7 As 139/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 139/2025- 63 - text  7 As 139/2025 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: EFE cz, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupená Mgr. Radimem Ševčíkem, advokátem se sídlem Zámecké nám. 24, FrýdekMístek, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, se sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2025, č. j. 22 A 31/202419, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Návrhem ze dne 5. 9. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby zahájil řízení o opravě chybného zápisu zániku oprávnění u vyjmenovaných ohlašovacích živností volných v živnostenském rejstříku. Uvedla, že dne 28. 1. 2002 ohlásila svou živnost a tím definovala svou podnikatelskou činnost. Žádnou změnu poté neprovedla a neobdržela ani žádné rozhodnutí o ukončení živnostenského oprávnění. Přesto došlo ke dni 30. 6. 2008 k zapsání zániku některých živnostenských oprávnění. Takový zápis byl podle žalobkyně zjevně nesprávný a omezoval její podnikatelskou činnost. Žalovaný neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední o opravě chyb v zápisu v živnostenském rejstříku, o čemž žalobkyni uvědomil oznámením o odložení podnětu ze dne 10. 4. 2024. Zápis zániku daných oprávnění byl podle žalovaného proveden na základě platné právní úpravy, a to konkrétně novely zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále „živnostenský zákon“), provedené zákonem č. 130/2008 Sb. [2] Žalobkyně se žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že žalovaný k jejímu návrhu neprovedl z moci úřední opravu chyb v zápisu v živnostenském rejstříku podle § 47 odst. 11 živnostenského zákona. Uvedla, že neprovedením opravy byla přímo zkrácena na svých právech, neboť chybné údaje jsou proti ní zaměřeny a v jejich důsledku je proti ní přímo zasahováno. Nesprávný zápis o zániku živností v živnostenském rejstříku podle žalobkyně omezoval její živnostenská práva, resp. právo podnikat. Zákonná úprava žalovaného neopravňovala k tomu, aby sám provedl zápis zániku živností. Informace uvedené v živnostenském rejstříku jsou v rozporu se skutečností a neexistuje právní důvod, pro který by žalobkyně pozbyla svá oprávnění podnikat podle ohlášení ze dne 28. 1. 2002. [3] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 25. 7. 2024, č. j. 22 A 31/20249, odmítl. Nejvyšší správní soud však následně ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 6 As 220/202452 (dále „rozsudek šestého senátu“), toto usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Šestý senát Nejvyššího správního soudu zavázal krajský soud k tomu, aby se v novém rozhodnutí přezkoumatelně vypořádal s otázkou možného dotčení hmotných práv žalobkyně s tím, že měl rovněž posoudit, zda požadované změny zápisu lze podřadit pod zřejmé nesprávnosti podle § 47 odst. 11 živnostenského zákona. [4] Usnesením označeným v záhlaví krajský soud žalobu znovu odmítl. V něm vyšel mj. ze závěrů Nejvyššího správního soudu uvedených v usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, ŽAVES, podle něhož se dotčená osoba může žalobou na ochranu před nezákonným zásahem bránit i proti nezahájení řízení z moci úřední, nicméně aktivně procesně legitimovanou osobou je pouze ten, kdo tvrdí, že je takovým zásahem dotčen na svém hmotném právu. Žalobkyně podle názoru krajského soudu v žalobě předestřela k zásahu do svých hmotných práv pouze obecná tvrzení, z nichž není zřejmé, jak konkrétně se zásah projevil v její právní sféře. Požadovaná změna zápisu se navíc týká historických údajů v živnostenském rejstříku (z roku 2008). Podle krajského soudu tudíž žaloba dostatečně nespecifikovala tvrzení ohledně myslitelného dotčení do hmotných práv žalobkyně. Krajský soud dále poznamenal, že požadovanou změnu v zápisu nelze podřadit pod chybu v psaní či jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu § 47 odst. 11 živnostenského zákona. Žalobkyně se podle jeho názoru nedomáhala opravy zřejmé nesprávnosti či jiné „technické“ chyby, nýbrž věcné změny obsahu údajů v živnostenském rejstříku. Žalobkyně se tedy postupem podle uvedeného ustanovení nikdy nemohla domoci požadovaných oprav, neboť správní orgán by v případě vyhovění návrhu nepřípustně překročil meze zákona. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Proti usnesení krajského soudu označenému v záhlaví podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Zrekapitulovala, že se ocitla ve stavu neschopnosti vydělávat zavedenou podnikatelskou činností, a to i v důsledku nezákonného zásahu žalovaného, který neoprávněně zúžil předmět jejího podnikání, resp. jej „zkomolil“. To jí omezilo v možnosti poskytovat služby v původním rozsahu a vedlo ke ztrátě klientely. Zkomolený předmět podnikání je podle stěžovatelčina názoru na první pohled zřejmý z porovnání doložených živnostenských listů vydaných v roce 2002 s nynějším předmětem činnosti dle výpisu z obchodního rejstříku. Stěžovatelka měla za to, že situace, kdy byl bez jakékoli možnosti obrany vyznačen zánik živností v živnostenském rejstříku, naplňovala znaky trvajícího nezákonného zásahu. Z novely živnostenského zákona č. 130/2008 Sb. dle jejího názoru neplynuly důvody pro tento postup. Dále připomněla, že jí sice je známo, že v paralelně vedené věci jednatele stěžovatelky Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 6 As 210/202467, zamítl kasační stížnost proti usnesení o odmítnutí žaloby, nicméně sám jednatel byl v jiné právní pozici (s ohledem na nabývací titul), konkrétně v pozici povolaného dědice pokračujícího v živnosti po zemřelém podnikateli. U jednatele skutečně nešlo na první pohled zjistit z příslušných listin chybný předmět podnikání, neboť původní listiny zněly na osobu zemřelého podnikatele, nikoli na povolaného dědice. Tento fakt zakládá rozdíl mezi oběma projednávanými věcmi, čímž výše uvedený rozsudek není na věc přiléhavý. [6] Jestliže krajský soud vytkl žalobě, že dostatečně nespecifikovala myslitelné dotčení stěžovatelčiných hmotných práv, pak jde o pohled čistě formální, zcela přehlížející obsah žaloby a rozsudku šestého senátu. Ostatně i tento rozsudek popisuje žalobu tak, že stěžovatelka vymezila dotčení svých hmotných práv, neboť přímo zdůraznila omezení jejích živnostenských práv, resp. práva podnikat. Podle stěžovatelky navíc postupoval formalisticky i správní orgán. Správní orgán ani krajský soud nezohlednily základní zásady vedení živnostenského rejstříku, neboť popřely, že stěžovatelka disponuje platným živnostenským oprávněním z roku 2002 v tehdy definovaném rozsahu a má v daných oborech odbornou kvalifikaci a přes dvě dekády zkušeností. Krajský soud odkazem na rozsudek NSS č. j. 6 As 210/202467 obešel smysl práva podnikatele na sebeurčení a znemožnil stěžovatelce pokračovat v podnikání podle živnostenských listů z roku 2002. Nelze akceptovat, aby stěžovatelka musela omezit své podnikání podle současné definice v živnostenském zákoně. V tomto ohledu upozornila i na porušení svých základních práv. Postup správního orgánu jí fakticky odnímá možnost podnikat, čímž nepřípustně zasahuje do jejího práva na podnikání. To má přímý dopad na její ekonomickou situaci. Krajský soud pak podle stěžovatelky zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces, neboť ta nedostala příležitost rozptýlit případné pochyby krajského soudu o obecnosti její žaloby a nebyla ani vyzvána, aby odstranila vady žaloby. Tím jí krajský soud znemožnil efektivní obranu proti postupu správního orgánu. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že zápis zániku některých oprávnění stěžovatelky ke dni 30. 6. 2008 byl proveden v souladu s tehdejší právní úpravou. Novelou živnostenského zákona provedenou zákonem č. 130/2008 Sb. byla zavedena jedna volná živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Dosavadní předměty podnikání volných živností se ke dni nabytí účinnosti této novely staly obory činností volné živnosti. Podle této novely zápis oborů činnosti volné činnosti provede živnostenský úřad a vydá podnikateli výpis s obory činností při první ohlášené změně nebo na žádost podnikatele. Žalovaný v tomto ohledu neshledal žádný důvod k zahájení řízení z moci úřední a stěžovatelku vyrozuměl o odložení podnětu oznámením ze dne 10. 4. 2024. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána