6 Ads 21/2026 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 21/2026- 27 - text  6 Ads 21/2026 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Mgr. J. B., zastoupený JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, sídlem Velkomoravská 378/1, Hodonín, proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník, sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2024, č. j. MV1265985/SR2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2025, č. j. 29 A 129/202456, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kárná komise I. stupně zřízená v Katastrálním úřadu pro Jihomoravský kraj uznala rozhodnutím ze dne 2. 7. 2024, č. j. KÚ3067/202470001001, žalobce vinným ze spáchání kárných provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Kárná provinění spočívala v trojím jednání: žalobce zveřejnil ve veřejně přístupné skupině na sociální síti Facebook vkladovou listinu obsahující neanonymizované osobní údaje účastníka vkladového řízení, dále prostřednictvím služební elektronické pošty rozeslal návrh na vklad a vkladovou listinu s osobními údaji zaměstnancům Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále též „ČÚZK“), kteří s listinami nebyli oprávněni nakládat, a konečně tytéž dokumenty odeslal také na dvě emailové adresy osob mimo ČÚZK. Tím zaviněně porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť nedodržel povinnosti vyplývající mu z obecně závazných právních a vnitřních předpisů, zejména z § 77 odst. 1 písm. c) a h) zákona o státní službě; čl. 2.3.1. a čl. 4 Politiky bezpečného chování uživatelů č. j. ČÚZK12179/202124; čl. 10 Směrnice č. 13/2023R ze dne 31. 10. 2023, č. j. ČÚZK 31768/2023; čl. 3 odst. 4 písm. f), odst. 5 a 6 Opatření předsedy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 22. 8. 2019, č. j. ČÚZK12973/2019. Za kárná provinění bylo žalobci uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu tří měsíců, tj. o částku 7 443 Kč. [2] K odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí změnila Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra výrok I prvostupňového rozhodnutí tak, že blíže zpřesnila popis skutků (jejich výše uvedenou podstatu však nezměnila), specifikovala porušené právní a vnitřní předpisy a z výroku II prvostupňového rozhodnutí o kárném provinění vypustila slova „…, tj. o částku 7 443 Kč…“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího orgánu žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Neshledal pochybení v postupu kárných komisí ani v právním posouzení věci. K námitce nepřezkoumatelnosti uvedl, že obě kárné komise se dostatečně zabývaly otázkou společenské škodlivosti jednání žalobce. Ačkoli nereagovaly na každé jednotlivé tvrzení žalobce, vystavěly vůči jeho argumentaci vlastní, přezkoumatelné argumentační schéma, jež je možné ve správním soudnictví přezkoumat. Případné nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí mohl navíc zhojit odvolací orgán. [4] Krajský soud dále dospěl k závěru, že kárná provinění dle zákona o státní službě nenaplňují kritéria tzv. Engelova testu, a proto na ně nelze vztáhnout povinnost retroaktivního použití mírnější právní úpravy ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). [5] K námitce nezákonného opatření důkazů prostřednictvím monitoringu emailové komunikace krajský soud uvedl, že skutky nebyly prokázány výlučně touto komunikací, nýbrž i opakovaným přiznáním žalobce. Současně zdůraznil, že žalobce nemohl mít rozumné očekávání soukromí, neboť emaily odesílal ze služební adresy, a to i většímu počtu zaměstnanců ČÚZK. S ohledem na zvláštní povahu činnosti ČÚZK, existenci legitimního důvodu, přiměřený rozsah monitoringu a skutečnost, že žalobce byl o možnosti kontroly předem informován vnitřními předpisy, nedošlo k nezákonnému a nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí. [6] K námitce porušení zásady reformatio in peius krajský soud uvedl, že odvolací orgán postupoval v souladu se zákonem, neboť změna výroku spočívala pouze v přesnějším a právně správném vyjádření uloženého kárného opatření, nikoli ve zhoršení postavení žalobce. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. [8] Stěžovatel předně namítá, že kárná komise II. stupně porušila zákaz reformationis in peius, neboť svým rozhodnutím fakticky zpřísnila kárné opatření uložené prvostupňovým rozhodnutím. Podle stěžovatele došlo změnou formulace výroku o kárném opatření k navýšení skutečné finanční újmy, která mu byla uložena, a to z částky odpovídající 22 329 Kč na částku 24 699 Kč. Krajský soud se nezabýval faktickým dopadem rozhodnutí do právní sféry stěžovatele. Takový postup považuje stěžovatel za projev soudní libovůle. [9] Stěžovatel sporuje právní názor, že v případě „důvodného podezření“ lze přistoupit k přímému přístupu k obsahu emailové komunikace zaměstnance podle § 316 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a to na základě pouhé interní směrnice zaměstnavatele. Vnitřní předpis zaměstnavatele nemůže nahradit zákonný požadavek přímého informování zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Pojem „monitoring“, používaný v interních předpisech, nelze bez dalšího vykládat jako oprávnění k otevření a čtení konkrétních zpráv. [10] Orgány veřejné moci podle stěžovatele bez dalšího presumovaly existenci „zvláštní povahy činnosti zaměstnavatele“ ve smyslu § 316 odst. 2 zákoníku práce pouze na základě skutečnosti, že zaměstnavatel zpracovává osobní údaje externích osob. Takový výklad považuje za nepřípustně extenzivní a v rozporu s kogentní povahou citovaného ustanovení i s ústavně zaručenou ochranou tajemství dopravovaných zpráv podle čl. 13 Listiny. Ani v případě důvodného podezření ze spáchání trestného činu není obecně možné přistupovat k obsahu emailové komunikace bez souhlasu soudu; tím spíše to nepřipadá v úvahu v případě podezření na kárné provinění. Právní řád nerozlišuje míru ochrany korespondence podle toho, zda je email odesílán z adresy poskytované zaměstnavatelem, nebo prostřednictvím veřejného poskytovatele. V důsledku použití nezákonně získaných důkazů postupovaly správní orgány v rozporu s doktrínou tzv. plodů z otráveného stromu, čímž porušily základní princip legality řízení, které má v projednávané věci fakticky trestní povahu. [11] Závěrem stěžovatel zpochybňuje přezkoumatelnost celého řízení. Uvádí, že ve správním řízení i v řízení před krajským soudem opakovaně poukazoval na nižší společenskou škodlivost posuzovaného deliktu; s těmito argumenty se však žádný z rozhodujících orgánů věcně nevypořádal. [12] Žalovaný se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí kárné komise I. stupně, rozhodnutí kárné komise II. stupně a své vyjádření ke správní žalobě. Námitky uplatněné v kasační stížnosti považuje za nedůvodné. Správní orgány se dostatečně zabývaly mírou společenské škodlivosti jednání stěžovatele. K námitce údajného porušení zákazu reformatio in peius uvádí, že ji stěžovatel uplatnil opožděně. Ve vztahu k uloženému kárnému opatření zdůrazňuje, že procentní snížení platu by mělo mít shodný nebo podobný dopad do platové sféry všech takto sankcionovaných státních zaměstnanců bez ohledu na rozdíly ve výši jejich platů. Nejedná se proto o pevně stanovenou částku, ale o sankci, jejíž skutečná výše je odvozena od výše platu, procentní sazby a doby trvání snížení platu. Pro účely uložení tohoto kárného opatření se vychází z platu naposledy určeného rozhodnutím o platu, který se může lišit od zúčtovaného platu za konkrétní kalendářní měsíc. Výrok rozhodnutí kárné komise I. stupně, v němž byla uvedena konkrétní částka, proto považuje za vnitřně rozporný. [13] K námitkám směřujícím proti použití emailové komunikace jako důkazu žalovaný konstatuje, že skutky nebyly prokázány pouze předmětnými emaily, ale i opakovaným přiznáním stěžovatele. Monitoring služebního emailu pokládá za přípustný při splnění podmínek předchozího informování zaměstnance, přiměřeného rozsahu a existence legitimního cíle. Poukazuje na zvláštní povahu činnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a na existenci legitimních důvodů ke kontrole emailové komunikace v návaznosti na zjištěný únik osobních údajů. Výsledky monitoringu nebyly použity k jinému než původnímu účelu, o čemž svědčí i krátkodobost monitoringu. Současně se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatel nemohl mít rozumné očekávání soukromí při užívání služebního emailu.