vlivu) už tou samotnou skutečností, že se pozemky nacházejí v CHOPAV, není relevantní tvrzení žalobkyně, že v dané lokalitě nedochází ke kontaminaci spodních či povrchových vod. Podle krajského soudu tedy není dán prostor pro výklad šetrnější pro žalobkyni, jehož se domáhala. Současně předestřený výklad není v rozporu s principem racionálního zákonodárce, neboť ekonomicky efektivně a transparentně stanoví výši odvodů. [7] S ohledem na to, že rozhodující je existence CHOPAV v dané lokalitě, nemůže mít na stanovení koeficientu ekologické váhy negativního ovlivnění dotčeného faktoru životního prostředí vliv ta skutečnost, že došlo ke změně bonitace půdy. Stejně tak okolnosti historického vývoje ani skutečnost, že žalobkyně recykluje odpady, čímž dle svého tvrzení zlepšuje životní prostředí v České republice, nemají vliv na stanovení výše odvodu, neboť tyto nejsou zákonným kritériem pro stanovení výše odvodu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Podle stěžovatelky je napadený rozsudek nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky. Konkrétně stěžovatelka namítla, stejně jako již v odvoláních i žalobě, že správní orgány nesprávně vyložily a aplikovaly ustanovení sazebníku upravující postup pro výpočet odvodu za odnětí půdy ze ZPF. Z části D bodu 2 věty první sazebníku, podle níž orgán ochrany ZPF zjistí, bude-li odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu negativně ovlivněn některý z faktorů životního prostředí, vyjmenovaných v části B, a v návaznosti na to určí odpovídající ekologickou váhu tohoto ovlivnění, podle stěžovatelky plyne, že k uplatnění navyšujícího koeficientu nemá docházet zcela formalisticky, mechanicky a automaticky. Nepostačuje toliko formální naplnění jednoho z kritérií uvedených v příloze – zde odnětí pozemků nacházejících se v CHOPAV, jelikož zákon o ochraně ZPF, resp. sazebník nepresumuje negativní ovlivnění faktorů životního prostředí. Hodlal-li by zákonodárce zavést presumpci negativního ovlivnění faktorů životního prostředí, k níž dospěly správní orgány a krajský soud, odpovídalo by tomu i textové znění části D bodu 2 sazebníku, ze kterého by byly takový předpoklad a automatické navyšování koeficientem zřejmé. Právní úpravu, s ohledem na její znění (jazykový výklad) a předpoklad racionálního zákonodárce, je podle stěžovatelky třeba vykládat tak, že správní orgán musí možné negativní ovlivnění životního prostředí fakticky přezkoumat a s ohledem na všechny známé skutkové okolnosti řádně posoudit a před užitím navyšujícího koeficientu skutkově vyhodnotit. Bez faktického zhodnocení reálného ohrožení životního prostředí proto nelze uplatnit navyšující koeficient. V popředí ochrany půdy zařazené do ZPF nemá být ryze kvantitativní ochrana ZPF, ale spíše hledisko ochrany kvalitativní spočívající primárně ve zvyšování odvodu koeficientem dle tzv. tříd ochrany ve smyslu části D bodu 4 sazebníku. [10] Již ve správním řízení i řízení před krajským soudem stěžovatelka doložila, že v daném místě byl před více než třiceti lety úředně schválen provoz skládky inertních materiálů, přičemž její součástí je od roku 1999, na základě úředního rozhodnutí, povoleno i provozování recyklačního střediska. Následně došlo ke změně využívání dotčeného území ze skládky inertního materiálu výhradně na recyklaci, a v roce 2024 na terénní úpravy, kompostárnu a novou recyklaci. Doposud se v rámci činnosti stěžovatelky využívalo dočasné odnětí pozemků ze ZPF, tj. z hlediska odvodů nejde o žádný „nový“ zábor, kterým by se zmenšovala plocha pozemků dosud užívaných pro zemědělské účely a produkci potravin. Nejde o žádný nový záměr, ale toliko o překlopení desítky let trvajícího stavu z dočasného odnětí ze ZPF na trvalé. [11] Z pohledu podloží i technických řešení je celý prostor dostatečně zabezpečen proti kontaminaci a negativnímu ovlivnění vod. Podle stěžovatelky za dobu dosavadního provozu zařízení k žádnému narušení CHOPAV nedošlo, což je průběžně monitorováno řadou vrtů a v povrchových jímkách. Dle výsledků samotným provozováním skládky inertního materiálu a následným provozem recyklace inertního materiálu nedošlo ani nedochází k ovlivňování podzemních či povrchových vod. Z povoleného záměru na další využití předmětného území