5 As 8/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 8/2025- 31 - text  5 As 8/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: UBHB INVEST s.r.o., se sídlem Šumavská 519/35, Brno, zast. JUDr. Mgr. Šárkou Vašíčkovou, advokátkou se sídlem Záhořanského 1944/4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, č. j. 10 A 124/2023  62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2023, č. j. MK 10033/2023 OPP, žalovaný podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v relevantním znění (dále jen „zákon o státní památkové péči“), zamítl žádost žalobce o zrušení prohlášení jeho pozemků parc. č. 13/1 a parc. č. 13/2 v k. ú. a obci Hrušovany nad Jevišovkou za nemovité kulturní památky. Tyto pozemky jsou totiž součástí kulturní památky „Areál zámku Hrušovany nad Jevišovkou“ vedené pod rejstříkovým číslem 16550/76376 v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí ministr kultury rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023, č. j. MK 37738/2023 OLP, zamítl a rozkladem napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí ministra kultury brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze. Žalobce tvrdil, že u zmiňovaných pozemků jsou dány mimořádně závažné důvody ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči pro zrušení jejich prohlášení za nemovité kulturní památky. Žalobce v této souvislosti namítal, že u těchto pozemků již není zachována hmotná podstata kulturní památky a že opačný závěr žalovaného nemá oporu v zákoně ani judikatuře. Posuzované pozemky totiž podle svého stavu již nevykazují znaky kulturní památky dle § 2 zákona o státní památkové péči, neboť pozemek parc. č. 13/1 je od parku oddělen plotem, je zatravněn a nachází se na něm pouze bezcenné náletové dřeviny a pozemek parc. č. 13/2 vznikl patrně rozdělením pozemku parc. č. 13/1 a je na něm umístěna jímka sloužící blízkému průmyslovému areálu. Žalobce má za to, že tyto pozemky již postrádají jakoukoli věcnou i urbanistickou souvislost se zámeckým areálem, a navíc dnes již ani netvoří součást areálu zámeckého parku a v územním plánu jsou vedeny jako plocha pro výrobu a skladování. Možnosti revitalizace těchto pozemků do podoby parku jsou podle žalobce nulové a tyto pozemky již nepředstavují nezbytný doplněk zámeckého areálu. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, doporučil u jiných pozemků v okolí areálu zámeckého parku zrušení jejich prohlášení za kulturní památku. Žalobce též zpochybnil tvrzení žalovaného, že se měl zámecký areál v té době revitalizovat, neboť předmětem veřejné zakázky měla být rekonstrukce části objektu zámku jakožto stavby, nikoliv zámeckého parku. Žalobou napadená rozhodnutí jsou podle žalobce nepřezkoumatelná a je z nich patrná prioritizace zájmu orgánu státní památkové péče nad jeho vlastnickým právem. Navíc rozhodnutí I. stupně podle názoru žalobce postrádá formální náležitosti a je nejasné a nesrozumitelné. [3] Městský soud shora uvedeným rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 10 A 124/202362, žalobu zamítl. [4] Soud úvodem konstatoval, že žalobce v žalobě z velké části pouze opakoval rozkladové námitky, aniž by vystavěl ucelenou argumentační oponenturu vůči rozhodnutí ministra kultury. Nepřezkoumatelnost žalobou napadených rozhodnutí městský soud neshledal a neztotožnil se s žalobcem ani v tom, že by rozhodnutí I. stupně postrádalo formální náležitosti, což ostatně ani žalobce konkrétně nespecifikoval. [5] Pokud jde o mimořádně závažné důvody pro zrušení památkové ochrany podle § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči, městský soud zdůraznil, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně jejich existence nese žadatel, resp. ten, kdo inicioval zahájení řízení o zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku. Neprokázání takových mimořádně závažných důvodů tak nezbytně vede k zamítnutí této žádosti. [6] K výše uvedeným námitkám žalobce týkajícím se stavu posuzovaných pozemků a jejich umístění městský soud připomněl, že § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči je typickou kombinací správního uvážení („může“) a neurčitého právního pojmu („z mimořádně závažných důvodů“), který byl vymezen judikaturou správních soudů. Právě vyhodnocení památkových hodnot, které jsou rozhodné ve smyslu § 8 zákona o státní památkové péči pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku, je však podle konstantní judikatury ve správním soudnictví otázkou správního uvážení. Městský soud konstatoval, že toto uvážení tak, jak bylo provedeno v posuzované věci, není v rozporu s obsahem spisového materiálu a je v žalobou napadených rozhodnutích dostatečně odůvodněno. [7] Městský soud v této souvislosti poukázal na judikaturu i důvodovou zprávu k návrhu zákona o státní památkové péči, podle nichž havarijní stav kulturní památky způsobený zanedbáním povinné péče jejího vlastníka či uživatele nelze zpravidla pokládat za mimořádně závažný důvod pro zrušení jejího prohlášení za kulturní památku. To i podle odborné literatury přichází v úvahu jen v případech, kdy se památka nachází v tak zanedbaném stavu, že se nedochovala ani zčásti její hmotná podstata. Musí se proto jednat o důvody takové intenzity, které převáží nad hodnotami, pro které byla stavba nebo věc prohlášena kulturní památkou. Podle názoru městského soudu ze správního spisu ani vyjádření účastníků řízení neplyne, že by tyto hodnoty byly v posuzovaném případě nenávratně zničeny. Neutěšený stav pozemků jde k tíži samotného žalobce, který ho dopustil. Odstraňování náletových dřevin je součástí řádné péče vlastníka o pozemek a jde o vadu jednoduše odstranitelnou. Současný stav posuzovaných pozemků je podle městského soudu plně reverzibilní. Městský soud tedy uzavřel, že neupravenost pozemků ani umístění jímky na jednom z nich samy o sobě mimořádně závažné důvody pro zrušení památkové ochrany nezakládají. [8] Městský soud se neztotožnil ani s žalobcovou argumentací, podle níž dané pozemky nesouvisí s dalšími pozemky zámeckého areálu. Pozemky žalobce a areál parku na sebe bezprostředně navazují a hmotná podstata žalobcových pozemků se ani přes jejich zanedbanost neztratila. Městský soud má za to, že dokazování provedené soudem při jednání spolehlivě potvrdilo, že pozemky jsou schopny celkové parkové revitalizace, což se v daném případě jeví jako reálnější, než tomu bývá u rekonstrukcí velkých staveb či historických komplexů. Pozemky jsou dle městského soudu stále přírodního rázu, pouze s nežádoucím vegetačním pokryvem, tvoří přirozený územní kontext jezerní části parku a novými výsadbami či terénními úpravami je na nich možné park obnovit. Městský soud souhlasil s žalovaným, že na tyto pozemky, které se navíc nacházejí pouhých 140 metrů od budovy zámku, nelze pohlížet jako na samostatné věci, ale jako na nedílnou součást kulturní památky (§ 2 odst. 3 zákona o státní památkové péči). [9] Ani argumentaci žalobce nerovným posuzováním památkové ochrany u jednotlivých pozemků hraničících se zámeckým areálem městský soud neshledal přiléhavou, neboť z obsahu návrhu Národního památkového ústavu na vynětí určitých pozemků z památkové ochrany vyplývá, že se jednalo o pozemky zásadně odlišného charakteru od těch nyní posuzovaných. U pozemků navrhovaných k vynětí je totiž jejich zpětná revitalizace v podobě začlenění do zámeckého parku vyloučena, neboť se jedná o pozemky zastavěné výrobními a skladovacími stavbami, manipulační plochou k těmto stavbám, garážemi a rodinnými domy se zahradami. [10] K tvrzení žalobce, že není doloženo, že se bude zámecký areál, včetně parku, rekonstruovat, městský soud dodal, že tato nejasnost sama o sobě mimořádně závažný důvod pro zrušení památkové ochrany nezakládá. Soud souhlasil se žalovaným, že dané pozemky dotvářejí podobu celého historického areálu zámku a že jejich urbanistická a historická hodnota přetrvává. Ze statutu kulturní památky podle městského soudu bez dalšího nevyplývá požadavek na její obnovu do původní podoby. Zachování nezastavěnosti posuzovaných pozemků jakožto ploch zeleně umožní při budoucích revitalizacích zachovat původní parkovou koncepci. [11] Městský soud též odmítl žalobcovo tvrzení, že by žalovaný upřednostnil zájem na zachování památky před jeho vlastnickým právem, a zdůraznil, že k poměření daného veřejného zájmu a vlastnického práva žalobce žalovaný řádně provedl test proporcionality. Soud dodal, že žalobce nabyl posuzované pozemky v době, kdy již měly status nemovité kulturní památky, a musel tedy od počátku počítat s částečným omezením svého vlastnického práva při nakládání s nimi. Soud navíc zmínil i to, že žalobce má jakožto vlastník pozemků