3 As 21/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 21/2025- 81 - text  3 As 21/2025 - 89 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Občanský spolek pro ochranu výšky hladiny vody studní, se sídlem Dobšín 5, zastoupený Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Skalky 2918/28, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 41 A 13/2024  84, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 10. 8. 2023 obdržel Magistrát města Mladá Boleslav, odbor životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) žádost Města Dolní Bousov (dále jen „žadatel“) o vydání povolení k odběru podzemních vod ve smyslu § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „vodní zákon“). K odběru mělo docházet prostřednictvím stávajícího vrtu ŽS3 umístěného uvnitř stavby technického vybavení bez čísla popisného a evidenčního stojící na pozemku parc. č. st. 180 v k. ú. Horní Bousov (253 m n. m.), který jímá artésky napjatou podzemní vodu. [2] Žadatel byl oprávněn z daného vrtu odebírat vodu na základě povolení k odběru podzemních vod ze dne 18. 11. 2011 (jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím ze dne 4. 3. 2019), a to v celkovém objemu 10 l/s; 15 600 m3/měsíc; 187 000 m3/rok. Vzhledem k plánovanému rozvoji území, které má být vodou z daného vrtu zásobováno, však daná výše odběru nepostačovala. Žadatel proto požádal o nové povolení, na jehož základě by mohl odebírat vodu ve větším rozsahu (průměrný povolený odběr: 7,06 l/s; maximální povolený odběr: 10 l/s; 20 000 m3/měsíc; 240 000 m3/rok). [3] Žalobce je spolkem, jehož předmětem činnosti je ochrana životního prostředí. Vodoprávní úřad zohlednil, že žalobce je účastníkem předmětného řízení ve smyslu § 115 odst. 15 vodního zákona, neboť splňuje podmínky podle § 115 odst. 6 tohoto zákona. Žalobce v řízení uplatnil námitky vztahující se zejména k tvrzení, že v důsledku povolení zvýšeného odběru vody z vrtu ŽS3 dojde ke snížení hladin vod kopaných studní v obci Dobšín včetně její části Kamenice; obec se nachází ve vzdálenosti cca 1 500 m severozápadním směrem od vrtu ŽS3. Vodoprávní úřad tyto námitky vypořádal zejména s ohledem na obsah dvou vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, hydrogeologa RNDr. Š., z února a června 2023, podle nichž nově navržené limity odběru respektují velikost přírodních zdrojů podzemní vody. Takový odběr nebude mít podle RNDr. Š. významnější vliv na místní vodní a na vodu vázané ekosystémy. Vodoprávní úřad považoval za zásadní i skutečnost, že na vrtu ŽS3 od roku 2020 je a nadále má být prováděn monitoring výšky hladiny vody, přičemž případné zjištění negativního vlivu odběru vody by vedlo k úpravě odběrového režimu. Podle úřadu a RNDr. Š. nebylo za takové situace nutné na předmětném vrtu provádět žalobcem navrhované a blíže nespecifikované karotážní měření, neboť rozsah stávajícího monitoringu představuje dostatečné zjištění skutkového stavu. [4] Na základě uvedených skutečností vydal vodoprávní úřad dne 15. 11. 2023 pod č. j. 109347/2023/VH/KrNo povolení k odběru podzemních vod v žádaném rozsahu. Dále pro odběr stanovil podmínky a povinnosti zejména ve vztahu k měření výšky hladiny vody v předmětné studni a tlaku vody na daném vrtu. Vodoprávní úřad rovněž zrušil rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019. [5] O odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí vodoprávního úřadu rozhodl žalovaný dne 12. 4. 2024 pod č. j. 016803/2024/KUSK tak, že se podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítá a rozhodnutí vodoprávního úřadu se potvrzuje. Žalovaný v odůvodnění daného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že žalobce k odvolání přiložil dokument Dobšín posouzení ztráty vody v domovních studnách vypracovaný v květnu 2017 hydrogeologem RNDr. Č.; dokument nebyl podepsán, ani opatřen autorizačním razítkem. Podle něj dochází k úbytku vody ve studnách v obci Dobšín na základě konkrétních rizikových faktorů. RNDr. Č. poukázal primárně na to, že charakteristika prostředí způsobuje, že většina vody z území odtéká – obec Dobšín se nachází na vyvýšeném pískovci (nivelita terénu cca 315 m n. m.) a „nedochází zde prakticky k žádné akumulaci podzemních vod, odvodnění je intenzivní zejména k jihovýchodu do suché rokle a dále do [řeky] Klenice [v dané oblasti ve výšce cca 260 m n. m.]“ Rovněž uvedl, že celkový úhrn srážek spojený s vysokou evapotranspirací je pro tvorbu zásob podzemních vod nepříznivý. Pokles hladin vod ve studnách dále souvisí s aktuální nepříznivou klimatickou a z ní vyplývající hydrologickou situací. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí k daným skutečnostem uvedl, že z námitky nevyplývá, jak se měl vodoprávní úřad zabývat poklesem hladiny podzemní vody, jeli jeho příčinou charakteristika prostředí a nepříznivá hydrologická situace. Žalovaný upozornil, že RNDr. Č. v závěru dokumentu doporučil, aby obec Dobšín realizovala své zásobování vodou z jímacího území Žehrovské skály – Plakánek. Právě takovým řešením se vodoprávní úřad podle žalovaného v projednávané věci zabýval. [6] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Namítal v ní zejména, že nebylo nade vši pochybnost vyloučeno, že odběr vody na základě předmětného povolení negativně neovlivňuje výšku hladin vod ve studnách v obci Dobšín. Podle žalobce tyto studny fungují ve vztahu k vrtu ŽS3 na principu spojených nádob a k jednoznačnému prokázání této skutečnosti navrhoval provedení hydrogeologického průzkumu nebo karotážního měření. Správní orgány však tyto návrhy chybně pominuly. Žalobce dále tvrdil, že správní orgány mohly podle § 110 odst. 4 vodního zákona využít studnu jeho předsedy (nacházející se v sídle žalobce na adrese Dobšín čp. 5) pro monitoring výšky hladiny vody; žalobce tento postup ostatně sám navrhoval, správní orgány však k tomuto nepřistoupily. Podle žalobce také nebyl správně vymezen okruh účastníků řízení. Rovněž správním orgánům vytýkal, že neprovedly důkaz Vyjádřením České geologické služby k možnosti existence hydraulického zkratu u vrtaných studní na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. D. ze dne 4. 3. 2024 (dále jen „vyjádření ČGS“). Z vyjádření vyplývá, že některé studny v obci Dobšín mají vazbu na zvodeň, z níž se povoluje navýšení odběru. Žalobce měl také za to, že správní orgány porušily právo na pohodové bydlení tím, že nerespektovaly „právo na přístup k vodě a nedotknutelnosti povoleného odběru, neboť několik studní v Dobšíně představuje pro nemovitost jediný zdroj pitné vody, například studna u čp. 5.“ [7] Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění v prvé řadě upozornil, že při ústním jednání provedl důkaz vyjádřením ČGS. Z něj zjistil, že lokalita obce Dobšín leží na kvádrových pískovcích a nachází se v ní tři nezávislé zvodně. Hlavní zvodeň je v hydraulickém kontaktu s údolím řeky Klenice, nachází se v podobné výšce, má plochou hladinu a je využívána jímacími objekty pro vodovodní zásobování. Druhá zvodeň je zavěšená nad hlavní zvodní z důvodu přítomnosti jílovitých pískovců a jílovitých vložek; hladina zvodně se pohybuje mezi 307 a 289 m n. m., resp. mezi 17 a 27 m p. t. (dále jen „zavěšená zvodeň“). Z této zvodně odebírá vodu 10 z 12 domovních studní v obci, které byly zkoumány v rámci posouzení možnosti existence hydraulického zkratu. Jedenáctá studna je mělká a odebírá vodu výhradně ze třetí, kvartérní zvodně. Poslední studna na adrese K. čp. X je dle prohlášení jejího vlastníka hluboká 70 až 72 m, její hloubku se nepodařilo změřit a voda se v ní nenachází. Třetí zvodeň je rovněž zavěšená, kvartérní a zčásti zřejmě občasná, místy však trvalá; nachází se jen v nízkých jednotkách metrů pod terénem (dále jen „kvartérní zvodeň“). Zásadním zjištěním je s ohledem na výše uvedené skutečnost, že „zavěšená zvodeň […] je výrazně výše než hladina podzemní vody hlavní zvodně v pískovcích, v prostoru Dobšína asi o 20 až 40 m výš, což znamená, že mezi zvodněmi je nenasycená zóna, podobně zvodeň v kvartéru je významně výše než zavěšená pískovcová zvodeň [zhruba o 20 m],“ (srov. odst. 33 napadeného rozsudku). [8] Krajský soud dále z vyjádření zjistil, že s ohledem na jejich vzájemnou pozici může zavěšená zvodeň dotovat vodou hlavní zvodeň (a to např. při porušení těsnosti izolátoru mezi oběma zvodněmi). Dění v hlavní zvodni naopak nemůže nijak ovlivnit zavěšenou zvodeň. „Jakkoli intenzivní čerpání podzemní vody ze spodní zvodně proto nemůže mít na horní zvodeň vliv. Naopak provrtání izolátoru mezi zvodněmi umožňuje odtok ze svrchní zvodně do spodní, a to průtokem přímo úměrným míře porušení vrtem […]. Na hladinu spodní vody v zavěšené pískovcové zvodni tedy nebude mít vliv čerpání z hlavní zvodně. Zásadní negat