6 As 23/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 23/2026- 34 - text  6 As 23/2026 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Praga Centrum, a.s., sídlem Hybernská 1009/24, Praha 1, zastoupená JUDr. Michalem Chrůmou, Ph.D., advokátem, sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti: PRAGA a.s., sídlem U Císařské cesty 219, Praha 10, zastoupená JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou, sídlem Pražská 810/16, Praha 10, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. O533562/D24035115/2024/ÚPV, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 9 A 93/202482, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 9 A 93/202482, se ruší. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. 9. 2024, č. j. O533562/ D24035115/2024/ÚPV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Chrůmy, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 363 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení (dříve PRAGAExport s.r.o.) podala dne 27. 8. 2021 návrh na prohlášení ochranné známky ve vlastnictví žalobkyně (dále též „napadená ochranná známka“) v následujícím provedení [OBRÁZEK] za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Napadená ochranná známka byla do rejstříku ochranných známek zapsána dne 31. 1. 2018. V návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona uplatnila osoba zúčastněná na řízení dvě ochranné známky ve svém vlastnictví, a to slovní ochrannou známku ve znění „PRAGA“ a obrazovou ochrannou známku v následujícím provedení: [OBRÁZEK] V návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. c) téhož zákona uplatnila osoba zúčastněná na řízení krom dvou již uvedených ochranných známek ještě další dvě slovní ochranné známky ve znění „PRAGA“ a tři obrazové ochranné známky (dále též všechny i výše uvedené v souhrnu či jednotlivě jako „namítané ochranné známky“) v následujícím provedení: [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] [2] Žalovaný návrhu osoby zúčastněné na řízení částečně vyhověl a výrokem I rozhodnutí ze dne 28. 2. 2024, č. j. O533562/21082917/2021/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), prohlásil napadenou ochrannou známku za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách pro část (výslovně vyjmenovaných) služeb zařazených do třídy 35 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Výrokem II téhož rozhodnutí prohlásil napadenou ochrannou známku za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách pro část (výslovně vyjmenovaných) služeb zařazených do třídy 35 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Výrokem III prvostupňového rozhodnutí žalovaný zamítl návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách. [3] Žalobkyně podala proti výrokům I a II prvostupňového rozhodnutí rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 6. 9. 2024, č. j. O533562/D24035115/ 2023/ÚPV, zamítl. II. Rozsudek městského soudu [4] Žalobkyně se proti rozhodnutí předsedy žalovaného bránila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. [5] Městský soud označil za nedůvodný žalobní bod týkající se změny právní kvalifikace návrhových důvodů neplatnosti zápisu napadené ochranné známky. Připomněl, že s totožnou námitkou se již podrobně vypořádal předseda žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí a soud se s jeho posouzením ztotožnil. [6] Městský soud dále uvedl, že důvody neplatnosti podle § 7 odst. 1 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách [potažmo § 7 odst. 1 písm. a) a b) ve znění účinném do 31. 12. 2018] se v posuzované věci do značné míry prolínají. K prvému z nich nicméně uvedl, že pravděpodobnost záměny porovnávaných ochranných známek je nezbytné zkoumat optikou průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Tato hlediska nelze vnímat izolovaně, ale v jejich vzájemném souhrnu. Připustil, že vizuální podobnost mezi oběma známkami je velmi nízká. Ve shodě se žalovaným však považoval za podstatné, že napadená známka i namítané známky obsahují totožný slovní základ „Prag“, který evokuje označení „PRAGA“ a „Pragovka“, jakožto pojmy související se značkou automobilů a továrnou na výrobu motorových vozidel. S ohledem na známost výrobků firmy Praga a její bývalé továrny nemohl uvedený slovní základ vyvolávat toliko obecný dojem, že se jedná o označení hlavního města Prahy. Městský soud proto uzavřel, že porovnávané ochranné známky obsahují slovní vizuálně podobné prvky „PRAGA“ a „Prag“, které vykazují rovněž podobnost významovou a fonetickou. [7] Námitky žalobkyně k otázce podobnosti ochranných známek považoval soud za příliš obecné a uplatněné ke každému hledisku zvlášť. Předseda žalovaného a před ním i samotný žalovaný se uvedenou otázkou zabývali komplexně a své závěry srozumitelně a podrobně odůvodnili. [8] Městský soud nesouhlasil s argumentem, že služby v třídě 35 jsou nepodobné službám zapsaným u namítaných ochranných známek. Uvedl, že dle ustálené judikatury je třeba vycházet z relevantních atributů ve vztahu k povaze výrobků a služeb tak, jak jsou zařazeny v jednotlivých třídách mezinárodního třídění, nikoliv z toho, jaké služby vlastníci ochranných známek reálně poskytují. Současně aproboval úvahu žalovaného, že za relevantní spotřebitelskou veřejnost je v daném případě třeba považovat podnikatelské subjekty poptávající reklamní a obchodní služby. Námitky žalobkyně označil za natolik povšechné, že nejsou způsobilé závěry žalovaného zpochybnit. [9] Následně se městský soud zabýval námitkami vztahujícími se k návrhovému důvodu zápisné nezpůsobilosti podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách, který žalovaný shledal relevantním ve vztahu ke všem sedmi namítaným ochranným známkám. Konstatoval, že ve věci je splněna jak podmínka podobnosti porovnávaných ochranných známek, tak podmínka „dobrého jména“ namítaných ochranných známek, což osoba zúčastněná na řízení přesvědčivě doložila. Soud rovněž konstatoval, že dle jeho mínění lze dovodit spojení (v mysli veřejnosti) mezi známkami s dobrým jménem a napadenou známkou. Poukázal na nebezpečí záměny u veřejnosti, které vyplývá z vysoké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek a z označení „Pragovka“ v napadené ochranné známce, které se rekrutovalo z označení místa továrny v minulosti vyrábějící automobily a produkty značky „Praga“. Soud naopak nepovažoval za podstatné, zda mají namítané služby v třídách 35 a 41 mezinárodního třídění vztah k motosportu či k produktům osoby zúčastněné na řízení. V případě známky s dobrým jménem je totiž zásadní, zda může průměrný spotřebitel dovodit spojitost mezi napadenou ochrannou známkou a staršími známkami s dobrým jménem, přičemž se může domnívat, že vlastník starších známek rozšířil svoji činnost i do dalších oblastí. [10] Osoba zúčastněná na řízení prokázala podle městského soudu reálnou obavu stran možnosti těžení z dobré pověsti namítaných starších ochranných známek. Stejně tak prokázala vysokou rozlišovací způsobilost značky „PRAGA“. Lze proto usuzovat, že si spotřebitelé služeb žalobkyně utvoří spojení mezi jejími výrobky a službami a výrobky osoby zúčastněné na řízení. [11] Za irelevantní označil soud žalobní námitku, že osoba zúčastněná na řízení (nikoliv namítané ochranné známky) není mezi spotřebitelskou veřejností známá, či tvrzení, že užívání označení „Pragovka“ se odvíjí od jejího vlastnického práva k továrnímu komplexu, který byl historicky takto nazýván. Pokud se jedná o výsledky veřejného průzkumu, které žalobkyně prezentovala až v podaném rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí, předseda žalovaného k nim nemohl s ohledem na zásadu koncentrace řízení přihlédnout. Pro úplnost však soud doplnil, že veřejný průzkum se vztahoval k období dubna roku 2024, tedy nikoliv k datu přihlášky napadené ochranné známky. Nadto ani jeho výsledky nebyly natolik průkazné, aby zvrátily závěry žalovaného. III. Obsah kasační stížnosti [12] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatelka městskému soudu nejprve vytýká nesprávné právní posouzení otázky podobnosti a pravděpodobnosti záměny srovnávaných ochranných známek. Jeho argumentaci považuje za nepřesvědčivou a vnitřně rozpornou. So