5 As 10/2026 – Nejvyšší správní soud

5 As 10/2026- 34 - text  5 As 10/2026 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: AAAINDUSTRY.CZ akciová společnost, se sídlem Na struze 227/1, Praha 1, zastoupená Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, Praha 2, proti odpůrkyni: obec Nová Ves pod Pleší, se sídlem Masarykova třída 90, Nová Ves pod Pleší, zastoupená JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, č. j. 37 A 86/202595, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna uhradit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 6 135 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Michala Bernarda, Ph.D. Odůvodnění: [1] Kasační stížností navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“); tímto rozsudkem krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územního plánu obce Nová Ves pod Pleší, vydaného usnesením Zastupitelstva obce Nová Ves pod Pleší dne 22. 5. 2025, č. 22/2025 (dále rovněž „územní plán“ nebo ,,napadené OOP‘‘), v rozsahu týkajícím se pozemku parc. č. 331/1 v katastrálním území Nová Ves pod Pleší, který navrhovatelka vlastní (dále jen „pozemek stěžovatelky“). [2] V návrhu stěžovatelka uvedla, že v minulosti (v letech 1995 a 2005) žádala o povolení umístění staveb rodinných domů G1G7 na svém pozemku. Jejím žádostem nebylo vyhověno, s tím, že na pozemku stěžovatelky bude realizována technická infrastruktura související s vodojemem, který bude budován obcí Nová Ves pod Pleší v rámci 0. souboru staveb – podmiňující investice. Technická infrastruktura související s vodojemem už byla realizovaná, podle stěžovatelky tak pominuly důvody nemožnosti umístění plánovaných staveb na jejím pozemku, nebo přinejmenším jeho části. [3] Podle územního plánu platného před vydáním napadeného OOP se pozemek stěžovatelky nacházel v ploše čistě obytné (individuální bydlení). V zadání i odůvodnění návrhu napadeného OOP bylo uvedeno, že stávající zastavitelné plochy, resp. jejich většina, mají být převzaty do napadeného OOP, přesto je pozemek stěžovatelky v napadeném OOP veden jako plocha smíšeného nezastavěného území F.19. Podle stěžovatelky nebyl pro zařazení jejího pozemku do ploch smíšeného nezastavěného území legitimní důvod, naopak jsou zde důvody pro ponechání jejího pozemku jako plochy zastavitelné, tzn. plochy pro bydlení individuální. Pozemek stěžovatelky na své jižní straně volně navazuje na dnes již existující zastavěnou plochu individuálního bydlení a na západní straně je za pozemkem patřícím vedlejší obci Záhořany též plocha individuálního bydlení. S ohledem na odpadnutí překážek pro realizaci výstavby zahájila stěžovatelka přípravu dokumentace pro vydání nového územního rozhodnutí. Pokud vyvstane potřeba změnit územní plán, mělo by se tak dít po zhodnocení stávající situace, zvážení alternativ a zhodnocení dopadů navrhovaného řešení v širších souvislostech. [4] Stěžovatelka dále namítala, že byla aktivní i v průběhu pořizování napadeného OOP a uplatnila námitky, kterým odpůrkyně nevyhověla s odůvodněním, že na pozemku navrhovatelky nebudou ani v budoucnu realizovány původně navržené stavby rodinných domů G1 až G7. Nevyhověním námitce stěžovatelky a změnou funkce využití pozemku ze stávající zastavitelné na nezastavitelnou plochu došlo k zásahu do sféry stěžovatelky, která dlouhodobě usiluje o povolení výstavby rodinných domů na svém pozemku. Stěžovatelka uzavřela, že tato změna nemůže obstát ani v testu proporcionality, proto je napadené OOP v části týkající se jejího pozemku nezákonné. [5] Krajský soud návrh stěžovatelky zamítl. Úvodem soud konstatoval, že jakkoliv může být žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu v řadě případů snažil respektovat předchozí územní plány, požadavek na kontinuitu není absolutní, zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Jinými slovy, požadavek na kontinuitu územního plánování nesmí znamenat praktickou „konzervaci“ situace území navždy (rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2023, č. j. 1 As 120/202266, body 22 a 30) a vlastník pozemků regulovaných územním plánem nemůže spoléhat na nezměnitelnost regulace v územním plánu. Legitimní očekávání vlastníků však může vyvolat až pravomocné územní rozhodnutí, jelikož územní plánování je dynamickým procesem reagujícím na změny poměrů v území. Na určitou podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu. [6] Soud dále uvedl, že stěžovatelka sice nesouhlasí se zařazením pozemku mezi nezastavitelné plochy, nicméně nepředestřela žádné argumenty, které by byly způsobilé zpochybnit stanovenou regulaci jejího pozemku v napadeném OOP. Sama stěžovatelka předložila dvě územní rozhodnutí, z nichž jasně vyplývá, že dokonce již před desítkami let bylo upuštěno od záměru vybudovat na jejím pozemku rodinné domy a že na jejím pozemku bude (a zjevně už byla) realizována jen technická infrastruktura související s vodojemem, kterou měla budovat obec. Už od roku 1995 tak odpůrkyně zastává konstantní názor a postoj, že na pozemku stěžovatelky nebudou rodinné domy vybudovány. Odpůrkyně navíc uvedla i legitimní důvody, pro které by bylo nepřípustné vést pozemek stěžovatelky jako zastavitelnou plochu – odkázala na biokoridor sousední obce, do kterého je pozemek stěžovatelky „vklíněn“. Jak soud ověřil z územního plánu obce Zahořany, pozemek stěžovatelky skutečně tvoří jakýsi klín do katastrálního území Zahořan, a to v části, ve které je vymezena rezerva pro odklonění lokálního biokoridoru. Přerušením biokoridoru by tak byla ohrožena jeho funkčnost, což by bylo v rozporu s veřejným zájmem na ochranu přírody a krajiny. Pokud stěžovatelka tvrdila, že na západní straně je pozemek lemován (v části patřící obci Zahořany) taktéž zástavbou – individuálním bydlením, pak tuto skutečnost nijak nedoložila, naopak z územního plánu obce Zahořany vyplývá, že na pozemek stěžovatelky žádná bytová zástavba nenavazuje. [7] Soud neshledal důvodnými ani námitky stěžovatelky směřující k odůvodnění rozhodnutí o námitce. Krajský soud označil odůvodnění přiléhavým a odpovídajícím zjištěnému skutkovému stavu. Odpůrkyně neodůvodňovala nemožnost zastavět pozemek stěžovatelky toliko existencí infrastruktury k vodojemu, ale poukázala i na existenci rezervy pro biokoridor, který by byl v případě zastavění pozemku stěžovatelky přerušen. S tímto argumentem navrhovatelka nijak nepolemizuje; krajský soud považuje tento argument za přiléhavý a odpovídající situaci, jak ji ověřil z napadeného OOP i územního plánu Zahořan. [8] K námitce stěžovatelky, že odůvodnění rozhodnutí o její námitce nemůže obstát v testu proporcionality, soud uvedl, že takovou námitku stěžovatelka v průběhu pořizování napadeného OOP nevznesla. Podle ustálené judikatury přitom platí, že neuplatnění námitky nebo připomínky nepřiměřenosti v průběhu pořizování opatření obecné povahy vede k nedůvodnosti námitky nepřiměřeného zásahu opatření obecné povahy do práv navrhovatele (např. rozsudky NSS č. j. 6 Ao 5/201143, č. j. 1 Ao 1/2010247 a č. j. 6 Aos 3/201329). Uplatnění námitek či připomínek není jen formalitou, ale má umožnit řešit spory o využití území již ve fázi projednání návrhu územního plánu (rozsudek NSS č. j. 8 Aos 2/201259). [9] Stěžovatelka sice připomínky a námitky v průběhu pořizování napadeného územního plánu podala, ale nenamítala v nich nepřiměřenost nyní napadeného vymezení pozemku jako nezastavitelné plochy. Ačkoliv tedy byla v rámci pořizování územního plánu aktivní, přiměřenost navrženého řešení a stanovených limitů nijak konkrétně nezpochybňovala a nedala tak odpůrkyni možnost se k této otázce vyjádřit. Tím byl ovlivněn i rozsah následného soudního přezkumu, soud se proto proporcionalitou zařazení pozemku stěžovatelky mezi nezastavitelné plochy nezabýval. [10] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [11] Předně stěžovatelka napadá kontradikce a vnitřní rozpory napadeného rozsudku. Krajský soud na jedné straně uvádí, že územní plánování je dynamickým procesem reagujícím na změny v území a na straně druhé argumentuje pro nezbytnost konzervace pozemku s odkazem na rozhodnutí stará dvě až tři