5 Afs 36/2026 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 36/2026- 62 - text  5 Afs 36/2026 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Vulnus Curare z.s., se sídlem Edvarda Beneše 495, Cerhenice, zast. Mgr. Denisou Mokřížovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha, proti žalovanému: Centrum pro regionální rozvoj České republiky, se sídlem Argentinská 1610/4, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2026, č. j. 8 A 120/202576, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. [2] Nezákonný zásah žalovaného měl spočívat v došetření č. j. CENT 9057/2025 (dále jen „došetření“) ve věci kontroly č. 0178252021/IROP podle § 8a zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, zaměřené na projekt „Vybudování logopedického a ergoterapeutického tréninkového pracoviště pro ABAškolku“, na který stěžovatel přijal dotaci. Předmětem zmíněné kontroly č. 0178252021/IROP (dále též „první kontrola“) bylo zejména ověření průběhu realizace uvedeného projektu, výdajů a dodržování povinností příjemce dotace. Tato první kontrola byla v souladu s § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájena dne 2. 9. 2021 doručením oznámení o zahájení kontroly, její výsledky pak byly zachyceny v protokolu o kontrole ze dne 29. 4. 2022, č. j. CENT 11867/2021 (dále jen „protokol“), proti kterému stěžovatel brojil námitkami. [3] K došetření dané kontroly došlo dne 28. 5. 2025 doručením oznámení o jeho zahájení, dle něhož žalovaný k došetření přistoupil právě na základě námitek kontrolované osoby (stěžovatele) proti kontrolním zjištěním zachyceným v protokolu a za účelem došetření skutkového stavu a přezkoumání nově zjištěných skutečností vyplývajících z usnesení o zahájení trestního stíhání M. S. pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu, kterého se měl dopustit z pozice statutárního orgánu (předsedy) stěžovatele. Dne 24. 6. 2025 vydal žalovaný dodatek k protokolu o kontrole, č. j. CENT 11501/2025 (dále jen „dodatek k protokolu“), a téhož dne také byly vyřízeny námitky proti kontrolním zjištěním z první kontroly. Proti dodatku k protokolu o kontrole stěžovatel podal námitky, které byly vyřízeny dne 8. 8. 2025. [4] V souvislosti se zmíněným projektem byla rovněž zahájena další kontrola č. j. CENT 3342/2024 (dále jen „druhá kontrola“), a to dne 5. 3. 2024 (opět doručením oznámení o jejím zahájení), jejímž předmětem bylo vyčíslení nezpůsobilých výdajů. V návaznosti na kontrolní zjištění byla stěžovateli v souladu s § 14f odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zaslána výzva ze dne 19. 9. 2025 k vrácení nezpůsobilých výdajů, které mu byly vyplaceny v rámci dotace projektu. 2. Rozhodnutí městského soudu [5] Stěžovatel se žalobou proti nezákonnému zásahu domáhal, aby městský soud určil, že došetření kontroly bylo nezákonné, uložil žalovanému povinnost zdržet se opakování zásahů v podobě zahajování dalších duplicitních kontrol či jejich došetření vůči stěžovateli a přikázal žalovanému obnovit stav před nezákonným zásahem, tj. zrušení dodatku k protokolu o kontrole. [6] Městský soud žalobu považoval za nedůvodnou, a proto ji podle § 87 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadeným rozsudkem zamítl. [7] V odůvodnění napadeného rozsudku městský soud uvedl, že není sporu, jaké kroky žalovaný v rámci kontroly (resp. došetření) činil, otázka spočívá v tom, zda tyto kroky probíhaly zákonným způsobem. Zároveň zdůraznil, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je subsidiárním prostředkem ochrany v případech, kdy nejsou k dispozici jiné právní prostředky. Městský soud dále dovodil, že kontrola zahájená podle kontrolního řádu by nezákonným zásahem být mohla. Nezákonným zásahem by kontrola mohla být pouze ve dvou případech, a to pokud byla zahájena zcela nezákonně a neměla vůbec probíhat, případně pokud by samotný průběh kontroly představoval excesivní zásah do veřejných subjektivních práv kontrolované osoby. Stěžovatel ani nenamítal, že by první kontrola zahájená v roce 2021 nebyla zahájena zákonně, za nezákonné považoval toliko došetření této kontroly podle § 21 kontrolního řádu. Otázkou zákonnosti došetření se však městský soud nemohl zabývat, jelikož její přezkum by byl předčasný. Stěžovatel by měl procesní vady spočívající v nedostatku důvodů pro došetření první kontroly namítat až v případném řízení pro porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel, které by bylo zahájeno, pokud stěžovatel nevyhoví výzvě k vrácení části dotace. Až tímto případným rozhodnutím může být zasaženo do práv stěžovatele, proto městský soud otázku zahájení došetření nepřezkoumával, neboť by tím předjímal rozhodnutí finančního úřadu; viz k tomu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 129/201640, a ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/200695. [8] V návaznosti na výše uvedené se městský soud zaměřil na posouzení, zda v rámci probíhající kontroly došlo k excesivnímu zásahu do práv stěžovatele, který by bylo možné označit za nezákonný případně jej žalovanému zakázat. V této souvislosti městský soud nejprve zdůraznil, že stěžovatel jakožto příjemce dotace musí počítat s tím, že jeho činnost související s dotací (a tedy s nakládáním s veřejnými prostředky), může být předmětem kontroly, která bude vždy do určité míry zatěžující. Důležité je též to, že došetření bylo doplňující fází první kontroly, nešlo tak o bezdůvodně opakovanou kontrolu. Samotné průtahy při pořizování podkladů v rámci kontroly nečiní kontrolní postup nezákonným. Stěžovatel sám žádné konkrétní zásahy do svých práv související s délkou probíhající kontroly neuvedl. Za nedůvodnou považoval městský soud také námitku litispendence, jelikož ta představuje překážku věci zahájené a týká se řízení o právech a povinnostech (ve smyslu správního řízení). Na základě zákazu litispendence není možné v téže věci vést dvojí řízení. Kontrolní činnost není řízením, ale pouze zjišťovacím procesem, který má vést ke shromáždění podkladů pro následné akty. Překážka litispendence je dle městského soudu u kontrolní činnosti pojmově vyloučena. Nadto měla druhá kontrola odlišný předmět. Na závěr se městský soud zabýval tím, zda došetření excesivně zasáhlo do práv stěžovatele, a dospěl k závěru, že samotné došetření stěžovatele na jeho právech nijak přímo nezkracuje. Stěžovatel své tvrzení o nezákonném zásahu omezil na samotnou existenci trvající kontroly, avšak neuváděl, že by musel konat něco, co po něm nelze požadovat. Městský soud považoval za podstatné, že posuzovaná kontrola byla ke dni podání žaloby ukončena, takže zásah v podobě jejího zahájení a provádění již netrval. Samotná délka kontroly také nezákonný zásah nemohla představovat a stěžovatel neuvedl nic konkrétního, v čem by jej kontrola omezovala. Stěžovatel rovněž v době kontroly disponoval finančními prostředky, nebyl tedy omezen ani v možnosti projekt dokončit. [9] Stěžovatel spatřoval nezákonný zásah i v kontrolních zjištěních vyplývajících z dodatku k protokolu o kontrole, ty však nezákonným zásahem být nemohou. Nelze předjímat, jak budou kontrolní zjištění v navazujícím rozhodnutí hodnoceny a stěžovatel se proti těmto závěrům může bránit prostředky právní ochrany proti případnému rozhodnutí. Městský soud proto uzavřel, že kontrola dotačního projektu by za určitých okolností nezákonným zásahem být mohla, tyto okolnosti v nyní posuzované věci neshledal, a proto žalobu zamítl. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika [10] Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, ve které namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů. Městský soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 129/201640, který se týkal nezákonného zásahu ve formě změny kontrolního protokolu bez došetření ve smyslu § 21 kontrolního řádu, čímž se odlišuje od nyní posuzované věci. Došetření stěžovatel považuje za excesivní postup, jelikož nebyly dány důvody k jeho zahájení a vedení a bylo ukončeno až poté, co byla ukončena první kontrola. Stěžovateli (v době podání kasační stížnosti) nebylo doručeno rozhodnutí o vrácení dotace a nemůže ani předpokládat, zda a v jakém rozsahu k vydání tohoto rozhodnutí dojde. Proto je lichý právní výklad vycházející z