4 As 232/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 232/2025- 31 - text  4 As 232/2025-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. G., zast. Mgr. Mariem Kotorou, advokátem, se sídlem Malická 1576/11, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. MV1910692/TP2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2025, č. j. 51 A 21/202520, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5.070 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce Mgr. Maria Kotory, advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce požádal dne 29. 11. 2024 Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „povinný subjekt“), dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), o poskytnutí „úředního záznamu včetně fotografií z rychloměru, který je evidován pod č. j. KRPS2517502/PŘ2022010806“ (správné číslo jednací daného úředního záznamu je KRPS2517506/PŘ2022010806  pozn. NSS). [2] Povinný subjekt dne 4. 12. 2024 poskytl žalobci požadovaný úřední záznam a související záznam o přestupku s fotografiemi měřeného vozidla, z nichž vyloučil (anonymizoval) osobní údaje podle § 8a odst. 1 informačního zákona za použití § 15 odst. 3 téhož zákona. Dne 5. 12. 2024 žalobce požádal s odkazem na § 15 odst. 3 informačního zákona o „vydání rozhodnutí o anonymizaci“. Povinný subjekt proto dne 11. 12. 2024 pod č. j. KRPS3057344/ČJ20240100AP106 vydal rozhodnutí, jímž předmětnou žádost žalobce o informace částečně odmítl s tím, že žalobci byly poskytnuty informace v podobě datového souboru obsahujícího požadovaný úřední záznam a související záznam o přestupku s fotografiemi měřeného vozidla, anonymizované za účelem ochrany osobních údajů v rozsahu jméno a příjmení, datum a místo narození, adresa trvalého pobytu, rodinný stav, číslo dokladu totožnosti, popis přestupkového jednání, místo a čas přestupku, registrační značka a přesný typ vozidla pachatele přestupku. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí povinného subjektu odvolání, v němž požadoval poskytnutí údajů o místu a času spáchání přestupku. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodnutí povinného subjektu potvrdil s odůvodněním, že poskytnutí údajů o času a místu přestupkového jednání by mohlo vést k identifikaci pachatele přestupku. [4] Krajský soud v Praze nadepsaným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí povinného subjektu v rozsahu, v němž bylo odmítnuto poskytnout žalobci údaje o místu a času úředního měření rychlosti uvedené v požadovaném úředním záznamu (výrok I.). Výrokem II. nařídil povinnému subjektu tyto údaje žalobci poskytnout. [5] Uvedl, že s přihlédnutím ke skutkovému popisu přestupku, který je zcela běžným přestupkem na úseku dopravy (překročení povolené rychlosti na úsekovém měření v obci), nelze dospět k závěru, že by poskytnutí informací o místu a čase úředního měření rychlosti mohlo potenciálně bez dalšího napomoci k identifikaci konkrétní osoby přestupce. Není zřejmé, jak by z informace o místu a čase úředního měření rychlosti mohl být identifikován řidič (přestupce), který v danou chvíli v inkriminovaném úseku silnice, na kterém policejní hlídka prováděla měření rychlosti, náhodně projížděl. Prosté údaje o místu a čase úředního měření rychlosti těžko mohou svědčit o výskytu konkrétní osoby. Nelze proto souhlasit s obecným konstatováním povinného subjektu, že požadované údaje se týkají projevů osobní povahy (co, kdy, kde dělal), které mohou vést k přímé identifikaci osoby přestupce. Žádné bližší důvody pro takový závěr pak z rozhodnutí správních orgánů nevyplývají a soud ani žádné důvody, pro které by bylo možné usuzovat na to, že lze z údajů o místě a čase úředního měření konkrétní fyzickou osobu přestupce spojit, neshledal. Ani tvrzení žalovaného, že místem spáchání přestupku je v posuzované věci málo frekventovaná silnice 3. třídy, ani žalobcova znalost spisové značky daného přestupkového řízení, samy o sobě nevyvrací závěr, že údaje o místu a čase úředního měření rychlosti nemají potenciál identifikovat konkrétní osobu řidiče. Povinný subjekt proto nepostupoval správně, pokud v datových souborech poskytnutých žalobci anonymizoval údaje o místu a čase úředního měření rychlosti, neboť v tomto rozsahu nebyly naplněny zákonné důvody pro odmítnutí žádosti žalobce dle § 8a informačního zákona. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Krajskému soudu vytkl, že ačkoliv uvedl, že při hodnocení údaje o místu a času úředního měření postupoval v souladu s tzv. objektivním pojetím osobních údajů, ve skutečnosti tyto údaje hodnotil na základě subjektivního pojetí osobních údajů. Napadený rozsudek je proto vnitřně rozporný. Podle stěžovatele je na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 19. 10. 2016, ve věci C582/14, Breyer, povinný subjekt vždy povinen zvažovat, zda reálně existuje či může existovat někdo další, kdo má právní, technické či jiné možnosti k tomu, aby správcem zpracovávané informace dokázal s identifikovanou osobou bez mimořádných nákladů spojit. Stěžovatel proto vzal v úvahu i žalobcovu znalost čísla jednacího přestupkového spisu, které není ve veřejném prostoru nikde dostupné a nasvědčuje tomu, že žalobce zná totožnost přestupce. [7] Osoby, které přestupce a jeho nepříliš běžný automobil s atypickou maskou znají, jsou schopny jeho automobil identifikovat z fotografie na webu povinného subjektu, a získat tak informaci o tom, kdy, kde a v jakém čase se přestupce pohyboval a že se v daném místě a čase dopustil dopravního přestupku. S ohledem na definici osobního údaje obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „nařízení GDPR“), je třeba upozornit, že řidičem vozidla nacházejícím se v určitém čase a v konkrétním místě je právě jeden jediný subjekt. Údaje o místu a času ve spojení s ostatními dostupnými informacemi představují nepřímé identifikátory, jejichž vzájemné spojení vede právě k určení jedné konkrétní osoby. Tyto údaje je pak třeba v souladu s objektivním pojetím považovat za osobní údaj. [8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti k možné identifikaci konkrétní osoby na základě fotografie vozidla uvedl, že z poskytnuté fotografie není možné identifikovat ani tovární značku vozu. Přední maska vozidla pak není vůbec viditelná, přičemž u nových automobilů lze téměř o každém modelu říci, že má atypickou přední masku. Stěžovatel navíc tvrzení, že přední maska vozidla přestupce je atypická, nijak nekonkretizuje. Nejvyšší správní soud na svých webových stránkách běžně zveřejňuje rozsudky, v nichž není údaj o datu, času a místu spáchání přestupku anonymizován. Uvedené svědčí o tom, že poskytnutí údaje o místu a času spáchání přestupku nelze považovat za nezákonné. Krajský soud posuzoval, zda poskytnutí informací o místu a času spáchání přestupku může vést k identifikaci určité osoby v kontextu poskytnutých či veřejně známých informací, a tedy v souladu s objektivním pojetím osobních údajů. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pokud by tato námitka byla důvodná, již tato okolnost samotná by musela vést ke zrušení rozhodnutí krajského soudu. [12] Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní arg