4 As 146/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 146/2025- 51 - text 4 As 146/2025-56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: PORR a.s., IČO 430 05 560, se sídlem Dubečská 3238/36, Praha 10, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Jihomoravský kraj, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 9. 2023, č. j. ÚOHS 36060/2023/161, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2025, č. j. 30 Af 51/2023-64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2023, č. j. ÚOHS 29503/2023/500 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl návrh žalobce na přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Sanatorium Pálava“, neboť neshledal důvody pro uložení nápravného opatření. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad. Předseda žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Brně nadepsaným rozsudkem zamítl. Shledal, že zadávací podmínku, jíž zadavatel požaduje, aby vedoucí projektu zhotovitele měl zkušenost s výkonem činnosti manažera akce (projektového manažera) při realizaci alespoň jedné stavby podle smluvního standardu FIDIC, stanovil zadavatel v souladu s § 6 a § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), přičemž hospodářskou soutěž omezil přiměřeným a nediskriminačním způsobem. [3] Smluvní podmínky FIDIC jsou obecně akceptované, rozšířené napříč státy Evropy a používají je nejrůznější zadavatelé, stejně jako objednatelé mimo režim ZZVZ, a to po dobu více než dvaceti let. Nelze je proto srovnávat se smlouvami, které si tvoří sami jednotliví zadavatelé. Zadavatel se rozhodl podřídit svůj budoucí smluvní vztah s vybraným dodavatelem smluvními podmínkami FIDIC. Požadavek na zkušenost s těmito podmínkami proto přímo souvisí s předmětem veřejné zakázky. Určité přizpůsobení typizovaných podmínek FIDIC potřebám konkrétního obchodního případu je přitom logické a očekávatelné. Nejedná se o tak podstatnou změnu těchto podmínek, kvůli které by se zkušenost s nimi stala nepodstatnou a nevyužitelnou. Vzhledem k tomu, že za plnění smluvních podmínek ze strany zhotovitele odpovídá vedoucí projektu, je provázanost znalosti těchto podmínek s rolí, kterou v celém procesu zastává vedoucí projektu, zřetelná. Za důležité hledisko pro zhodnocení přiměřenosti zadávací podmínky lze přitom považovat, že požadavek na zkušenost s podmínkami FIDIC formuloval zadavatel velmi široce. Neomezení požadavku na zkušenost pouze se žlutou knihou FIDIC pak nasvědčuje tomu, že snahou zadavatele bylo neomezovat hospodářskou soutěž více, než je nezbytně nutné pro dosažení stanoveného cíle. Rozhodnutí o tom, jakou zkušenost bude zadavatel považovat za postačující, je přitom plně na zadavateli. [4] Zadavateli nelze vyčítat, že u zakázky spočívající ve výstavbě sanatoria za 850 mil. Kč, která má trvat několik let a je financována z dotačních prostředků Evropské unie, což zadavatele svazuje termíny zhotovení, požaduje zkušenost s použitým smluvním rámcem v praktické, nikoliv jen v teoretické rovině. Smluvní rámec FIDIC totiž předvídá řešení případných problémů mezi zadavatelem a zhotovitelem tzv. za pochodu, tedy bez zastavení výstavby. Pokud zhotovitel tento mechanismus řešení konfliktů nezná nebo nerespektuje a práce přeruší do doby, než objednatel jeho nároky či požadavky vypořádá, může dojít ke zdržení s realizací projektu. Vysvětlení zadavatele, že praktická zkušenost smluvního partnera s aplikací smluvního rámce FIDIC je pro něj důležitá z důvodu obavy z případných sporů o výklad smlouvy, které mohou vést ke zpoždění stavebních prací a nutnosti vracet dotace, se proto jeví jako logické. Zároveň podmínky FIDIC pracují s tzv. variacemi a claimy, tedy s finančními nároky vůči sobě navzájem (claim) a s požadavky na změnu stavby (variace). Uplatnění těchto institutů předpokládá kooperaci druhé strany (zhotovitele) a bez ní může opět dojít ke komplikacím a zdržení stavby, které nejsou v zájmu ani jedné ze stran. Nastavením dané podmínky tak zadavatel nesleduje jen hypotetický zájem na ochraně zhotovitele. Relevantní kritérium při posouzení otázky, zda řešený požadavek nedůvodně omezuje hospodářskou soutěž, představuje i množství obdržených nabídek. Zadavatel obdržel 8 nabídek, což nesvědčí o tom, že by jím požadovaná kvalifikace byla těžko dosažitelná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení [5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil, když shledal kvalifikační požadavek zadavatele na předchozí zkušenost vedoucího projektu se smluvním standardem FIDIC odůvodněným a přiměřeným velikosti, složitosti a technické náročnosti veřejné zakázky. Smyslem a účelem institutu kvalifikace je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují dostatečné záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Tím, že krajský soud umožnil zadavateli využít pro stanovení kvalifikace znalost smluvních standardů FIDIC, popřel smysl a účel institutu kvalifikace, neboť znalost těchto standardů nijak nevypovídá o schopnosti dodavatele realizovat předmět veřejné zakázky řádně, včas a v odpovídající kvalitě. [6] Znalost určitého druhu smluvních standardů nepřináší žádnou přidanou hodnotu z pohledu kvality nebo odbornosti plnění. Krajský soud ani žalovaný žádnou právní úvahu o faktickém přínosu takového požadavku ve svých rozhodnutích nenabízí. Údajná přidaná hodnota je podle krajského soudu a žalovaného založena pouze na tom, že si zhotovitel uplatní řádně tzv. claimy vůči zadavateli. Zadavatel tedy ani nemůže být nijak ohrožen, pokud dodavatel takovou zkušeností s FIDIC nedisponuje. Krajský soud setrvává na výjimečnosti zkušeností se smluvními standardy FIDIC u vedoucího projektu, aniž by se vypořádal s argumentací, že každá smlouva o dílo, na kterou se aplikují tyto standardy, obsahuje zvláštní podmínky, které jsou tvořeny ad hoc pro každou zakázku, a jsou tedy obsahově jiné. Nelze souhlasit ani se závěrem, že stěžovatel požadavek na znalost smluvních standardů FIDIC hrubě zjednodušuje. Stěžovatel v rámci správního řízení uvedl konkrétní argumenty, proč smluvní podmínky FIDIC nepředstavují z obsahového hlediska žádná specifika oproti jiným smlouvám o dílo. Odůvodnění napadeného rozsudku neobsahuje žádný pozitivně formulovaný výčet objektivních důvodů, pro které by bylo možné považovat zkušenost se smluvními standardy FIDIC za odůvodněnou z pohledu ZZVZ. Napadený rozsudek je postaven výlučně na ničím nepodložených smyšlených úvahách, které nemají oporu ve faktickém stavu. [7] Pokud pak krajský soud poukazuje na to, že podmínky FIDIC obsahují vzájemně provázané právní nástroje k řešení sporných situací při výstavbě, opomíjí, že uvedené platí pro každou smlouvu o dílo na obdobný projekt. Krajský soud neuvádí žádné specifikum, které by se týkalo pouze a výlučně smluvního standardu FIDIC, a odůvodňovalo tak omezení hospodářské soutěže. Jediný důvod, který lze v napadeném rozsudku nalézt, je, že se jedná o praktický požadavek. Smysl a účel kvalifikace však není založen na tom, zda je nějaký požadavek praktický či nikoliv. Odůvodnění napadeného rozsudku je proto též zmatečné, neboť se namísto odůvodněnosti kvalifikačního požadavku z pohledu ZZVZ věnuje praktičnosti využití FIDIC. Zmatečná je také úvaha krajského soudu založená na tom, že dodavatel, který nemá zkušenost s FIDIC, neumí číst smlouvu, a tedy bude stavbu bezdůvodně přerušovat. Krajský soud přitom nijak nezohledňuje, že v rámci každého smluvního standardu může být otázka přerušení upravena jinak zvláštními podmínkami apod. Zcela absurdně pak krajský soud odůvodňuje omezení hospodářské soutěže tím, že při řádném a včasném neuplatnění tvz. claimů nebude objednatel povinen hradit nároky zhotovitele na vícepráce. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že smluvní podmínky FIDIC jsou standardizovanou a užívanou formou smluvních podmínek. Zadavatel se při stanovení kvalifikace nemusí omezit striktně na kritéria, která budou zjevně vypovídat o prosté schopnosti realizovat veřejnou zakázku, ale může do kvalifikačních kritérií promítnout i další požadavky, které z jeho pohledu svědčí o schopnosti veřejnou zakázku reali