5 As 111/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 111/2025- 31 - text  5 As 111/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Snesitelné bydlení v centru Prahy, z. s., se sídlem Růžová 947/8, Praha 1, zast. Mgr. Josefem Spolkem, advokátem, se sídlem Anežská 809/6, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 A 3/2025-39, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 A 3/2025-39, se ruší. II. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 11. 2024, č. j. MHMP 1837761/2024, sp. zn. S-MHMP 1829187/2024 a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. P10-398656/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 18 140 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Josefa Spolka, advokáta, se sídlem Anežská 809/6, Staré Město, Praha 1, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MHMP 1837761/2024; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. P10-398656/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve věci žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), týkající se informací o úplatném pobytu v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 18/2019 Sb. hl. m. Prahy, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 19/2021 Sb. hl. m. Prahy (dále jen „obecně závazná vyhláška č. 18/2019 Sb. hl. m. Prahy“). [2] Stěžovatel podal dne 10. 7. 2024 žádost o informace, v níž pod bodem I. žádal o seznam adres všech zařízení a míst na území Městské části Praha 10, kde je poskytován úplatný pobyt a počet lůžek sloužících k poskytnutí úplatného pobytu v těchto zařízeních a místech k 31. březnu 2024 v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 19/2021 Sb. hl. m. Prahy. Dále pod bodem II. žádal o celkovou částku v Kč, kterou Městská část Praha 10 převedla na účet hlavního města Prahy za období od 1. ledna 2023 do 31. března 2024 v členění po čtvrtletích v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 19/2021 Sb. hl. m. Prahy. [3] Povinný subjekt dne 5. 8. 2024 poskytl informace částečně, přičemž k požadovaným informacím pod bodem II. jednak uvedl, že všechna zařízení a místa poskytující úplatný pobyt na území Městské části Praha 10 nabízejí celkem 2 701 lůžek, jednak uvedl i požadovanou celkovou částku, kterou Městská část Praha 10 převedla na účet hlavního města Prahy. Požadované informace pod bodem I. odmítl poskytnout s odkazem na § 15 odst. 1 informačního zákona, ve spojení s § 52 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), s odůvodněním, že poskytnutí těchto informací by mohlo umožnit identifikaci konkrétních daňových subjektů a jejich majetkových poměrů. [4] K odvolání stěžovatele bylo rozhodnutí povinného subjektu ze dne 5. 8. 2024 zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Povinný subjekt ve věci vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž opět částečně odmítl informace poskytnout tentokrát s odkazem na § 10 informačního zákona. Stěžovatel ve věci podal znovu odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného by poskytnutí požadovaných informací mohlo vést k identifikaci konkrétních daňových subjektů a jejich majetkových poměrů, avšak tyto informace jsou chráněny zákonem. [5] V žalobě stěžovatel uvedl, že se dlouhodobě zabývá dopady krátkodobého ubytování (dále jen „Airbnb“) a založil za tímto účelem spolek, který se věnuje tomuto společenskému problému; svojí činností a aktivitami plní roli tzv. společenského hlídacího psa. Stěžovatel tvrdí, že výběr místních poplatků neodpovídá skutečnému stavu a že dochází ke ztrátám v řádech desítek až stovek milionů korun; tyto skutečnosti mohou být důvodem, proč žalovaný odmítá informace poskytnout. Stěžovatel poukázal na jiná rozhodnutí žalovaného, podle nichž žadatel poskytnutím informací nezíská přehled o majetkových poměrech dotčené osoby; v této souvislosti namítl porušení zásady legitimního očekávání. [6] Pro neposkytnutí požadovaných informací tudíž dle stěžovatele neexistuje zákonný důvod. Nesouhlasí s tím, že informace o adresách a počtu lůžek v zařízeních poskytujících úplatný pobyt jsou citlivé informace a jejich zveřejnění by mohlo umožnit identifikaci konkrétních daňových subjektů; tyto informace nelze podřadit pod § 10 informačního zákona. Dále namítl, že v době podání žádosti ještě nebyla spuštěna aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, která nyní poskytuje veřejně dostupné informace; majitel nemovitosti navíc není vždy poskytovatel ubytovacích služeb. I kdyby stěžovatel zjistil, ve kterých nemovitostech se poskytuje úplatný pobyt a počet lůžek, nezískal by informace o vytížení ubytovacích kapacit ani o částce za lůžko. Plátcem poplatku z pobytu je poskytovatel úplatného pobytu, což neznamená, že je majitelem nemovitosti. Stěžovatel rovněž podotýká, že při realizaci práva na informace je třeba jakákoliv omezení vykládat restriktivně. Žalovaný nezohlednil konkrétní okolnosti posuzované věci. Podle stěžovatele byl test proporcionality proveden účelově, když hodnotil pouze skutečnosti podporující závěr žalovaného; žalovaný navíc nezohlednil veřejný zájem na poskytnutí informací. [7] Městský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Uvedl, že podle judikatury je střet práva na informace a povinnosti zachovávat mlčenlivost výslovně vyřešen ve prospěch poskytování informací. To platí i pro posuzovanou věc, neboť úprava mlčenlivosti je vždy stejná. Normativně zakotvená povinnost mlčenlivosti se v posuzované věci týká pouze úředních osob zúčastněných na správě daní (§ 52 odst. 1 daňového řádu). Nejde o povinnost správního orgánu jako veřejnoprávního subjektu, který má zákonem svěřenou působnost v oblasti veřejné správy. Povinnost mlčenlivosti dle § 52 daňového řádu tedy správní orgán neváže. [8] Dále městský soud zkoumal, zda neexistuje důvod pro odmítnutí poskytnutí informací podle § 10 informačního zákona. V této souvislosti konstatoval, že povinný subjekt odmítne informaci poskytnou, jestliže: 1. informace byla povinným subjektem získána na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění nebo sociálním zabezpečení, a zároveň 2. se jedná o informaci o majetkových poměrech osoby, která podle zákona o informacích není povinným subjektem. Městský soud neměl pochybnosti o tom, že první podmínka byla splněna, tudíž se zabýval podmínkou druhou. [9] Jde-li o obsah pojmu „majetkové poměry“, městský soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 5 As 53/2007-85, podle něhož mezi majetkové poměry spadají jak aktiva, tak pasiva subjektu. V této souvislosti uvedl, že na základě zákona o místních poplatcích vzniká daňovému subjektu daňová povinnost v podobě zaplacení poplatku z pobytu, která má povahu závazku a v rámci účetní rozvahy se řadí mezi pasiva. [10] Stěžovatel se žádostí domáhal seznamu adres všech zařízení a míst na území městské části Praha 10, kde je poskytován úplatný pobyt, a o počet lůžek sloužících k poskytnutí úplatného pobytu v těchto zařízeních a místech k 31. březnu 2024 v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 18/2019 Sb. hl. m. Prahy. Dle městského soudu na danou věc dopadají závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 10 As 289/2017-37, dle kterého má žadatel právo vědět o tom, kolik bylo vybráno úhrnem na daních a jak takto shromážděné zdroje stát vynakládá, ale nikoliv, které konkrétní osoby mu dluží či dlužily na daních, protože tyto informace již ohrožují důvěrnost majetkových poměrů těchto daňových subjektů. Už pouhá povědomost o daňové povinnosti subjektu, která odhaluje i jen částečný či neúplný obraz o jeho majetkových poměrech, může vést k aplikaci § 10 informačního zákona. Podle městského soudu tak byla stěžovateli správně poskytnuta první část informace, tj. kolik bylo na poplatcích vybráno, nikoliv však druhá, týkající se informací, ze kterých lze zjistit od koho. [11] Městský soud dále konstatoval, že podle poskytnutých informací je na území městské části Praha 10 poskytováno (nahlášeno) celkem 2 701 lůžek určených ke krátkodobému ubytování. V případě poskytnutí konkrétních adres s uvedením konkrétního počtu lůžek na jednotlivých adresách je v některých případech možné, že dojde ke zcela přesnému odhalení konkrétní osoby a její vcelku přibližné poplatkové (daňov