3 As 144/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 144/2025- 55 - text  3 As 144/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: PharmDr. E. Č., zastoupená Mgr. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem Opletalova 983/45, Praha, proti žalované: Česká lékárnická komora, se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha, zastoupená Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2023, č. j. 975/ČR/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 Ad 13/202451, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Žalobkyně vykonávala na základě osvědčení ze dne 18. 9. 2020 funkci odborného zástupce u poskytovatele zdravotních služeb lékárenské péče WPharm Lekarna Praha 4 s. r. o. v likvidaci (dříve Pharm Go 104 s. r. o., dále též „provozovatel“) provozujícího mimo jiné lékárnu PharmGo Florenc (dále též „lékárna“). Uvedený poskytovatel byl příkazem ze dne 1. 8. 2022 shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 103 odst. 9 písm. d) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) spočívajícího v tom, že v období od 14. 9. 2020 do 4. 2. 2022 nezavedl do evidence skladových zásob, příjmu a výdeje v lékárně léčivé přípravky o objemu 5 291 balení v hodnotě celkem 4 594 156,85 Kč. Za to mu byla udělena pokuta ve výši 850 000 Kč. Žalobkyně se ke dni 10. 8. 2022 funkce odborného zástupce vzdala. [2] Dne 29. 5. 2023 podala revizní komise žalované návrh na zahájení disciplinárního řízení s žalobkyní. Oznámení o zahájení disciplinárního řízení bylo žalobkyni doručeno dne 7. 7. 2023 a rozhodnutím ze dne 10. 10. 2023 shledala žalovaná žalobkyni vinnou, že jako odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb porušila své povinnosti uložené zákonem a stavovskými předpisy, když přinejmenším v období od 4. 7. 2021 do 4. 2. 2022 připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění léčivých přípravků na základě 209 dodacích listů v hodnotě přesahující 2 mil. Kč. Tím závažně porušila povinnosti člena komory uvedené v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále též „zákon o komorách“), v § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory, v § 14 odst. 1 věta první ve spojení s § 8 odst. 8 a s § 82 odst. 3 písm. e) zákona o léčivech a v § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 84/2008 Sb. a v bodě 12 Etického kodexu České lékárnické komory (dále též „etický kodex žalované“). Za to ji žalovaná podmíněně vyloučila z České lékárnické komory se zkušební dobou v délce trvání 3 let. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud”) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Podle městského soudu byly dodrženy obě lhůty pro zahájení řízení a v posuzované věci není s ohledem na délku řízení relevantní absence pravidel běhu mezní promlčecí lhůty. Městský soud dále rozlišil odpovědnost provozovatele lékárny a žalobkyně. Uvedl, že osobní odpovědnost žalobkyně plyne z povinností svěřených odbornému zástupci a nevylučuje ji odpovědnost lékárny či dalšího lékárnického personálu v totožné věci. Byloli v lékárně zacházeno s léčivými přípravky v rozporu se zákonem v rozsahu, který není excesem jednotlivce, ale systémovým selháním, nezbývá než konstatovat spoluodpovědnost žalobkyně. Na to nemá vliv procesní pasivita provozovatele lékárny v přestupkovém řízení či jeho výsledek. Správní řízení má ve vztahu k žalobkyni pouze důkazní hodnotu v tom, že v určitém období docházelo k zásadním nedostatkům ve vedení evidence léčivých prostředků v lékárně, v níž působila na pozici odborného zástupce. Skutkový stav ve věci pochybení při vedení řádné evidence byl přitom zjištěn spolehlivě. Žalobkyně pak ze své pozice minimálně mohla a měla vědět o systému evidence a naskladňování léčivých přípravků. Pokud se nevěnovala kontrole zavedených mechanismů a dalším činnostem nezbytným k zajištění řádné evidence léčivých přípravků, nelze než shledat při výkonu povolání odborného zástupce pochybení. Bylo její povinností zajistit odborný chod zařízení poskytujícího zdravotnické služby, jehož provozovatel odbornou způsobilostí nedisponuje. V posuzované věci se přitom jednalo o opomenutí přesahující svou intenzitou a četností rovinu ojedinělých pochybení konkrétních jednotlivců, které svědčí o nesprávném nastavení kontrolních mechanismů na úrovni celé lékárny a o vážných systémových nedostatcích. Za ty je odpovědný právě i odborný zástupce, což potvrzuje i teleologický výklad právní úpravy týkající se této funkce. Žalovaná pak nepochybila, pokud neuvedla, zda se jedná o pokračující čin, trvající čin, či jednotlivé skutky, neboť dospěla k závěru o spáchání deliktu formou nevědomé nedbalosti. Dostatečně rovněž vymezila časový úsek deliktu. Na věci nic nezměnilo ani to, že k datu rozhodování městského soudu byl z etického kodexu žalované vypuštěn bod 12. I tak ostatní normy zakládají požadavek znát a dodržovat relevantní zákonné a stavovské předpisy. K tomu městský soud zdůraznil důležitost a závažnost lékárnické profese. Městský soud nepřisvědčil ani námitkám o nepřiměřenosti a nezákonnosti uložené sankce a neshledal naplnění požadavků pro její moderaci. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatelka namítá, že nebyla a ani nemohla být účastníkem řízení, které vedl Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále též „SÚKL“) s provozovatelem lékárny. O jeho zahájení, průběhu a výsledku nebyla ze strany provozovatele ani žádným způsobem informována. Provozovatel byl v řízení neaktivní a jeho procesní zájmy jsou jiné než zájmy stěžovatelky. Ona však nemohla navrhovat nebo předkládat důkazy k vyvrácení kontrolních zjištění SÚKL. Jelikož od ukončení kontroly provozovatele do vydání rozhodnutí žalované uplynuly 2 roky a od jednání 3 roky, je nepřiměřené po stěžovatelce požadovat, aby se procesně ve věci bránila. Je oproti provozovateli, jenž má případné důkazy ve věci ve svém držení, značně znevýhodněna. Žalovaná přitom zcela rezignovala na vlastní kontrolní činnost a spolehla se na závěry správního řízení vedeného s provozovatelem. Vina stěžovatelky však nemohla být spolehlivě zjištěna z podkladů správního řízení, jehož předmětem nebylo její pochybení při odborném řízení lékárny. [6] Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že je osobně odpovědná za výrazné nesrovnalosti ve skladové evidenci léčiv. Za zákonné zacházení a nakládání s léčivy je totiž primárně odpovědný vedoucí lékárník, nikoliv odborný zástupce. Role odborného zástupce spočívá v zajištění odborného metodického vedení mechanismů v lékárně. Žalovaná přitom neučinila žádná skutková zjištění ohledně způsobu, jakým stěžovatelka jako odborný zástupce vykonávala odborné řízení lékárny. Zákonodárce nezakotvil objektivní odpovědnost odborného zástupce za protiprávní nakládání s léčivými přípravky v lékárně. To plyne ze skutečnosti, že odbornému zástupci na rozdíl od vedoucího lékárníka nestanovil povinnost osobní přítomnosti v lékárně, ani povinnost dohlížet na dodržování právních předpisů při jejím každodenním provozu. Stěžovatelka jednání nezavinila ani úmyslně, ani z nedbalosti. Závěr o její odpovědnosti by bylo možné učinit jen tehdy, pokud by toto pochybení mělo prokazatelně původ v nesprávném či nedostatečném odborném řízení lékárny stěžovatelkou. Tím se žalovaná nezabývala. K tomu stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2020, č. j. 4 As 57/2020  49, č. 4092/2020 Sb. NSS. Judikaturu citovanou městským soudem označuje naopak za nepřiléhavou. Uzavírá, že na ni žalovaná klade nepřiměřené nároky a její zákonné povinnosti nepřiměřeně rozšiřuje tím, že od ní požaduje odpovědnost za výsledek. Opakuje, že o daných činnostech nevěděla, a vzhledem k tomu, že nemusela být v lékárně každý den přítomna, těžko jí lze klást za vinu, že někdo nedodržuje její metodické pokyny, v jejichž nastavení neshledal správní orgán žádné pochybení. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a eventuelně zrušil též rozhodnutí žalované. [7] Žalovaná ve svém vyjádření poukazuje na to, že stěžovatelka byla s obsahem protokolu z kontroly SÚKL obeznámena a byla jí dána možnost se k němu vyjádřit. Nenamítala, že by byl věcně nesprávný, a nečiní tak ani nyní. Není tedy zřejmé, jaká skutková zjištění rozporuje. Nic jí nebránilo popsat nedostatky kontroly a vys