3 As 100/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 100/2025- 46 - text  3 As 100/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: J. B., zastoupený Janem Černým, advokátem se sídlem Opletalova 919/5, Praha 1, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 54 A 52/202361, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech kázeňských (dále jen „prvostupňový orgán“) vydal dne 16. 1. 2023 rozhodnutí pod č. j. 1/2023. Tím uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Daného jednání se dopustil dne 25. 3. 2022 v 7:50 hod. na křižovatce silnice č. III/0063 a nájezdové a výjezdové větve dálnice D6 ve směru na Prahu tím, že při jízdě ze sjezdu z dálnice D6 na hlavní komunikaci mezi obcemi Velká Dobrá a Braškov nerespektoval příkaz daný dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“. Žalobce na křižovatce odbočoval vlevo, ve směru k obci Velká Dobrá. Z levé strany viděl dvě vozidla odbočující vpravo, na nájezd na dálnici, z pravé strany viděl vozidlo, které bylo ještě daleko. Po vjezdu do křižovatky došlo ke střetu s vozidlem Audi, které přijelo jako druhé vozidlo po hlavní komunikaci zleva. Přední levá část vozidla Audi narazila do levé zadní části vozidla žalobce, v důsledku čehož došlo k rotaci vozidla žalobce. Ten byl v dané době příslušníkem Policie ČR. Prvostupňový orgán mu proto podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), uložil kázeňský trest snížení základního tarifu o 9 % na dobu jednoho měsíce. [2] O odvolání žalobce proti rozhodnutí prvostupňového orgánu rozhodl žalovaný dne 27. 4. 2023 pod č. j. KRPS10950049/ČJ20220100PK tak, že se podle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru odvolání žalobce zamítá a rozhodnutí prvostupňového orgánu se potvrzuje. [3] Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Namítal v ní mimo jiné, že správní orgány nedostatečně konkretizovaly ustanovení, podle nichž byl trestán, což má za následek nepřezkoumatelnost daných rozhodnutí. Správním orgánům rovněž vytýkal způsob vedení správního spisu – jeho stránky nebyly číslovány a spis nebyl svázán, a tak s ním mohlo být manipulováno. Žalobce namítal také nedostatky v dokazování. Konkrétně nebyl ke zodpovězení odborných otázek ustanoven znalec a nebyla vyslechnuta svědkyně prap. S. V., která dopravní nehodu vyšetřovala a která mohla skutkové okolnosti objasnit konkrétněji než vyslechnutý svědek nprap. P. J., který se svědkyní tvořil policejní hlídku zasahující u předmětné nehody. Žalobce rovněž tvrdil, že se nemohl ke svědeckým výpovědím dostatečně vyjádřit. Rovněž měl za to, že do jeho práv bylo zasaženo tím, že nebyla zajištěna smyková stopa vytvořená na vozovce levým zadním kolem vozidla žalobce v důsledku nárazu vozidla značky Audi. Bez zkoumání těchto stop není možné podle žalobce objasnit nehodový děj a určit místo střetu vozidel. [4] Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění nepřisvědčil námitce nedostatečné konkretizace norem, podle nichž byl žalobce trestán. Prvostupňový orgán ve výroku svého rozhodnutí neuvedl pouze jedno z ustanovení významných pro určení výše kázeňského trestu, zbytek relevantních ustanovení výrok obsahoval. Krajský soud rovněž odkázal na judikaturu, podle níž neuvedení veškerých relevantních ustanovení není nutně důvodem ke zrušení správního rozhodnutí, pokud je možné učinit jednoznačný závěr o tom, jaká norma byla porušena. [5] Soud dále vyhodnotil, že správní spis odpovídal zjištěním dopravního inspektorátu Policie ČR, který předmětnou nehodu vyšetřoval (dále jen „policejní orgán“), zachyceným v protokolu o nehodě. Žalobce navíc do spisu průběžně nahlížel a případné rozpory tak měl možnost odhalit. Žádné konkrétní případy manipulace se spisem žalobce však netvrdil. Ze správního řádu ani z vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dále jen „vyhláška“), nevyplývá povinnost spis svazovat a jeho strany číslovat. Je dána pouze povinnost opatřit dokumenty ve spisu jednoznačným identifikátorem, což předmětný spis splňuje. Soud zároveň dodal, že u „živých spisů“ je spisový přehled běžně veden pouze elektronicky (srov. § 12 odst. 6 vyhlášky), a i v této formě slouží jako pojistka proti manipulaci se spisem, jak vyplývá z ustanovení § 8 vyhlášky. Krajský soud uzavřel, že nepojal jakékoli podezření o neoprávněné manipulaci se spisem, neboť byl veden běžným způsobem. [6] V otázce ustanovení znalce krajský soud souhlasil s názorem správních orgánů, že by vyhotovení znaleckého posudku bylo nadbytečné. Povinnost ustanovit znalce ukládá § 56 správního řádu v případě, kdy jsou předmětem řízení otázky, které přesahují odbornost správního orgánu. Žalobce sice tvrdil, že v jeho případě takové otázky předmětem řízení byly či měly být, ale nehodový děj byl v řešeném případě poměrně jednoduchý. S podobnými případy musí mít Policie ČR dostatek zkušeností. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností i bez znaleckého posudku a otázky, které by přesahovaly odbornost správních orgánů a měly by tak být řešeny znalcem, se vůbec nestaly předmětem kázeňského řízení. [7] Jako nadbytečný vyhodnotil soud také výslech svědkyně V., neboť nemohl přinést nic nového oproti výslechu svědka J. Z jednotlivých skutkových zjištění totiž nevyplynulo, že by mezi vyšetřujícími policisty došlo k nějakému rozporu, pro který by mohla svědkyně V. vypovídat jinak než svědek J. Skutečnost, že některé úkony prováděli oba policisté samostatně, považoval soud za irelevantní, neboť společně vyhotovili protokol o nehodě. K možnosti žalobce vyjádřit se ke svědeckým výpovědím soud uvedl, že žalobce podepsal všechny protokoly o výslechu svědků s tím, že proti nim nemá námitek. Prostor k vyjádření tak dle soudu dostal. [8] K námitce týkající se nedostatečného zdokumentování smykových stop na místě dopravní nehody soud uvedl, že se na fotografiích z místa nehody nenachází žádné stopy, které by bylo možno jednoznačně přiřadit k nehodě. Na místě se nachází množství stop pokračujících i za místo, kde se po nehodě zastavilo vozidlo žalobce, přičemž tyto stopy na první pohled představují změť smykových stop vícero různých vozidel a patrně vznikly vlivem hustého provozu v místě sjezdu z dálnice D6. Zkoumání těchto stop by nadto nemělo vliv na výsledek kázeňského řízení, neboť z tvrzení žalobce není jasné, jak by určení místa střetu podle smykových stop ovlivnilo fakt, že nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní komunikaci. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti zejména opakuje některé žalobní námitky. Opětovně tvrdí, že nebyla dostatečně konkretizována ustanovení, na jejichž základě správní orgány rozhodovaly; daná rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. [11] Rovněž opakuje, že správní spis nebyl veden řádně, neboť stránky spisu nebyly očíslovány, a proto s nám bylo možno manipulovat. Soud se touto otázkou vůbec nezabýval. Požadavek krajského soudu, podle něhož bylo jeho povinností tvrdit konkrétní případy manipulace, jež mohl zjistit nahlížením do spisu, považuje stěžovatel za „naprosto nereálný.“ Má za to, že samotné pochybení při vedení spisu představovalo dostatečný důvod pro vyhovění žalobě. Stěžovatel dodává, že nesouhlasí s tvrzením soudu, že „živé spisy“ zpravidla nemají vyhotoven fyzický spisový přehled. [12] Stejně tak stěžovatel trvá na své žalobní námitce vztahující se k dokazování. Do řízení před správními orgány měl být přibrán znalec, neboť bez znaleckého posudku nebylo možné řádně zjistit skutkový stav. Stěžovatel uvádí, že se na místě nehody nenacházely předstřetové stopy vozidla značky Audi. V takovém případě nelze bez posouzení znalcem jednoznačně určit, zda vozidlo před střetem zpomalovalo. Policejní orgán neměl dostatečné odborné znalosti k provedení technické analýzy nehodového děje, například k určení rychlosti vozidel před nehodou. [13] Vypracování znaleckého posudku by dále „vedlo k odstranění vadných tvrzení“ svědka J. Ten podle stěžovatele nesprávně určil polohu jeho vozidla v okamžiku střetu, neboť charakter poškození obou vozidel této určené poloze neodpovídá. Stejně tak svědek v protokolu o nehodě nesprávně u