4 As 38/2026 – Nejvyšší správní soud

4 As 38/2026- 33 - text 4 As 38/2026-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: R. S., zast. JUDr. Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem se sídlem Šemberova 71/6, Olomouc, proti žalovanému: generální ředitel Vězeňské služby České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. VS-193458-21/ČJ-2020-80000P-51ODV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2026, č. j. 65 Ad 5/2025-33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V tomto rozsudku jde o posouzení, zda byl v dalším řízení před žalovaným respektován závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 23. 10. 2023, č. j. 3 As 256/2022-33 (dále jen „zrušující rozsudek“), ve vztahu k doplacení služebního příjmu za relevantní období, kdy žalobce fakticky vykonával činnosti náležející do 6. tarifní třídy. [2] Žalobce je bývalým příslušníkem vězeňské služby a působil na služebním místě inspektor strážní služby Vazební věznice Olomouc. Dne 29. 10. 2018 požádal žalobce ředitele Vazební věznice Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) o doplacení služebního příjmu, který byl podle něj špatně spočítán. Chyba dle žalobce spočívala v tom, že při výkonu služeb nečerpal přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o příslušnících“), nýbrž mu byl poskytnut toliko přiměřený čas na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o příslušnících. Současně žalobce požádal o doplacení služebního příjmu za období od listopadu 2015 do října 2018 s výjimkou období od 15. 12. 2017 do 31. 5. 2018. Tuto část žádosti odůvodnil tím, že zastupoval vrchního inspektora strážní služby v době jeho nepřítomnosti. Služební místo vrchního inspektora je zařazeno do 6. tarifní třídy, žalobce však byl zařazen do 5. tarifní třídy. Jelikož se tarifní třída určuje podle nejnáročnější činnosti, která je vykonávána, měl by být rovněž zařazen do 6. tarifní třídy. V době od 15. 12. 2017 do 31. 5. 2018 byl formálně pověřen zastupováním vrchního inspektora strážní služby a byl zařazen do 6. tarifní třídy, proto za toto období doplacení příjmu nežádal. [3] Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 31. 7. 2020, č. j. VS-125699-18/ČJ-2018-803720-13, žádost zamítl. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, č. j. VS-193458-8/ČJ-2020-80000L-51ODV, jeho rozhodnutí potvrdil. K nesprávnému zařazení žalobce do 5. tarifní třídy správní orgány uvedly, že příslušník má podle § 114 odst. 1 zákona o příslušnících nárok na základní tarif, který je stanoven pro tarifní třídu stanovenou pro služební místo a služební hodnost, do níž je jmenován. Žalobce zastupoval v hodnoceném období vrchního inspektora strážní služby ve 131 směnách z celkových 348. Jednalo se o zastupování nahodilé v jednotlivých dnech, nikoliv v delším souvislém časovém období. Bylo povinností žalobce z pozice inspektora strážní služby zastupovat vrchního inspektora strážní služby v době jeho nepřítomnosti. Žalobce tak ale nečinil po celý kalendářní měsíc. Krátkodobé zastupování je v zákoně o příslušnících řešeno formou odměny. Žalobci byla za zastupování vrchního inspektora poskytnuta odměna podle § 123 odst. 1 písm. a) zákona o příslušnících. V období, ve kterém byl oficiálně pověřen zastupováním vrchního inspektora, mu tarifní třída byla změněna, současně mu byl navýšen osobní příplatek, který mu zůstal navýšen i po skončení oficiálního zástupu. Správní orgány se neztotožnily ani s argumentací stran čerpání přestávek. [4] Žalobce s rozhodnutími správních orgánů nesouhlasil a brojil proti nim žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 60 Ad 9/2021-42, zamítl. Krajský soud potvrdil závěry správních orgánů ohledně čerpání přestávek. Ke změně tarifního zařazení soud uvedl, že žalobce netvrdil, jakou konkrétní činnost, která by svou náročností spadala do 6. tarifní třídy, vykonával namísto vrchního inspektora. Jeho žádost proto nemohla být důvodná. [5] Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud zrušujícím rozsudkem zrušil jak právě uvedený rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2021. NSS se ztotožnil se závěry správních orgánů i krajského soudu ohledně čerpání přestávek. Neztotožnil se však s názorem soudu a správních orgánů ohledně zařazení žalobce do tarifní třídy. NSS ve zrušujícím rozsudku uvedl, že žalobce v období od listopadu 2015 do října 2018 ve velkém rozsahu fakticky vykonával službu vrchního inspektora strážní služby, a tudíž konal činnosti, které jsou s tímto služebním místem spojeny a s ohledem na něž je osoba na tomto služebním místě zařazena právě do 6. tarifní třídy. Za tuto službu přitom nedostal finanční odměnu, která odpovídá zařazení do této tarifní třídy. Současně vyslovil závazný právní názor, že je žalobci třeba přiznat tuto odměnu za relevantní období, v nichž došlo k faktickému výkonu služby vrchního inspektora strážní služby. [6] Na základě toho se správní orgány věcí znovu zabývaly a správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 17. 9. 2024, č. j. VS-270990-5/ČJ-2023-8037PR, přiznal žalobci za hodnocené období doplatek služebního příjmu ve výši 17.469 Kč. V rozhodnutí uvedl, že žalobce byl v rozhodném období velen do služby jako vrchní inspektor strážní služby v rozsahu 1.495 hodin, přičemž podrobně rozepsal jednotlivá období a počet takto odsloužených hodin, což zjistil z denních rozkazů. Ze zrušujícího rozsudku vyplynulo, že žalobci má být přiznán základní tarif odpovídající 6. tarifní třídě v obdobích, kdy skutečně vykonával činnost vrchního inspektora strážní služby. Proto tak učinil. Správní orgán I. stupně nesouhlasil s žalobcem, že mu základní tarif měl být doplacen vždy za celý kalendářní měsíc, nikoliv jen za konkrétní dny. To ze zrušujícího rozsudku dle správního orgánu I. stupně nevyplývá. Bylo by nespravedlivé, aby žalobce dostal vyšší služební příjem také ve dnech, kdy nevykonával náročnější činnost, za kterou dle rozsudku NSS vyšší služební příjem náležel. [7] Odvolání žalobce žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně ohledně toho, že žalobci měl být poskytnut doplatek základního tarifu pouze za dny, kdy skutečně zastupoval vrchního inspektora strážní služby. Dle zrušujícího rozsudku měl být žalobci doplacen základní tarif za relevantní období, jímž se dle kontextu rozsudku rozumí dny, kdy žalobce zastupoval vrchního inspektora strážní služby. Výklad žalobce je dle žalovaného příliš extenzivní a stírá rozdíl mezi pozicemi inspektora strážní služby a vrchního inspektora strážní služby. [8] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou ke krajskému soudu, který žalobu nadepsaným rozsudkem zamítl. Krajský soud potvrdil názor žalovaného, že žalobci měl být vyplacen služební příjem pouze za dny, kdy skutečně zastupoval vrchního inspektora strážní služby. Správní orgány podrobně popsaly, jak dospěly k částce, kterou žalobci přiznaly, a z jakých podkladů vycházely. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [9] Rozsudek krajského soudu napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností Stěžovatel namítá, že v rozhodnutích krajského soudu i správních orgánů byly nesprávně aplikovány právní předpisy i závazný právní názor NSS. Domnívá se, že zákon konstruuje tarifní třídu jako znak služebního místa, nikoliv jako proměnlivou veličinu odvislou od denního „výseku“ faktické činnosti. Základním účelem tarifních tříd je kategorizace služebních míst podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jako celku. Povinnost, aby stěžovatel v době nepřítomnosti vrchního inspektora plnil jeho úkoly, se stala požadavkem kladeným na výkon služby na daném místě, který měl odpovídat tarifnímu zařazení a služebnímu příjmu 6. tarifní třídy. Krajský soud se nevypořádal s otázkou, zda je přípustné stanovit doplatek služebního příjmu podle jednotlivých hodin výkonu činnosti vyšší tarifní třídy, resp. pominul též žalobní námitku, že žalovaný nevysvětlil metodiku, dle níž dospěl k závěru o tom, že stěžovatel vykonával službu odpovídající 6. tarifní třídě právě v jím stanovených dnech a z jakých podkladů vyšel. Náprava byla redukována na úzce vymezené časové úseky, které správní orgán jednostranně vybral bez řádného odůvodnění a které krajský soud přijal bez adekvátní kontroly. [10] Žalovaný navrhl ve svém vyjádření kasační stížnost zamítnout. Uvedl, že napadená rozhodnutí plně vycházejí ze závěrů NSS a jsou přezkoumatelně odůvodněna. Postup výpočtu stanovení doplatku ke služebnímu příjmu má oporu v jednotlivých denních rozkazech, které jsou součástí sp