5 Afs 232/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Afs 232/2025- 45 - text  5 Afs 232/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Bammer trade a.s., se sídlem Emila Škody 2922/1, Plzeň, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem, se sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2025, č. j. 30 Af 27/2018-429, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2025, č. j. 30 Af 27/2018-429, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“), zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 15. 3. 2018, č. j. 12090/18/5000-10470-700938, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“): - platební výměr ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1834820/16/2300/31472-402662 (dále jen „platební výměr I“), kterým byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 9 579 563 Kč, - platební výměr ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1834821/16/2300-31472-402662 (dále jen „platební výměr II“), kterým byl žalobkyni vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 54 284 188 Kč. [2] Platební výměry vydal správce daně na základě zjištění porušení rozpočtové kázně dle § 44 a § 44a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Žalobci byla na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „poskytovatel dotace“) ze dne 19. 9. 2011, č. j. 2313-11/5.3NM02-536/11/0820, poskytnuta dotace na úhradu způsobilých výdajů souvisejících s realizací projektu „Opravárenský závod“, registrační číslo projektu CZ.1.03/5.3.00/12.00536 (dále jen „projekt“). Poskytovatel dotace rozhodl o poskytnutí dotace na stanovený účel (realizaci projektu) v souladu s žádostí o poskytnutí dotace a podmínkami poskytnutí dotace v rámci prioritní osy 5. Prostředí pro podnikání a inovace, oblasti podpory 5.3. Infrastruktura pro podnikání, programu NEMOVITOSTI (dále jen „dotační podmínky“), a to ve výši 40 % způsobilých výdajů projektu. Projekt byl rozdělen do dvou etap charakterizovaných jako „Nákup nemovitého majetku – budov a pozemků“ a „Realizace stavebních prací“. Druhá etapa projektu (realizace stavebních prací) měla být realizována prostřednictvím externího dodavatele, proto žalobkyně uzavřela dne 13. 5. 2011 na základě výběrového řízení smlouvu o dílo na stavební práce se společností Metrostav a. s. Druhá etapa byla dokončena dne 18. 12. 2013 (kolaudační souhlas s užíváním stavby byl vydán Magistrátem města Plzeň dne 13. 12. 2013); způsobilé výdaje činily 639 000 000 Kč, přičemž poskytovatel dotace žalobkyni uhradil na základě žádosti o platbu ze dne 29. 1. 2014 a po prověření poskytnutých podkladů dotaci ve výši 255 455 000 Kč. Správce daně dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech, neboť 2. etapa projektu po stavební stránce nebyla realizována v souladu s žádostí; žalobkyně tím porušila podmínku uvedenou v Hlavě I. čl. II. odst. 1 písm. a) dotačních podmínek (první pochybení), a podmínku uvedenou v Hlavě I. čl. IV odst. 2 dotačních podmínek (druhé pochybení). [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Nutno předeslat, že krajský soud rozhodoval v této věci již potřetí. První rozsudek krajského soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 30 Af 27/2018-184, zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 Afs 339/2020-69, neboť krajský soud zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti dílem pro nesrozumitelnost a dílem pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud se přitom neztotožnil s názorem krajského soudu, že správce daně, potažmo stěžovatel, nespecifikovali účel dotace, na který byla dotace poskytnuta, neboť tento úkol náleží poskytovateli dotace, který ho definuje ve svém rozhodnutí o poskytnutí dotace. [4] V druhém kole krajský soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 30 Af 27/2018-300, rozhodnutí stěžovatele znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud opětovně rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 15. 3. 2024, č. j. 5 Afs 272/2022-66; neztotožnil se s krajským soudem v názoru, že závěr o neporušení účelu dotace vylučuje závěr o porušení rozpočtové kázně, a tedy nemůže dojít k porušení § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech. Nejvyšší správní soud konstatoval, že již ze samotného textu zákona vyplývá, že množina případů, kdy nebyl splněn účel dotace, je vlastní podmnožinou širší množiny případů, kdy porušení povinností s účelem dotace pouze souviselo. Svým právním názorem zavázal krajský soud, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda vůbec byly porušeny povinnosti stanovené zákonem či rozhodnutím o poskytování dotace; pokud bude odpověď na tuto otázku kladná, měl se krajský soud dále zabývat tím, zda obstojí závěr správce daně a stěžovatele o přímé souvislosti porušení povinností s účelem dotace. [5] Po novém posouzení věci krajský soud žalobu znovu shledal důvodnou, rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle krajského soudu není sporu o tom, že v rámci realizace projektu nebyly některé věci realizovány vůbec, některé byly realizovány jinak a finální renovovaná podlahová plocha, která měla podle podmínek činit 34 982 m2, byla nakonec větší (podle kolaudačního rozhodnutí činila 36 210 m2). Krajský soud se ztotožnil se závěry daňových orgánů, že ke změnám oproti projektu chyběl souhlas poskytovatele dotace. V této souvislosti podotkl, že překročit příslušnou rozpočtovou položku až o 20 %, aniž by se měnila výše dotace (ve smyslu Hlavy I. čl. IV odst. 2 dotačních podmínek), je možné jen v přesně stanovených případech, a to při dílčích změnách rozpočtu anebo harmonogramu. [6] Podle krajského soudu žalobkyni nebylo vytýkáno nedodržení harmonogramu nebo rozpočtu projektu, ale to, že v průběhu jeho realizace docházelo bez souhlasu poskytovatele dotace k rozsáhlým stavebním změnám díla oproti dokumentům předloženým k žádosti o poskytnutí dotace. Absenci souhlasu přitom nebylo možné zhojit tvrzením, že bylo postupováno dle Hlavy I. čl. IV. odst. 2 dotačních podmínek, neboť ten se na stavebně-technické změny dle soudu nevztahuje. Na druhou stranu krajský soud potvrdil závěr daňových orgánů o porušení Hlavy I. čl. II odst. 1 písm. a) dotačních podmínek, a to přesto, že byl naplněn účel dotace. [7] Krajský soud konstatoval, že stěžovatel hodnotil (ne)dodržení dvacetiprocentního limitu dle Hlavy I. čl. IV. odst. 2 dotačních podmínek ve vztahu k těm stavebním, respektive stavebně-technickým změnám, k nimž žalobkyně přikročila bez souhlasu poskytovatele dotace a které jí byly oprávněně vytknuty jako nerespektování Hlavy I. čl. II odst. 1 písm. a) dotačních podmínek. To však podle soudu není možné. Pokud totiž stěžovatel dospěl k závěru, že dílo nebylo stavebně-technicky realizováno v souladu s žádostí o poskytnutí dotace, pak je nadbytečné hodnotit to, zda byl v případě oněch změn respektován limit 20 % podle Hlavy I. čl. IV odst. 2 dotačních podmínek. To by bylo možné jen tehdy, bylo-li by žalobkyni vytýkáno nedodržení harmonogramu nebo rozpočtu. Postup stěžovatele tak byl dle názoru soudu nezákonný. [8] Ve věci žalobkyně jsou dle krajského soudu aplikovatelné závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33. Správce daně musel při stanovení výše odvodu postupovat přiměřeně a zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků ze státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti, a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Správce daně v souzené věci přistoupil k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti, avšak odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobkyni stanoven souhrnně za obě pochybení. Skutečnost, že správce daně stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně souhrnně za dvě pochybení, přičemž krajský soud závěry ohledně jednoho z nich označil za nezákonné, představuje další důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí. Dále krajský soud stěžovatele zavázal reflektovat závěry vyslovené v napadeném rozsudku při zvažování proporcionality výsledné výše odvodu. [9] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „