5 As 46/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 46/2025- 24 - text  5 As 46/2025 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Mgr. Ing. Petra Hýsková, insolvenční správkyně dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, zastoupena Mgr. Jiřím Kuklíkem, advokátem se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2025, č. j. 51 A 27/202432, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2025, č. j. 51 A 27/202432, se ruší. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 17. 6. 2024, č. j. KUJCK 74798/2024, a usnesení Městského úřadu Třeboň ze dne 8. 3. 2024, č. j. METR 3967/2024 ZaPa, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 870 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce, Mgr. Jiřího Kuklíka, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobkyně jakožto insolvenční správkyně se prostřednictvím žádosti ze dne 22. 1. 2024 domáhala u Městského úřadu Třeboň, odboru dopravy, zápisu změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel. Svou žádost odůvodnila tím, že dne 27. 12. 2019 byla mezi ní a společností Traťová strojní společnost, a.s., se sídlem Musílkova 257/48, Praha 5 (dále též „nabyvatelka“), uzavřena smlouva o prodeji závodu a vybraného majetku, na jejímž základě došlo s účinností od 1. 6. 2020 k prodeji obchodního závodu dlužníka. Součástí převáděného obchodního závodu byla rovněž veškerá vozidla dlužníka, mimo jiné také silniční vozidlo tovární značky LIAZ, registrační značky 2AP1240, s nejvyšší povolenou hmotností 16 t. Jedná se o silniční vozidlo se dvěma nápravami a s datem první registrace dne 26. 10. 1992. Nabyvatelka k datu podání žádosti žalobkyně nezajistila přepis tohoto silničního vozidla v registru silničních vozidel, a to i přesto, že u ostatních vozidel, která byla součástí převáděného obchodního závodu, změnu již zaregistrovala, když byla ze strany žalobkyně opakovaně vybavena za tímto účelem vystavenou plnou mocí. Tento stav podle žádosti způsoboval dlužníku potíže, neboť mu byla správcem daně vyměřena silniční daň za období, kdy dlužník již prokazatelně nebyl vlastníkem daného silničního vozidla. Žalobkyně tedy požadovala, aby údaje dlužníka byly z registru silničních vozidel vymazány a současně aby jako vlastník a provozovatel silničního vozidla byla zapsána nabyvatelka. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení přiložila k žádosti smlouvu o prodeji závodu a vybraného majetku a předávací protokol. Přitom zdůraznila, že silniční vozidlo ani k němu náležící dokumenty již nejsou v dispozici dlužníka, a proto žalobkyně není objektivně schopna zajistit realizaci evidenční kontroly silničního vozidla. [2] Správní orgán I. stupně přípisem ze dne 5. 2. 2024, č. j. METR 2159/2024 ZaPa, vyrozuměl nabyvatelku o podané žádosti a současně ji vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy předložila protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 1 rok, tzv. zelenou kartu vydanou podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v tehdejším znění, technický průkaz č. UAK904653 a osvědčení o registraci vozidla č. UAF760853 a rovněž aby se k podané žádosti vyjádřila. [3] V reakci na uvedenou výzvu nabyvatelka svým podáním ze dne 16. 2. 2024 sdělila, že skutečně uzavřela s žalobkyní jakožto insolvenční správkyní smlouvu o prodeji závodu a vybraného majetku dlužníka, jejímž předmětem měla být mimo jiné i koupě výše specifikovaného silničního vozidla LIAZ. Nabyvatelka ovšem poukázala na to, že nikdy nedošlo k předání daného silničního vozidla ani dokladů k jeho užívání, neboť vozidlo se nacházelo v areálu v Českých Velenicích, kam jí nikdy nebyl umožněn vstup. Výzvě správního orgánu I. stupně tudíž dle svého vyjádření nemohla vyhovět, neboť požadované doklady nikdy neměla k dispozici. [4] Ve svém následném podání ze dne 22. 2. 2024 žalobkyně označila za nesporné, že na základě smlouvy o prodeji závodu a vybraného majetku došlo s účinností od 1. 6. 2020 k prodeji obchodního závodu dlužníka nabyvatelce, a tento závod jí byl jako celek předán dne 27. 5. 2020, což bylo stvrzeno písemným předávacím protokolem. Vlastníkem daného silničního vozidla je tedy od 1. 6. 2020 nabyvatelka, nikoliv dlužník. Pokud tedy po více než třech letech od převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu nabyvatelka namítá, že jí dílčí součást obchodního závodu nebyla předána, pak je nutné uzavřít, že jednala v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt a nedbala svých práv. Nabyvatelce bylo opakovaně nabízeno poskytnutí součinnosti za účelem dosažení zápisu změny vlastnického práva v registru silničních vozidel. Tuto snahu však nabyvatelka nijak nereflektovala. Dle žalobkyně je odůvodněn závěr, aby byl zápis v registru silničních vozidel uveden do souladu se skutečným stavem, a to buď tím, že jako vlastník a provozovatel silničního vozidla bude uvedena nabyvatelka, nebo budou z registru silničních vozidel alespoň vymazány údaje dlužníka, neboť jejich nesprávná evidence dlužníka prokazatelně poškozuje. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/201633 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [5] Městský úřad Třeboň usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. METR 3967/2024 ZaPa, s odkazem na § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), řízení o žádosti žalobkyně zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle § 10 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v relevantním znění (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), bylo zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel možné provést pouze v případě, že evidenční kontrola byla u silničního vozidla provedena nejdéle 1 rok před podáním žádosti. Ani jedna ze stran nepředložila podle správního orgánu I. stupně jakýkoliv dokument, ze kterého by bylo možné dovodit, že uvedená zákonná podmínka týkající se evidenční kontroly byla naplněna. Jelikož nebyly splněny stanovené zákonné podmínky, přičemž „v určené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady žádosti“, správní orgán řízení zastavil. [6] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, neboť dle jejího názoru nereflektovalo její právní argumentaci opřenou rovněž o judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně opětovně poukázala na to, že dané silniční vozidlo bylo prokazatelně prodáno a protokolárně předáno nabyvatelce. Nesprávný zápis vlastníka silničního vozidla způsobuje dlužníkovi obtíže, když správce daně, vycházeje z nesprávného údaje v registru silničních vozidel, požaduje po dlužníkovi silniční daň za období, kdy již dlužník prokazatelně nebyl jeho vlastníkem. Žalobkyně rovněž upozornila na to, že absenci evidenční kontroly způsobuje zejména pasivita samotného vlastníka silničního vozidla. Pravomoci žalobkyně jsou omezené právě tím, že dlužník není vlastníkem silničního vozidla, a tudíž nemá žádnou zákonnou možnost, jak požadavku správního orgánu I. stupně na doložení evidenční kontroly vyhovět. Žalobkyně opět poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/201633, a navrhla, aby bylo odvoláním napadené usnesení změněno tak, že řízení se nezastavuje. [7] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 6. 2024, č. j. KUJCK 74798/2024, odvolání žalobkyně zamítl a odvoláním napadené usnesení potvrdil. Byl toho názoru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že není oprávněn zkoumat a posuzovat soukromoprávní spor o platnosti kupní smlouvy. Námitky žalobkyně posoudil jako nedůvodné, neboť bylo na žalobkyni, aby při převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu jednala přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohla splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnula se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru neodpovídá skutečnosti. K tomu žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/201928, a ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/201841, publ. pod č. 3917/2019 Sb. NSS. [8] Žalobkyně napadla obě uvedená rozhodnutí správních orgánů žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předně poukázala na to, že nesprávný zápis v registru silničních vozidel