6 Azs 165/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 165/2025- 35 - text  6 Azs 165/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobkyně: A. M., zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Generální konzulát České republiky v Drážďanech, sídlem ErnaBergerStrasse 1, Drážďany  Neustadt, Spolková republika Německo, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v odmítnutí registrace a poskytnutí termínu k osobnímu podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 6 A 77/202526, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 6 A 77/202526, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně je státní občankou Běloruské republiky. Dlouhodobě pobývá na území Litevské republiky, kde má povolen pobyt v délce nejméně dva roky. Dle jejího názoru tak byla splněna podmínka pro podání žádosti dle § 169g odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a proto žalobkyně dne 23. 6. 2025 zaslala žalovanému registrační email s žádostí o stanovení termínu k osobnímu podání žádosti o dlouhodobý pobyt v České republice za účelem studia. Téhož dne obdržela odpověď žalovaného, že registrace nebude provedena, a tedy jí termín nebude poskytnut, z důvodu omezení služeb pro občany Běloruské republiky a Ruské federace s odkazem na webové stránky Ministerstva zahraničních věcí. Žalobkyně spatřuje v postupu žalovaného nezákonný zásah. [2] Žalobkyně se podanou žalobou u Městského soudu v Praze domáhala vydání rozsudku, jímž soud vysloví, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí na základě registračního emailu ze dne 23. 6. 2025 neposkytl termín k osobnímu podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia, což žalobkyni sdělil emailem ze dne 23. 6. 2025 takto: „Děkujeme za Váš email. Registrace bohužel není možná z důvodu omezení služeb pro občany Běloruska: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/ informace_pro_cizince/aktuality/vizove_sluzby_pro_obcany_ruska_a.html“, byl nezákonný. [3] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem podanou žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že v daném případě odmítnutí poskytnutí termínu k osobnímu podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia ze strany žalovaného nepředstavovalo nezákonný zásah. V odůvodnění rozsudku městský soud poukázal na to, že postup žalovaného se opírá o nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech (dále jen „nařízení vlády č. 55/2024 Sb.“), které vláda přijala na základě zmocnění obsaženého v § 1 odst. 1 zákona č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace a o změně dalších zákonů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 175/2022 Sb.“). Podle § 1 nařízení vlády č. 55/2024 Sb. je z důvodu ochrany zahraničně politických zájmů České republiky v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace žádost o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podaná na zastupitelském úřadu občanem Ruské federace nebo Běloruské republiky nepřijatelná. Dle § 2 odst. 1 písm. d) nařízení vlády mohou občané těchto států podat žádost pouze v případě udělení oprávnění k pobytu za účelem studia podle § 64 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tedy pouze v případě stipendijního pobytu. Žalobkyně však neprokázala, že by tuto zákonnou podmínku splňovala, nic takového dle městského soudu netvrdila ani v žalobě. Městský soud se proto ztotožnil s postupem žalovaného, dle kterého by přidělení termínu k osobnímu podání žádosti (a tedy umožnění osobního podání žádosti) bylo z hlediska procesní ekonomie nedůvodné, neboť žádosti žalobkyně zjevně nemohlo být vyhověno. Proti postupu žalovaného se pak žalobkyně mohla účinně bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, která byla soudem věcně projednána a zamítnuta rozsudkem. Proto okolnost, že v tomto případě není stanovena dvojinstančnost řízení, nemá dle městského soudu sama o sobě žádný praktický význam v situaci, kdy se žalobkyně může proti postupu žalovaného bránit žalobou u soudu, což také učinila. Vyslovené závěry jsou dle městského soudu souladné také se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. 5. 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti aupair (dále jen „směrnice 2016/801“), a naplňují požadavek, aby vnitrostátní právo umožňovalo dostatečný soudní přezkum postupu žalovaného. Směrnice navíc v čl. 7 odst. 6 opravňuje členské státy k nepřijetí státních příslušníků třetích zemí z důvodu hrozby pro veřejnou bezpečnost, za kterou je považováno vedení vojenského konfliktu ze strany Ruské federace a Běloruska včetně rozsáhlé podpory tzv. hybridní války. Tento zájem městský soud považoval za legitimní z hlediska ochrany veřejné bezpečnosti České republiky. Závěrem městský soud připomněl, že stanovený zákaz není absolutní, nýbrž umožňuje výjimku stanovenou zákonem o pobytu cizinců (uvedenou výše). II. Kasační stížnost a další vyjádření účastníků [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že ze zákona o pobytu cizinců vyplývá nejen oprávnění zastupitelského úřadu stanovit povinnost předchozího sjednání termínu k osobnímu podání žádosti, ale současně i povinnost takový termín poskytnout, dodržíli žadatel způsob sjednání termínu zveřejněný na úřední desce a internetových stránkách zastupitelského úřadu. Jeli cizinci poskytnutí termínu odepřeno, dochází k diskriminaci ve srovnání se všemi ostatními žadateli, kteří žádosti podávají osobně na zastupitelských úřadech, kde povinnost předchozího objednání (sjednání termínu) stanovena není. Odepřením poskytnutí termínu k osobnímu podání žádosti pak bylo stěžovatelce znemožněno podání žaloby proti rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti. Stěžovatelka dále upozornila, že jí žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nezaručuje dostatečnou ochranu, jak mylně dovozuje městský soud. Jedná se totiž o zcela odlišný žalobní typ od žaloby proti rozhodnutí (o nepřijatelnosti podané žádosti), řízení se liší svým předmětem a posuzují se v nich odlišné skutečnosti. [5] Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že postup žalovaného není ani v rozporu se směrnicí 2016/801, která v čl. 7 odst. 6 umožňuje nepřijetí státních příslušníků třetích zemí z důvodu hrozby pro veřejnou bezpečnost. Stěžovatelka namítá, že se na ni toto ustanovení nemůže vztahovat bez dalšího pouze proto, že je občankou Běloruské republiky. Článek 20 odst. 4 směrnice 2016/801 požaduje zohlednění konkrétních okolností a principu proporcionality. Každý případ, resp. žádost, je třeba posuzovat individuálně. Stěžovatelce tak není zřejmé, na základě jakých úvah městský soud dospěl k závěru, že čl. 7 směrnice umožňuje členským státům přijmout generální opatření směřující proti blíže neurčenému okruhu žadatelů pouze podle jejich státní příslušnosti. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl pro nepřijatelnost, neboť napadeným rozsudkem nedošlo k zásahu do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Stěžovatelka v žalobě ani v kasační stížnosti netvrdí, že by se na ni vztahovala některá z výjimek obsažených v nařízení vlády č. 55/2024 Sb., tedy že by stěžovatelka získala stipendium udělené Českou republikou, Evropskou unií nebo mezinárodní organizací, pročež by její žádost mohla být považována za přijatelnou v souladu s nařízením vlády č. 55/2024 Sb. I v případě, že by stěžovatelce byl termín k osobnímu podání žádosti přidělen, byla by její žádost posouzena jako nepřijatelná a ani vyhovující rozsudek městského soudu by na jejím hmotněprávním postavení nic nezměnil. [7] K otázce opravného prostředku proti postupu zastupitelského úřadu při vyřizování žádosti o přidělení termínu k osobní schůzce žalovaný uvedl, že opravný prostředek je ve smyslu směrnice 2016/801 ve vnitrostátních předpisech zaručen, a to právě žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Žalovaný se vyjádřil také k souladu nařízení vlády č. 55/2024 Sb. se směrnicí 2016/801. Nepřijatelnost žádostí ruských a běloruských žadatelů považuje žalovaný za přiměřenou a souladnou s principem proporcionality a subsidiarity vzhledem k hrozbě, kterou tito státní příslušníci v časech hybridní války vedené ze strany Ruské federace a