— Nejvyšší správní soud

32 Kosz 1/2025- 248 - text pokračování 32 Kosz 1/2025 - 256 USNESENÍ Nejvyšší správní soud jako odvolací kárný soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy Mgr. Petra Krause, soudců Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce, JUDr. Josefa Mazáka, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Petra Vojtka, a přísedících Mgr. Pavla Ježe a Mgr. Martina Prokeše, při ústním jednání dne 4. 2. 2026 ve věci návrhu obvodního státního zástupce pro Prahu 5, se sídlem nám. 14. října 801/12, Praha 5, proti kárně obviněné: Mgr. Radka Chejnová, státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, zast. obhájcem Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, o odvolání kárně obviněné proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, č. j. 3 Ds 3/2025159, t a k t o : Podle § 256 tr. řádu ve spojení s § 25 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, s e odvolání z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : [1] Nejvyšší správní soud jako odvolací kárný soud se v této věci zabýval otázkou, zda Vrchní soud v Praze dospěl ke správnému skutkovému závěru, že kárně obviněná státní zástupkyně byla v době pracovní pohotovosti objektivně schopna vyhotovit návrh na vzetí do vazby a včas jej předat soudu tak, aby umožnila soudu o takovém návrhu rozhodnout a předešla tak i možnosti opakovaní trestné činnosti, a zda okolnost, že tak neučinila, správně vyhodnotil jako kárné provinění. I. Dosavadní průběh řízení [2] Tehdejší obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5 Mgr. Hana Vrbová podala dne 30. 6. 2025 návrh na zahájení kárného řízení proti kárně obviněné. Od 1. 7. 2025 se pak stal novým obvodním státním zástupcem, a tudíž i kárným navrhovatelem, JUDr. Vladimír Pazourek. V kárném návrhu bylo kárně obviněné vytýkáno, že se v době výkonu své pracovní pohotovosti rozhodla nepodat návrh na vzetí do vazby zadrženého obviněného R. T. (dále též „zadržený“) a dala pokyn k jeho propuštění na svobodu, ačkoliv věděla, že u něj byl dán důvod předstižné vazby a na podání návrhu soudu byl v rámci zákonné lhůty dostatek času. Důvodem nepodání návrhu na vzetí do vazby bylo, aby nemusela během noci návrh zpracovat a organizačně zajistit jeho doručení soudu. [3] Vrchní soud v Praze o kárném návrhu rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Kárně obviněnou shledal vinnou tím, že svým jednáním dne 6. 5. 2025 při výkonu pracovní pohotovosti postupovala v rozporu s povinností státní zástupkyně při výkonu funkce odpovědně plnit své úkoly a respektovat při tom zásady, které zákon pro činnost státního zástupce stanoví. Konkrétně poté, co byla vyrozuměna policejním orgánem, že 5. 5. 2025 v 6:30 hod. byl zadržen R. T., u kterého byl dán důvod předstižené vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, neboť podezřelý byl v té době pro obdobnou trestnou činnost stíhán jiným policejním orgánem, sama uložila policejnímu orgánu pokyn, aby ve věci bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu s tím, že ve věci je na místě podat návrh na vzetí zadrženého do vazby. Následně byla policejní komisařkou téhož dne kolem 22:00 hod. telefonicky vyrozuměna, že návrh bude připraven a že jí ho může nechat doručit do místa bydliště do 24:00 hod. Kárně obviněná však uvedla, že „má doma technický problém s počítačem a není schopna se MHD v ranních hodinách dostat na pracoviště včas, že vazba se tedy již nestihne“ a vydala pokyn k propuštění zadrženého, k čemuž došlo 6. 5. 2025 ve 23:00 hod. Kárně obviněná tak učinila, přestože vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. řádu stále trval. Uvedeným jednáním dle vrchního soudu zaviněně porušila povinnosti státní zástupkyně a ohrozila tím důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a zákonný postup státního zástupce, čímž spáchala kárné provinění podle § 28 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Za to jí bylo uloženo kárné opatření v podobě důtky podle § 30 odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství. [4] Podle vrchního soudu účastníci řízení samotné propuštění zadrženého na svobodu přes existenci vazebního důvodu nerozporovali. Rozdílný byl toliko jejich pohled na oprávněnost a odůvodněnost takového postupu. Kárně obviněná tvrdila, že na její straně existovaly objektivní překážky, které podání návrhu ve lhůtě silně ohrožovaly až znemožňovaly. Proto se rozhodla upřednostnit základní lidské právo zadrženého na svobodu a zajistila nepřekročení zákonné lhůty pro zadržení. Naopak podle navrhovatele bylo možno lhůtu bez větších obtíží dodržet, protože kárně obviněné nic nebránilo dostavit se během noci na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen „OSZ pro Prahu 5“) a návrh tam vyhotovit. Popřípadě mohla návrh vyhotovit doma a zajistit jeho předání soudu. Příkaz k propuštění ze zadržení byl tedy nedůvodný a zadrženému umožnil pokračovat v páchání trestné činnosti. [5] Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že kárně obviněná zaviněně nepodala v propadné lhůtě důvodný návrh na vzetí zadrženého do vazby, ačkoliv k tomu měla jak dostatečný časový prostor, tak reálně dostupné prostředky. Naopak svévolně rozhodla o jeho propuštění. Kárně obviněná byla o zadržení tří podezřelých informována již 5. 5. 2025 odpoledne. Následujícího dne odpoledne řešila s komisařkou L. H. zahájení trestního stíhání a dohodla, že jí bude spis během večera předán s podnětem k podání návrhu na vzetí do vazby. Když 6. 5. 2025 opouštěla pracoviště, měla základní informace o skutku, o trestní minulosti obviněného i o trestních stíháních pro krádeže v objemu vyšších statisíců korun, která proti němu byla současně vedena. Pro zkušenou a odborně zdatnou státní zástupkyni tak bylo vypracování návrhu na vzetí do vazby otázkou maximálně desítek minut. Návrh by následně mohla v řádu desítek minut finalizovat po dodání kompletního spisu policií, což jí bylo přislíbeno do půlnoci 6. 5. 2025. Nešlo o nikterak složitý a časově náročný úkon, což ostatně plyne i z usnesení, jímž byl o několik dní později zadržený vzat do vazby po spáchání další krádeže. Pokud tedy kárně obviněná mohla mít spis kolem půlnoci k dispozici, bylo do konce lhůty na předání návrhu soudu, tedy do 7. 5. 2025 6:30 hod., více než dostatek času k vyhotovení návrhu a jeho předání soudu. Nadto kárně obviněná komunikovala se službu držící soudkyní JUDr. Grmelovou, která jí byla připravena poskytnout při přebírání návrhu v brzkých ranních hodinách potřebnou součinnost. [6] Kárně obviněné podle soudu prvního stupně nic nebránilo, aby návrh na vzetí do vazby vyhotovila a včas zajistila jeho předání soudu i přes závadu vzdáleného připojení. Z jí vyhotoveného úředního záznamu vyplynulo, že byla připravena na pracoviště jet, jelikož po policejní komisařce požadovala zajištění odvozu policejním vozem nejpozději dne 7. 5. 2025 ve 4:30 hod. na OSZ pro Prahu 5. Skutečnost, že v danou dobu pečovala o svého nezletilého syna, v tu chvíli nepovažovala za okolnost, která by jí v cestě bránila. Vrchní soud proto uzavřel, že následná argumentace kárně obviněné týkající se nemožnosti jet vlastním autem, taxi nebo veřejnou dopravou je účelová a svědčí o jejím nekritickém přístupu k vlastnímu pochybení. V neposlední řadě, i kdyby kárně obviněná skutečně nemohla byt opustit, což však nebyla její situace, jí nic nebránilo nechat si doručit spis kolem půlnoci policejním orgánem a vyhotovit návrh rukopisně. Ručně psaný originál návrhu mohla následně před 6:30 ráno doručit rovnou na soud, popř. požádat o součinnost s doručením policii. Za účelové považoval vrchní soud též námitky kárně obviněné stran nebezpečnosti okolí jejího pracoviště na Smíchově, případně sídliště P., kde bydlí. Kárně obviněná podle jeho názoru zásadním způsobem přehlížela své pracovní povinnosti a své rozhodnutí obhajovala neudržitelnými argumenty. Ty byly často i ve vzájemném rozporu poté, co byla postupně konfrontována s dalšími možnostmi, jak mohla své povinnosti splnit. [7] Vrchní soud nepřisvědčil ani názoru obhajoby, že jednání kárně obviněné nedosahovalo intenzity kárného provinění a mělo být proto řešeno pouze výtkou podle § 31 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Svým jednáním totiž dopustila další spáchání trestného činu – nepřímo umožnila vyloupení bytu zadrženým se vznikem škody přes 150 000 Kč a porušení domovní svobody na straně poškozeného, což jistě není drobným nedostatkem, za který by jí měla být uložena pouze výtka. I kárně obviněnou předložené výtky udělené jiným státním zástupcům v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „MSZ v Praze“) byly uděleny za prohřešky spáchané z nepozornosti, nezkušenosti, neobratnosti, nikoliv za úmyslné jednání přímo proti povinnostem a smyslu poslání státního zástupce. Vrchní soud navíc poznamenal, že určování hranice kárné odpovědnosti podle v minulosti uložených výtek není vhodné a dostatečně vypovídající. [8] Co se týče uloženého kárného opatření, soud prvního stupně zohlednil polehčující i přitěžující okolnosti. Kárný navrhovatel závěrem ústního jednání navrhl