6 As 14/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 14/2023- 43 - text  6 As 14/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: J. B., zastoupeného Mgr. Jakubem Šťastným, advokátem, sídlem Pohraniční stráže 136, Velká Hleďsebe, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, sídlem Závodní 386/100, Karlovy Vary, proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v provedení identifikačních úkonů, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2022, č. j. 55 A 59/2022113, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2022, č. j. 55 A 59/2022113, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce byl obviněn ze spáchání provinění sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, alinea 2, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s proviněním navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku a provinění výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku. Žalovaný v souvislosti s trestním řízením provedl dne 11. 8. 2022 identifikační úkony podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně sejmutí daktyloskopických otisků, bukální stěr, pořízení fotografií a pořízení popisu žalobce. [2] Žalobce s provedenými identifikačními úkony nesouhlasil a brojil proti nim žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, v níž namítal, že provedení identifikačních úkonů bylo v rozporu s jeho základními právy a úprava § 65 zákona o Policii ČR je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Podrobná úprava provádění identifikačních úkonů je obsažena v interním pokynu policejního prezidenta, který však není veřejně dostupný. Žalobce poukázal i na rozpor právní úpravy s čl. 5 písm. b), c) a e) Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Dále měl žalobce za to, že získání identifikačních úkonů nebylo v jeho případě účelné ani důvodné, neboť mu nebyla kladena za vinu násilná trestná činnost. Trestné činnosti se měl dopustit prostřednictvím internetu, nebylo tedy zřejmé, k čemu žalovanému žalobcovy identifikační údaje budou nápomocné. Žalobce namítal zásah do svých osobnostních práv i vzhledem ke svému nízkému věku. [3] Krajský soud konstatoval, že provedení identifikačních úkonů policií formálně odpovídalo znění § 65 zákona o Policii ČR. Nevyšlo však najevo, k čemu tyto úkony měly sloužit konkrétně v případu žalobce. Postup policie byl plošný a z hlediska zásahu do práv žalobce nepřiměřený. [4] Z uvedených důvodů krajský soud určil, že zásah žalované spočívající v provedení výše uvedených identifikačních úkonů u žalobce byl nezákonný a uložil žalované povinnost takto získané osobní údaje žalobce smazat z databází Policie České republiky. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). [6] Stěžovatel připustil, že Policie ČR nemůže k provádění identifikačních úkonů dle § 65 zákona o Policii ČR přistoupit bez dalšího u každého případu podezření či obvinění z úmyslného trestného činu, neboť plošné shromažďování identifikačních údajů správními orgány není přípustné. Krajský soud však chybně omezil výklad na trestnou činnost budoucí, resp. na opakování trestné činnosti žalobcem. Stěžovatel zdůraznil, že údaje získané identifikačními úkony dle § 65 zákona o Policii ČR mohou sloužit též k porovnání s osobními údaji již evidovanými ve vztahu k trestným činům dosud neobjasněným. [7] Zajištění osobních údajů dle § 65 zákona o Policii ČR je účelné u typově závažnější úmyslné trestné činnosti, například právě sexuální trestné činnosti vůči dítěti. Trestný čin, ze kterého byl žalobce obviněn, byl spáchán distančně prostřednictvím datové sítě, žalobce však také svým návrhem inicioval setkání s nezletilou za účelem pohlavního styku. K osobnímu setkání sice nedošlo, stěžovatel však za takových okolností považuje za přiměřené provedení identifikačních úkonů a získání osobních údajů žalobce za účelem jejich porovnání s údaji evidovanými v souvislosti s již spáchanými trestnými činy pro vyloučení shody. Je potřeba vyloučit možnou účast žalobce na dříve spáchaných skutcích. Porovnání zajištěných osobních údajů s osobními údaji v databázích není otázkou několika dní a stěžovatel není schopen odhadnout, za jak dlouhou dobu odborný orgán, který je určen k porovnání vzorků, dokončí proces a vyhotoví výsledky. Výklad krajského soudu omezuje možnost stěžovatele plnit úkoly při objasňování dosud neobjasněných trestných činů. [8] Dále stěžovatel uvedl, že před zpracováním znaleckého posudku z oborů dětská klinická psychologie a dětská psychiatrie bylo stěží možné určit sklony žalobce k opakování trestné činnosti. Stěžovatel navrhl soudu, aby vyčkal na vyhotovení znaleckého posudku a závěry v něm obsažené. Stěžovateli nelze upřít snahu objasnit podstatné poměry případu žalobce. Vzhledem ke zjištěním vymezeným ve znaleckém posudku sám stěžovatel nemá zájem na dalším uchovávání osobních údajů žalobce za účelem identifikace žalobce ve vztahu k jeho možné budoucí trestné činnosti. Stěžovatel však setrval na přesvědčení, že byl oprávněn provést s žalobcem identifikační úkony dle § 65 zákona o Policii ČR a jejich provedení bylo přiměřené. [9] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] Žalobce označil kasační stížnost žalovaného za nedůvodnou. Napadený rozsudek je v souladu s judikaturou. Stěžovatel se v řízení před soudem omezil na obecnou polemiku ohledně oprávněnosti a přiměřenosti provádění identifikačních úkonů; uvádí obecné úvahy o možném užití identifikačních údajů, nekonkretizuje však důvody, které jej vedly k tomu, aby musel přistoupit k provedení úkonů právě vůči žalobci. To svědčí o paušálním přístupu stěžovatele k provádění identifikačních úkonů. [11] Stěžovatel v řízení před krajským soudem nenamítal, že identifikační údaje potřebuje primárně pro lustraci pro účely objasnění již spáchané trestné činnosti, jak nyní uvádí v kasační stížnosti. Dle žalobce se jedná o důvod, který nebyl řádně uplatněn v předcházejícím řízení před soudem. [12] Jednání žalobce bylo motivováno nešťastnou láskou k poškozené, nikoli touhou páchat trestnou činnost. Osobní setkání, které stěžovatel inicioval, bylo vyloučeno, neboť žalobce se s poškozenou znal, a ta by jej tedy poznala. Nadto ani argument návrhem osobního setkání stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. Kasační stížnost je dle žalobce v tomto rozsahu nepřípustná. [13] Žalobce komunikoval s poškozenou prostřednictvím sociální sítě, získání jeho údajů tedy nemohlo pomoci k objasnění obdobných jednání. Stěžovatel neuvádí, zda již porovnání v databázi údajů ve vztahu k již spáchané trestné činnosti provedl, případně proč tak dosud neučinil. Na provedení porovnání měl žalovaný dostatečnou dobu. [14] Provedení identifikačních úkonů se žalobce podrobil na základě policejní výzvy, ale nesouhlasil s nimi. [15] Dle pokynu policejního prezidenta dochází u obviněného k provedení všech identifikačních úkonů, ačkoli § 65 zákona o Policii ČR stanoví uvážení. Pokyn je dle žalobce nezákonný. III. Přerušení řízení [16] Nejvyšší správní soud rozhodl o přerušení řízení (usnesení ze dne 2. 12. 2025, č. j. 6 As 14/202335), neboť ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 172/2022, která se stejně jako věc žalobce týká zásahu spočívajícího v provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o Policii ČR, Nejvyšší správní soud položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky, přičemž odpověď na ně mohla mít význam pro rozhodnutí projednávané věci sp. zn. 6 As 14/2023. Soudnímu dvoru byly předloženy následující předběžné otázky: 1) Jakou míru rozlišování mezi jednotlivými subjekty osobních údajů vyžaduje čl. 4 odst. 1 písm. c) či čl. 6 ve spojení s čl. 10 směrnice č. 2016/680 [o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV, pozn. NSS]? Je slučitelné s imperativem minimalizace zpracování osobních údajů, stejně jako povinnosti rozlišovat mezi různými kategoriemi subjektů údajů, aby vnitrostátní právní úprava umožňovala odběr genetických údajů s ohledem na všechny osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu? 2) Je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. e) směrnice č. 2016/680, pokud je s odkazem na obecný účel předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti potřebnost pokračujícího uchovávání profilu DNA hodnocena orgány Policie na základě jejich interních předpisů, což v praxi č