3 Afs 67/2025 – Nejvyšší správní soud

3 Afs 67/2025- 48 - text  3 Afs 67/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Český minigolfový svaz, z.s., se sídlem Zátopkova 100/2, Praha 6, zastoupený JUDr. Danielem Vidunou, LL.M., advokátem se sídlem Palackého 715/15, Praha 1, proti žalované: Národní sportovní agentura, se sídlem Českomoravská 2420/15, Praha 9, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2025, č. j. 14 A 8/2024  106, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 6 134,70 Kč k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Daniela Viduny, LL.M ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u žalované dne 30. 3. 2022 žádost o poskytnutí dotace ve výši 5 706 588 Kč v rámci Výzvy 18/2021 Podpora sportovních organizací svazového charakteru 2022 (dále jen „Výzva 18/2021“). Žalovaná svým usnesením ze dne 11. 8. 2022, č. j. NSA00018/2022/PSS22/07 (dále jen „první rozhodnutí“), řízení o žádosti zastavila, a to podle § 14j odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla). Žalovaná měla za to, že žalobce nespadal do okruhu oprávněných žadatelů, jelikož neprokázal, že má odpovídající organizační a řídící strukturu, prostřednictvím níž by naplňoval svůj účel v souladu s čl. 2.10. písm. b) dotačních podmínek Výzvy 18/2021. [2] Žalobce se proti prvnímu rozhodnutí bránil žalobou, o které rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) svým rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 18 A 80/2022  83, tak, že uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (dále jen „rozsudek 18 A 80/2022“). V odst. 65 daného rozsudku zavázal žalovanou tímto právním názorem: „Soud na základě dosavadního stavu řízení nemohl učinit závěr, že by žalobce nevyhovoval kritériu výzvy v podobě celostátní působnosti, a neodpovídal tak okruhu oprávněných žadatelů. Úkolem žalované bude opětovně posoudit žádost žalobce a v rámci toho konkrétně a přezkoumatelně zhodnotit, zda žalobce naplňuje podmínku celostátní působnosti [v návaznosti na doložení odpovídající organizační struktury]. K tomu by měla vzít v úvahu veškeré podklady, která má k dispozici ve správním spise a náležitě je ve svém rozhodnutí reflektovat.“ [3] Žalovaná v dalším řízení rozhodla usnesením ze dne 5. 1. 2024, č. j. NSA00018/2022/PSS22/12 (dále jen „druhé rozhodnutí“), kterým řízení opětovně zastavila, tentokrát podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Podle žalované se žádost žalobce stala zjevně bezpředmětnou, neboť v meziobdobí (od prvního rozhodnutí) byla vyčerpána alokace Výzvy 18/2021, a žádost tak již nemůže být ani částečně uspokojena. [4] Žalobce v žalobě proti druhému rozhodnutí namítal, že žalovaná nevyčerpala všechny finanční prostředky alokované Výzvě 18/2021. Doplnil, že i kdyby tomu tak bylo, žalovaná nemohla na základě této skutečnosti zastavit řízení pro bezpředmětnost, neboť k tvrzenému vyčerpání alokace před věcným posouzením žádosti došlo pouze proto, že žalovaná vydala první rozhodnutí v rozporu se zákonem, a celý proces tak zdržela. Tuto skutečnost nelze přičítat k tíži žalobce. Takový postup by v celkovém důsledku znemožnil soudní přezkum rozhodnutí o neposkytnutí dotace. [5] Městský soud o žalobě rozhodl tak, že na jejím základě napadeným rozsudkem druhé rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Úvodem poznamenal, že předmětem jeho posouzení je toliko otázka zákonnosti druhého rozhodnutí žalované, tj. zda byly naplněny podmínky pro zastavení řízení. Naopak, jeho úkolem není hodnotit, zda žádost žalobce byla důvodná a zda mu žalovaná měla poskytnout dotaci. V odůvodnění napadeného rozsudku dále upozornil na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu: přestože je poskytnutí dotace dobrodiním ze strany státu, na které není právní nárok, nemůže být dotační politika státu svévolná; žadatel má současně právo na rovné zacházení se všemi žadateli a na řádný proces posouzení své žádosti. [6] Městský soud dospěl k závěru, že žalovaná nerespektovala svou povinnost rovného zacházení s účastníky řízení v rámci téže dotační výzvy. Ačkoli žalobce podal žádost včas a bez zjevných vad, žalovaná se jí věcně nezabývala, a to na rozdíl od jiných žádostí, které byly podány za stejných či obdobných podmínek a o nichž meritorně rozhodovala. Jediná odlišnost případu žalobce od ostatních spočívá v tom, že v jeho věci žalovaná nejprve rozhodla nezákonně. Podle městského soudu však žalovaná nemůže na žalobce přenášet negativní následky svého nezákonného rozhodnutí. [7] Žalovaná tvrdila, že by věcným posouzením žádosti žalobce diskriminovala jiné žadatele. Žalobce podle ní nemá nárok na vyplacení dotace v rámci Výzvy 18/2021, neboť již obdržel dotaci na základě Výzvy 16/2022, které se mohly účastnit subjekty, jimž bylo zastaveno řízení podle § 14j odst. 4 písm. a), anebo písm. b) rozpočtových pravidel (dále jen „Výzva 16/2022“). Zapojení žalobce do obou výzev by bylo diskriminační vůči jiným žadatelům, kteří se výzev účastnit nemohli. [8] Soud s tímto tvrzením nesouhlasil. Předně není z ničeho patrné, jak by měl být žadatel fakticky zvýhodněn tím, že se zapojí do obou výzev. Soud upozornil, že čl. 8.17. Výzvy 18/2021 zakazuje duplicitní úhradu stejných nákladů z různých veřejných zdrojů. I kdyby tak byl žalobce se svou žádostí v rámci Výzvy 18/2021 úspěšný, nemohl by danou dotací znovu hradit náklady, které mu již žalovaná proplatila na základě Výzvy 16/2022. Na základě uvedeného nemohla žalovaná věcným projednáním žádosti jiné žadatele znevýhodnit. Nadto městský soud podotkl, že žádost žalobce v rámci Výzvy 16/2022 je důsledkem nezákonnosti prvního rozhodnutí: „Pokud by v čase k tomu určeném žalovaná rozhodla o žalobcově žádosti v souladu se zákonem, k této situaci nemohlo dojít. Žalobce by buď byl uspokojen v rámci Výzvy 18/2021 [v případě pozitivního rozhodnutí], a tím pádem by nemohl ani žádat o dotaci dle Výzvy 16/2022. V případě zákonného negativního rozhodnutí by naopak byla bezpředmětnou otázka jeho nároku na vyplacení dotace v rámci Výzvy 18/2021,“ (srov. odst. 48 napadeného rozsudku). [9] Stejně tak městský soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že by žalobce zvýhodnila tím, že by mu musela (v případě pozitivního rozhodnutí o žádosti) vyplatit dotaci ex post, ačkoli Výzva 18/2021 ve svém čl. 8.5. předpokládá platbu ex ante. Dotační podmínky výzvy totiž ve svém čl. 9.1. akceptují poskytnutí dotace i na náklady, které žadatel uhradil před datem vydání rozhodnutí, tj. úhradu dotace ex post. Městský soud upozornil, že dotační podmínky připouští obě varianty, proto by ani tímto postupem žalovaná neporušila zákaz rozdílného zacházení s jinými žadateli o dotaci. [10] Diskriminační podle městského soudu není ani skutečnost, že by žalobce mohl při poskytnutí dotace své vztahy se státním rozpočtem vypořádat později než ostatní žadatelé. Tato okolnost totiž odpovídá obecně závazné právní úpravě uvedené v § 9 odst. 1 vyhlášky č. 367/2015 Sb., o finančním vypořádání, na kterou dotační podmínky odkázaly v korespondujícím ustanovení čl. 22.1. Podle dané vyhlášky je příjemce, kterému byla poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc přímo z jednotlivých kapitol státního rozpočtu, povinen předložit vypořádání se stáním rozpočtem do 15. 2. následujícího roku po roce, za nějž se provádí finanční vypořádání (srov. odst. 53 napadeného rozsudku). Ačkoli ustanovení čl. 22.1. dotačních podmínek konkretizuje, že tímto datem je 15. 2. 2023, podle městského soudu je třeba, aby doslovný výklad daného ustanovení ustoupil obecnému pravidlu, neboť opačným postupem nebude zachováno právo žalobce na věcné posouzení jeho žádosti. Žalovaná se nadto do této pozice dostala sama v důsledku nezákonnosti svého prvního rozhodnutí. Daný postup navíc nijak nediskriminuje jednotlivé úspěšné žadatele, neboť lhůta, která jim byla poskytnuta, je ekvivalentní lhůtě, v níž by musel při poskytnutí dotace předložit vypořádání se stáním rozpočtem žalobce. [11] Městský soud dále připomněl, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod souvisí s právem na meritorní rozhodnutí ve věci, jehož zákonnost následně soudy přezkoumávají. Takové právo náleží pouze účastníkovi, v jehož řízení byly podmínky řízení naplněny. Tak je tomu podle městského soudu v projednávané věci. Kroky žalované však vedly k materiálnímu vyprázdnění práva žalobce na soudní ochranu: žalovaná vydáním nezákonného prvního rozhodnutí a přenosem negativních důsledků této skutečnosti na žalobce docílila znemožnění soudního přezkumu svého rozhodnutí ve věci samé. Pokud by takový postup soud připustil, žalovaná by mohla fakticky svévolně zacházet s žadateli o dotaci – např. by mohla „v prvním kole“ vydat nepřezkoumatelné rozhodnutí o žádosti o dotace, a