5 As 214/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 214/2025- 45 - text  5 As 214/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: MUDr. I. T., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti: I) L. S., zast. Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem Jablunkovská 44, Český Těšín, II) P. M., III) A. K., IV) M. T., o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2025, č. j. 25 A 26/2024153, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2025, č. j. 25 A 26/2024153, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [2] Žalovaný na základě odvolání žalobce rozhodl tak, že rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru výstavby a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), ze dne 22. 6. 2023, č. j. MUOR 82818/2023, v části rozhodné pro nynější posouzení věci potvrdil. [3] Stavební úřad obdržel žádost M. C. a L. S. (dále též „stavebníci“) o vydání společného povolení záměru „Účelová komunikace veřejně přístupná na pozemku parc. č. XA v k. ú. P. O. s obratištěm“, a to na pozemcích parc. č.: XA a XB v k. ú. P. O. (dále jen „záměr“). Označeným prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad ve společném řízení stavební záměr schválil v souladu s § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Posuzovaný záměr měl být připojen na stávající pozemní komunikaci na ulici O. a jeho účelem bylo zajistit příjezd a přístup k plánované výstavbě rodinných domů. [4] Nejvyšší správní soud níže pro přehlednost připojuje grafické vyobrazení umístění záměru. Na obrázku č. 1 je světle modrou barvou vyznačen pozemek parc. č. XA, na němž má být záměr realizován. Záměr částečně zasahuje také na pozemek parc. č. XB (na obrázku vyznačen žlutě), a to zhruba v části označené níže červenou barvou. Z obrázku č. 2 jsou patrné širší souvislosti, zejména přibližná poloha záměru (vyznačen černou barvou), který navazuje na ulici O. (v celé délce vyznačena modrou barvou) a obklopuje bydliště žalobce (přibližná poloha domu vyznačena oranžovým obdélníkem). Žlutě je ulice T., zeleně je pak označena ulice P.; na tyto ulice navazuje právě ulice O. Na ulici O. se nacházejí dvě dopravní značky „Průjezd zakázán“, a to přibližně v místech označených červenými puntíky, tedy v části napojující se na ulici T. a v části navazující na ulici Z. (tato část je vyznačena hnědou barvou). [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] Obrázek č. 1 Obrázek č. 2 [5] Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodoval v této věci podruhé – poté, co byl jeho původní rozsudek ze dne 9. 12. 2024, č. j. 25 A 26/202494, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2024, č. j. 25 A 26/2024101, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 As 12/202566, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [6] Svým prvním rozsudkem krajský soud napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodnými shledal žalobní body týkající se záměru, resp. následné výstavby a jejího rozporu (i) s územním plánem a (ii) s ochranným pásmem lesa, a dále pak (iii) nesprávného posouzení vlivu záměru na ulici O. Krajský soud u všech třech vymezených okruhů považoval rozhodnutí stěžovatele za nepřezkoumatelné pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek. Stěžovatel se totiž ve svém rozhodnutí zabýval pouze nyní posuzovaným záměrem, aniž by blíže hodnotil přípustnost následné výstavby rodinných domů, jejichž obslužnosti má záměr sloužit. Otázkou kapacity a stavu ulice O. a tím, zda navýšení provozu nepovede k nepřiměřeným imisím, se také stěžovatel podle krajského soudu zabýval nedostatečně. [7] Proti prvnímu rozsudku krajského soudu brojil stěžovatel kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl. Vycházel zejména z toho, že ve fázi posuzování záměru nic nenasvědčovalo tomu, že by následná zástavba rodinnými domy měla být nepřípustná, jak z pohledu územního plánování, tak v souvislosti s ochranným pásmem lesa. Územní plán tuto zástavbu připouští a aby bylo možné posoudit přípustnost realizace určitého záměru (zde právě rodinných domů), potřebují dotčené orgány znát konkrétní podobu a umístění těchto záměrů, proto nebylo možné blíže posoudit přípustnost zástavby rodinnými domy z hlediska souladu s úkoly a cíli územního plánování, ani z hlediska zásahu do ochranného pásma lesa. [8] Pro nyní posuzovanou kasační stížnost je stěžení, že krajský soud dal žalobci zapravdu v tom, že se stěžovatel zabýval nedostatečně otázkou stavu a kapacity ulice O., na níž má záměr vyústit. Nejvyšší správní soud se s krajským soudem ani v této otázce neztotožnil a konstatoval, že se stěžovatel otázkou kapacity a navýšením provozu na ulici O. zabýval dostatečně. Ke zintenzivnění dopravy se vyjádřil již stavební úřad, nepředpokládal razantní navýšení dopravy, ale jen cca o 10 až 15 % a využívání ulice O. zejména k odjezdu do zaměstnání a zpět. Obě správní rozhodnutí vycházela z předpokladu, že vliv záměru nebude takové intenzity, která by způsobila nedostatečnost komunikace na ulici O. Ve vztahu k technickému stavu komunikace bylo důležité, že se předpokládá realizace nového asfaltového povrchu. Nejvyšší správní soud uvedl, že neshledal zvláštní okolnosti, kvůli kterým by bylo nezbytné danou otázku posuzovat podrobněji. Při svém dalším rozhodování byl krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v uvedeném zrušujícím rozsudku. 2. Rozhodnutí krajského soudu [9] Krajský soud v dalším řízení napadené rozhodnutí stěžovatele opět zrušil, jelikož zjistil jiný skutkový stav, než ze kterého vycházel Nejvyšší správní soud, a proto měl za to, že není vázán závěrem kasačního soudu o dostatečném vypořádání námitek týkajících se neúměrného navýšení dopravy. Stěžovatel nezohlednil, že je již nyní doprava v části ulice O. regulována dopravní značkou „Průjezd zakázán“ a nesprávně argumentoval přítomností bytového domu a garáže, které se však nacházejí v jiné části ulice, kde doprava regulována není. Tímto se stěžovatel ve svém rozhodnutí nezabýval; vycházel proto z nesprávně zjištěného skutkového stavu, ze kterého následně vycházel i Nejvyšší správní soud. Stěžovatel nárůst dopravy nepoměřil se stávajícím zatížením úseku ulice O., kde je počet účastníků silničního provozu regulován. Krajský soud stěžovatele zavázal k tomu, aby se zabýval vlivem záměru na dopravní obslužnost na ulici O., a to zejména v úseku vyústění záměru, přičemž musí zohlednit skutečné místní poměry, včetně stávající regulace, a to při zohlednění délky záměru a ovlivněné délky ulice O. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalobce a OZNŘ [10] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, ve které zdůraznil, že Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku jednoznačně konstatoval, že se stěžovatel otázkou stavu a kapacity komunikace zabýval dostatečně. Žalobce argumentaci dopravní značkou „Průjezd zakázán“ poprvé použil až v žalobě, proto se stěžovatel omezením dopravy ve svém rozhodnutí výslovně nezabýval. Tato značka neznamená zánik obecného užívání pozemní komunikace, pouze je zamezeno užívání komunikace jako tranzitního úseku. Jejím smyslem není zamezení nárůstu oprávněných uživatelů komunikace, ale jejího bezdůvodného užívání. Rovněž nebyly dány důvody pro dělení ulice O. na úseky, jak činí krajský soud, k příjezdu k záměru je možné využít oba směry, tj. jak z ulice T., tak z ulice P. Podle stěžovatele měl krajský soud za to, že Nejvyššímu správnímu soudu nebyla známa existence dopravní značky „Průjezd zakázán“. Ta však Nejvyššímu správnímu soudu známa byla, jelikož se o ni v rekapitulaci argumentace stran dvakrát zmiňoval. Nadto změna územního plánu, která umožnila zastavitelnost dotčených pozemků, nabyla účinnosti v době, kdy byla stanovena místní úprava provozu značkou „Průjezd zakázán“. Jestliže uvedená dopravní značka nebyla překážkou při vymezení dotčených ploch jako zastavitelných, neměla by být překážkou ani pro vydání společného povolení pro nyní posuzovaný záměr. Krajský soud se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku. [11] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se stěžovatel otázkou stavu a kapacity ulice O. nezabýval dostatečně. Značku „Průjezd zakázán“ lze umístit jen v odůvodněných případech. Je jen stěží přijatelné, že by bylo možné zakázat vjezd automobilu do ulice bez důvodu, avšak stálá přítomnost 10 automobilů by byla přípustná. Rozdělení ulice O., jak jej provedl krajský soud, je na místě; místo, kde je om