Nejvyšší správní soud 4 Ads 18/2026

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované. Žalovaná měla zasáhnout do práv žalobce přípisem jeho ošetřujícímu lékaři, který vedl k ukončení jeho pracovní neschopnosti bez umožnění se uzdravit.

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení o žalobě zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu.

Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda stěžovatel není osvobozen od placení soudních poplatků ze zákona. Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od poplatku osvobozují řízení ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče, dávky státní sociální pomoci, dávky pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a kompenzace a dávek pěstounské péče.

Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžoval žalobou brojil pouze proti úřednímu postupu žalované vůči jeho ošetřujícímu lékaři. Předmětem sporu nebyla účast stěžovatele v systému nemocenského pojištění ani dávky ze systému nemocenského pojištění. Žalobce dle sdělení žalované nebyl účasten nemocenského pojištění, což žalobce nijak nerozporoval; tvrdil však, že jeho pracovní neschopnost má význam i mimo oblast nemocenského pojištění, konkrétně pro účely prokázání jeho nemoci. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že se nejedná o věc nemocenského pojištění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích, která by podléhala osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 3. 2. 2026, č. j. 4 Ads 18/2026-8, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Zároveň stěžovatele poučil o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě.

Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno do jeho datové schránky dne 4. 2. 2026. Lhůta 15 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak začala běžet dne 5. 2. 2026 a uplynula ve čtvrtek dne 19. 2. 2026. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti (poplatek činí 5.000 Kč).

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

Stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku a poučen o následcích, které nastoupí v případě nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.