5 Azs 229/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 229/2025- 31 - text  5 Azs 229/2025 - 33 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Q. C. T., zastoupen Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2025, č. j. 20 Az 7/202540, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2025, č. j. OAM106/ZAZA11HA152025; tímto žalovaný rozhodl tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zamítá jako zjevně nedůvodná. [2] Dne 24. 1. 2025 podal stěžovatel žádost o udělení mezinárodní ochrany; dne 3. 2. 2025 poskytl údaje k podané žádosti, v nichž uvedl, že je vietnamské státní příslušnosti a kinhské národnosti, dorozumí se vietnamsky; je bez náboženského vyznání, nebyl nikdy členem politické strany nebo skupiny ani nebyl politicky aktivní. Dále uvedl, že je ženatý a má tři děti, přičemž rodina žije ve Vietnamu. Přicestoval dne 16. 7. 2024 do Maďarska, v srpnu téhož roku přicestoval vlakem do České republiky. Je zdravý a nikdy nebyl trestně stíhaný. Z Vietnamu vycestoval proto, aby v Evropě mohl pracovat. Na cestu si půjčil u banky 400 000 Kč. Uvedl, že pokud by se musel vrátit do Vietnamu, tak by nebyl schopen půjčku splácet. V České republice nedisponuje žádným pobytovým oprávněním, pracoval zde pouze brigádně a veškeré výdělky posílal své ženě do Vietnamu. Dluh ani z části nesplatil. Ve Vietnamu v minulosti neměl problémy ani s policií ani se státními orgány. [3] Žalovaný si za účelem posouzení žádosti stěžovatele opatřil písemné materiály obsahující informace o zemi původu; Informace OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 4. 6. 2024. Stěžovatel se s podklady před vydáním rozhodnutí seznámil, nechtěl je doplnit a ani se k nim vyjadřovat. Žalovaný ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel podal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze z ekonomických důvodů a zároveň neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Z toho důvodu žalovaný shledal naplnění podmínek § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu a žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu. Nesouhlasil s postupem žalovaného, který meritorně nepřezkoumal jeho žádost, a namísto toho ji zamítl jako zjevně nedůvodnou, namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu; uvedl, že žalovaný při hodnocení situace stěžovatele vycházel pouze z obsahu žádosti a konaného pohovoru. Přestože důvody, proč opustil vlast, byly pouze ekonomické, tak zároveň doplnil, že svou žádost podal z důvodů obav v případě návratu do vlasti. Obavy z návratu do vlasti odůvodnil složitou situací navrátilců, kdy vietnamská vláda podporuje emigraci občanů z Vietnamu. Při návratu se obává nemožnosti splacení svých dluhů a zisku zaměstnání. [5] Městský soud po přezkoumání obsahu správního spisu stěžovateli v jeho námitkách nepřisvědčil, konstatoval, že stěžovatel nebyl nijak limitován v přednesu rozhodných skutečností a jejich doložení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že je to především žadatel o mezinárodní ochranu, který je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany, a není úkolem žalovaného tyto důvody nijak domýšlet. Pokud tedy stěžovatel ve své výpovědi tvrdil pouze ekonomické důvody, které nemohou být důvodem pro přiznání mezinárodní ochrany, nelze po žalovaném rozumně požadovat, aby mezi podklady pro rozhodnutí pojal např. podrobné zprávy o situaci dlužníků a jejich ochraně ve Vietnamu, pokud stěžovatel v tomto ohledu nevyjádřil například obavu o svůj život a zároveň uvedl, že věřitelem byla bankovní instituce. [6] Městský soud rovněž zdůraznil, že k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu je nutno přistupovat velmi obezřetně a bylo nutné pečlivě zvážit, zda tyto pouhé ekonomické důvody nemohou vést k azylově relevantním. Uvedením jiné pohnutky než čistě ekonomické, by muselo mít za následek plné meritorní posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Aby tedy byly ekonomické důvody azylově relevantní, musela by tu být příčinná souvislost mezi pronásledováním (vážnou újmou) a takovou nepříznivou situací, která stěžovatele ohrožuje až existenčně. V případě humanitárního azylu by musely být tyto pohnutky alespoň navázané na ostatní azylové důvody, navíc musí jít o případy zcela výjimečné. Samotná absence sociálního systému či vysoké dluhy a nemožnost zisku zaměstnání nepředstavují relevantní vážnou újmu. Tyto tvrzené okolnosti jsou ekonomického charakteru. Bez přiblížení situace, která dle stěžovatele mohla nastat a způsobit vážnou újmu, nelze dovodit, že by byl stěžovatel vystaven skutečnému nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Městský soud uzavřel, že v případě stěžovatele žádost byla podána výlučně z důvodů ekonomických, a bylo tedy možné postupovat podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Stěžovatel ještě v žalobě uvedl, že nelze vyloučit perzekuci ze strany státu či soukromých osob. Toto tvrzení se nicméně objevuje poprvé v žalobě, není blíže konkretizováno ani ničím podloženo, proto k němu městský soud nepřihlédl. [7] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že ze zprávy o zemi původu vyplývá skutečnost, kterou potvrzují i nevládní organizace, že Vietnamská socialistická republika je jednou nejvíce nesvobodných zemí na světě, ve které jsou porušována práva jejích občanů. I když stěžovatel uvedl, že neměl v domovském státě problémy s policií nebo státními orgány, tak to neznamená, že práva a svobody vietnamských občanů, respektive jejich projev jsou svobodné. Stěžovatel je přesvědčen, že za situace, kdy žadatel o mezinárodní ochranu neuvede sám při svém pohovoru azylově relevantní důvod, ovšem z podkladů zajištěných žalovaným správním orgánem vyplývá, že domovská země je nesvobodnou zemí, je sám správní orgán poté, kdy opatří informaci výše uvedeného obsahu, povinen aktivně, např. i doplňujícím pohovorem s žadatelem zjistit, zda v případě stěžovatele nedochází k porušování lidských práv a svobod, neboť stěžovatel, který nemá srovnání s jinou zemí, může porušování lidských práv a svobod považovat za normu. Z těchto důvodů navrhuje stěžovatel jak zrušení napadeného rozsudku městského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného a vrácení mu věci k dalšímu řízení. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trvá na tom, že se při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu nedopustil žádné nezákonnosti. Při posouzení žádosti stěžovatele se dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, kterými stěžovatel svou žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnil. Správní orgán k námitce stěžovatele uvádí, že správní orgán je povinen zabývat se pouze skutečnostmi, které mohou zakládat důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu. Stěžovatel musí být v zemi původu vystaven jednání majícímu znaky pronásledování nebo vážné újmy tak, jak je charakterizováno v zákoně o azylu; žádné takové indicie stěžovatel neposkytl. Žalovaný se plně ztotožňuje s rozsudkem městského soudu, a proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [10] Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve posoudil, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační st