5 Azs 21/2026 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 21/2026- 37 - text  5 Azs 21/2026 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. M. B., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2025, č. j. 32 Az 5/2025-47, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, č. j. OAM-708/ZA-ZA11-HA13-2025. Tímto rozhodnutím shledal žalovaný opakovanou žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. [2] Stěžovatel podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu dne 29. 6. 2025. V rámci poskytnutí informací podle § 10 odst. 2 zákona o azylu uvedl, že do České republiky přicestoval poprvé v červenci roku 2004 a od té doby zde žije, přičemž ve Vietnamu byl třikrát na měsíční až dvouměsíční návštěvy. V roce 2018 byl v ČR odsouzen za trestný čin spočívající ve výrobě drog k devíti letům odnětí svobody; v březnu roku 2023 byl zhruba po polovině trestu podmínečně propuštěn a zkušební doba stěžovateli končí v roce 2030. Jako důvod žádosti uvedl, že chce v ČR zůstat se svojí manželkou a nezletilými dětmi. Dodal, že v průběhu čtyř měsíců před podáním opakované žádosti k jeho bydlišti ve Vietnamu přišli policisté a chtěli ověřit, zda je ve Vietnamu nebo v zahraničí, k čemuž jim stěžovatelovi rodiče sdělili, že stěžovatel žije v ČR. [3] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že stěžovatel již dříve o udělení mezinárodní ochrany v ČR žádal, rozhodnutím ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-HA13-R2-2023, mu však nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a téhož zákona nebylo možno udělit s ohledem na to, že se na území ČR dopustil vážné trestné činnosti spočívající v tom, že se podílel na výrobě nejméně 1 500 g metamfetaminu (pervitinu) za účelem distribuce neznámé osobě. Jak v první, tak i opakované žádosti stěžovatel jako důvod uváděl, že chce zůstat v ČR žít se svojí rodinou. V tomto ohledu k žádné změně nedošlo. K návštěvám policistů v místě bydliště stěžovatele ve Vietnamu žalovaný uvedl, že z této skutečnosti žádné cílené pronásledování v zemi původu nevyplývá, a není proto není důvodem pro meritorní posouzení jeho opakované žádosti. Stěžovatel tedy neuvedl žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že může být vystaven pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný rovněž shledal, že důvody vylučující udělení doplňkové ochrany pro spáchání vážného zločinu ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu i nadále přetrvávají. Trestní odsouzení nebylo zahlazeno a nestalo se předmětem amnestie. Od doby meritorního posouzení předchozí žádosti nedošlo k takové změně okolností, která by mohla vést k odlišnému posouzení důvodů použití vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. [4] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, ve které mj. namítal, že žalovaný pochybil, pokud se stěžovatelem neprovedl pohovor a nedotázal se jej na jeho obavy týkající se návštěvy jeho bydliště ve Vietnamu policisty, pročež nezjistil dostatečně skutkový stav. Stěžovatel se totiž obává, že bude za trestnou činnost spočívající ve výrobě drog trestán i ve Vietnamu, kde by mu hrozil trest smrti. [5] Podle krajského soudu v žalobě popsané obavy z informací poskytnutých žalovanému nevyplývaly. Žalovanému stěžovatel nesdělil nic, co by mohlo nasvědčovat nebezpečí pronásledování či hrozbě vážné újmy. Rovněž v žalobě svá tvrzení ponechal zcela obecná. Stěžovatel uvedl pouze, že policisté chtěli vědět, kde se stěžovatel nachází. Tato okolnost rozhodně nesvědčí o tom, že by stěžovateli v zemi původu hrozilo pronásledování či vážná újma. Vzhledem k tomu, že se jednalo o opakovanou žádost, žalovaný se stěžovatelem pohovor vést nemusel, v takovém případě plně postačuje, je-li stěžovatel v rámci poskytnutí informací k žádosti dotázán na obvyklou sadu dotazů dle § 10 odst. 2 zákona o azylu. Krajský soud tedy žalobu s odkazem na § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. [6] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Trvá na tom, že v jeho případě existují důvodné obavy z opětovného trestního stíhání a odsouzení za trestnou činnost, za kterou již byl odsouzen v ČR. V takovém případě by stěžovateli ve Vietnamu hrozil trest smrti. K návštěvě policistů v jeho bydlišti v zemi původu přitom došlo poté, co bylo rozhodnuto o stěžovatelově první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný měl prověřit, zda nové skutečnosti nezvyšují pravděpodobnost, že stěžovatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tak však neučinil a ani se stěžovatele blíže nedotazoval. Takový postup neodpovídá požadavku dostatečného zjištění skutkového stavu. Krajský soud se dostatečně nevypořádal s námitkami stěžovatele týkajícími se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a možného rizika trestního postihu stěžovatele, a jeho rozsudek je tedy nepřezkoumatelný. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost, příp. ji zamítl jako nedůvodnou. V prvé řadě žalovaný zdůraznil, že stěžovatel nepolemizuje s názory krajského soudu, ale brojí pouze proti obsahu rozhodnutí žalovaného, a jeho kasační stížnost je tedy nepřípustná. Dále zdůraznil, že stěžovatel spáchal vážný zločin, pročež je udělení doplňkové ochrany s ohledem na § 15a zákona o azylu vyloučeno. [8] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle daného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [9] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [10] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí otázky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a posouzení nových skutečností uváděných v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení NSS nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatele zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost je nepřijatelná. [12] Pokud jde o tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud uvádí, že se otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve své judikatuře již mnohokrát zab