3 Afs 110/2025 – Nejvyšší správní soud

3 Afs 110/2025- 43 - text  3 Afs 110/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: EDGE Europe s.r.o., se sídlem Hyacintová 3222/10, Praha 10, zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2016, č. j. 32889/16/530021443711478, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 8 Af 68/2016  175, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 8 Af 68/2016  175, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) platebním výměrem na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 21. 7. 2015, č. j. 5067039/15/201052525108983 (dále jen „platební výměr“), vyměřil žalobkyni v návaznosti na postup k odstranění pochybností nadměrný odpočet daně za zdaňovací období od 23. 5. 2012 do 30. 6. 2012 ve výši 6 392 Kč, tj. v částce o 6 026 081 Kč nižší, než jakou žalobkyně uplatnila v daňovém přiznání. Důvodem snížení bylo odepření práva na odpočet ve vztahu k dodávkám mobilních telefonů přijatým od společnosti EDGE CZ, s.r.o. (dále jen „EDGE CZ“), jež žalobkyně dále dodávala do jiných členských států, neboť správce daně dovodil, že měla a mohla vědět, že se účastní na daňovém podvodu kolotočového typu. [2] Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a platební výměr potvrdil. Žalovaný v reakci na podané odvolání vyslechl žalobkyní navržené svědky, seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi a uzavřel, že se žalobkyně podvodu na DPH účastnila vědomě, pročež se dále již nezabýval tím, jaká preventivní opatření přijala. [3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 14 Ad 15/202145 (dále jen „první rozsudek MS“), rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal důvodnými žalobní námitky procesní povahy. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 3 Afs 403/202034 (dále jen „první rozsudek NSS“), první rozsudek MS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vytýkané vady mohly být a také byly zhojeny v rámci odvolacího daňového řízení tím, že žalobkyně dostala řádný prostor k navržení důkazů i k vyjádření se k nim v odvolacím řízení. Proto se měl městský soud zabývat též námitkami žalobkyně proti závěru žalovaného o její účasti na podvodu na DPH. [4] Městský soud následně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 8 Af 68/2016118 (dále jen „druhý rozsudek MS“), a žalobu tentokrát zamítl. K námitkám procesních pochybení správce daně městský soud zopakoval závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v prvním rozsudku NSS. Pokud jde o posouzení účasti žalobkyně na daňovém podvodu, městský soud dospěl k závěru, že dodavatelský řetězec by zasažen podvodem na DPH a žalobkyně o něm mohla a měla vědět. Nevyužila však možnost vyvinit se z účasti na podvodu tím, že by prokázala, že přijala veškerá rozumná opatření, aby se do pochybných obchodních operací stižených podvodem nezapojila. [5] Proti druhému rozsudku MS podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 22. 4. 2025, č. j. 3 Afs 249/2023  61 (dále jen „druhý rozsudek NSS“) druhý rozsudek MS zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ačkoliv městský soud sám rekapituloval, že žalovaný dovozoval vědomou účast žalobkyně na podvodu na DPH, neuvedl, že by tento závěr sdílel, a naopak dospěl k závěru, že by žalobkyně o podvodu měla a mohla vědět, přičemž musí nést následky toho, že nedoložila žádná preventivní opatření, která by učinila. Městský soud tak výslovně uznal žalobkyni účastnou na podvodu na DPH z nedbalosti. Podle Nejvyššího správního soudu však k takovému závěru nebyl oprávněn; žalovaný takový závěr neučinil a vyhodnocením tvrzených preventivních opatření se nezabýval. Argumenty ohledně případné nedostatečnosti opatření nepřinesl ani městský soud. Nejvyšší správní soud proto shledal druhý rozsudek MS nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, zrušil jej [§ 110 odst. 1 s. ř. s., část věty první před středníkem ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud zavázal, aby žalobu znovu posoudil v rozsahu, který Nejvyšší správní soud ve svých obou rozsudcích dosud věcně nevypořádal. Pokud dospěje k závěru, že se žalobkyně neúčastnila na podvodu na DPH úmyslně, rozhodnutí žalovaného zruší a zaváže jej k tomu, aby se zabýval účinností jí tvrzených preventivních opatření, budeli chtít dojít k závěru o nedbalostní účasti na daňovém podvodu. Pokud se městský soud naopak ztotožní se závěrem žalovaného o úmyslném zapojení stěžovatelky do podvodného řetězce, vypořádá konkrétně ty žalobní body, včetně jejich rozvinutí v navazujících podáních, jež se tohoto závěru žalovaného týkají. [6] Městský soud poté ve věci opět rozhodl. Daňové orgány podle něj v projednávané věci řádně vymezily daňový podvod, neboť dostatečně a zřetelně popsaly, jak chybějící daň, tak podezřelé okolnosti. Závěry podložily rozsáhlými důkazy, ze kterých vyplývá mj. to, že se v řetězci zapojené subjekty chovaly nestandardně. Z rozhodnutí žalovaného plyne, že žalobkyně je tzv. readymade společností, která byla zakoupená a přejmenovaná jednateli společnosti EDGE CZ v době, kdy u této společnosti probíhala šetření správce daně ve vztahu k oprávněnosti nároku na odpočet daně z plnění přijatých od společnosti AMG Group, s.r.o., (dále jen „AMG“). Žalobkyně opakovaně měnila sídlo, jež bylo v roce 2012 jen virtuální, a její založení se jevilo jako zcela nelogické a bez ekonomického opodstatnění (zboží bylo nakupováno od společnosti EDGE CZ a prodáváno původním odběratelům EDGE CZ, přičemž činnost vykonávali stejní zaměstnanci jako u společnosti EDGE CZ a na stejném místě). Žalobkyní deklarovaný dopravce (společnost NEW AGE CARGO CZ, s.r.o.) dopravu nezajištoval a ani ji zajišťovat nemohl (v červnu 2012 nevykonával žádnou činnost, v daňovém přiznání vykazoval nulové hodnoty, neevidoval v obchodním majetku žádná vozidla, existovalo personální propojení mezi zakladateli společnosti a jednateli žalobkyně, vozidlo uváděné při dodávkách na Slovensko přitom patřilo jiné společnosti – Global Cars s.r.o.). Další skutečnost, která podle žalovaného svědčí o vědomé účasti žalobkyně na daňovém podvodu je i způsob provádění platebních transakcí v rámci obchodního řetězce. Přijaté platby byly ještě téhož dne odesílány dále na účet následujícího subjektu v řetězci. V některých případech docházelo ke slučování více přijatých plateb do jedné vyšší částky, jindy byla jedna přijatá platba rozdělena do několika částek. Tvrzení žalobkyně, že projevila maximální možnou míru opatrnosti při realizaci obchodních aktivit a důsledně kontrolovala nakupované zboží, aby se nestala obětí podvodných jednání, v konfrontaci se závěry daňových orgánů podle městského soudu nemohou obstát, a vzhledem ke správnému závěru žalovaného o vědomé účasti žalobkyně na podvodu na DPH ani nejsou relevantní. [7] Městský soud se zabýval taktéž námitkou, podle níž jsou skutkové okolnosti případu srovnatelné s případem společnosti EDGE CZ, v němž žalovaný nárok na odpočet DPH uznal, neboť správce daně neunesl důkazní břemeno stran vědomého zapojení této společnosti do podvodu na DPH. Žalobkyně se v této souvislosti dovolávala zásady legitimního očekávání, které však městský soud nepřisvědčil. Konstatoval, že předmětem rozhodnutí žalovaného ze dne 19 11. 2019, č. j. 45473/19/530021444711869 a č. j. 45480/19/530021444711869 (dále jen „rozhodnutí žalovaného ve věci EDGE CZ“), byly podle městského soudu jiné obchodní transakce, týkaly se jiného daňového subjektu a jiného zdaňovacího období. [8] Městský soud ve shodě s daňovými orgány dospěl k závěru, že dodavatelský řetězec byl zasažen podvodem na DPH, o kterém žalobkyně věděla a vědomě se jej účastnila. Nárok na odpočet daně z předmětných zdanitelných plnění proto žalobkyni nenáleží. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Napadený rozsudek je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný, neboť v něm městský soud zmatečně kombinuje otázku existence daňového podvodu s otázkou, zda se na něm vědomě podílela. Není tak možné určit, o jaké skutečnosti opírá závěr o vědomé účasti stěžovatelky na podvodu a které mají prok