7 Azs 50/2026 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 50/2026- 28 - text  7 Azs 50/2026 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: A. H., zastoupen JUDr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem Americká 60, Staňkov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2026, č. j. 69 A 11/202574, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2026, č. j. 69 A 11/202574, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 10. 2025, č. j. OAM293416/ZR2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo žalobci podle § 871 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno povolení k trvalému pobytu (výrok I.) a současně mu byla dle § 87l odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (výrok II.). II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu, a ten ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud neshledal zásah do žalobcova soukromého a rodinného života nepřiměřeným, přestože těžiště jeho života je právě v ČR, kde žije jeho manželka a nezletilý syn, kteří jsou oba občany ČR. Uvedl, že žalovaný provedl vážení relevantních kritérií ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce. Žalovaný poměřil uvedené soukromé a rodinné vazby s veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku a veřejného zdraví. Neshledal důvodnou námitku, že žalovaný opřel svůj závěr výhradně o existenci pravomocného odsouzení žalobce. Současně uvedl, že neprovedení důkazu – výslechu manželky a nezletilého syna – nepředstavovalo zkrácení na právech žalobce. Krajský soud dále neshledal důvodnými ani námitky ohledně vad spisového materiálu. Dle krajského soudu ani skutečnost, že byl stěžovatel propuštěn z výkonu trestu dříve, nelze zohlednit, neboť k tomu došlo až po rozhodnutí správního orgánu a na jeho rozhodnutí nemůže mít žádný vliv. Krajský soud se ztotožnil s argumentací správních orgánů, dle níž trvá nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost ČR nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Uzavřel, že neprovedl žádný další z navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Spolu s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Namítal nesprávný procesní postup krajského soudu, který – ani přes jeho výslovný návrh – nevyzval jím označené rodinné příslušníky ke sdělení, zda hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Krajský soud je tímto zkrátil na procesních právech vymezených v § 34 odst. 3 s. ř. s., zejména na právu být vyrozuměny o probíhajícím řízení, vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a účastnit se jednání. Tato procesní vada mohla mít dle stěžovatele za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a to zejména v souvislosti s posouzením otázky přiměřenosti zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobné věci ze dne 28. 8. 2025, č. j. 4 Azs 53/202525, kde soud výslovně uzavřel, že nevyrozumění rodinných příslušníků cizince, jejichž práva mohou být dotčena rozhodnutím ve věci pobytového oprávnění, představuje vadu řízení, která zpravidla vede ke zrušení rozsudku krajského soudu. Podpůrně namítal, že krajský soud nesprávně aproboval správní rozhodnutí i ve věci samé. Vzhledem k tomu, že oba rodinní příslušníci jsou občany ČR, bylo třeba mimořádně pečlivě posoudit konkrétní dopady rozhodnutí do rodinného života všech dotčených osob, což se nestalo. Setrval též na tom, že žalovaný nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení věci. Bez dostatečného důvodu neprovedl navržené důkazy k rodinným poměrům stěžovatele, zejména výslech manželky a syna, ačkoli právě z těchto skutečností dovozoval závěr o přiměřenosti zásahu. Krajský soud tuto námitku vypořádal pouze formálně. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu byl vydán v souladu s právními předpisy a procesně správným způsobem. Odkázal na obsah správního spisu, napadené rozhodnutí a napadený rozsudek. Kasační stížnost považoval za nepřijatelnou, neboť veškeré otázky týkající se daného typu řízení již byly judikaturou vyřešeny. Pokud by byla shledána přijatelnou, považoval ji za nedůvodnou. Uvedl, že manželka a nezletilý syn nejsou účastníky ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu, neboť tím je v daném případě pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost. Z žaloby vyplývá, že stěžovatel ohledně manželky a syna neuvedl nic konkrétního, resp. nebylo nijak podrobně a konkrétně popsáno, v čem má spočívat nepřiměřenost vydaného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí dle žalovaného nemá žádný přímý účinek na stěžovatelovu manželku a nezletilého syna. Zdůraznil, že to byl stěžovatel, kdo svým protizákonným jednáním sám sobě způsobil jak nepodmíněné odsouzení, tak i zrušení trvalého pobytu. S ohledem na žalobcem spáchanou trestnou činnost a její celospolečenskou plošnou nebezpečnost je dle něj zrušení jeho trvalého pobytu zcela na místě, v souladu se zákonem o pobytu cizinců, aktuální judikaturou a rovněž v souladu s čl. 8 EÚLP. IV. [5] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). [6] Kasační stížnost je přijatelná a důvodná. Krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tím se dopustil zásadního procesního pochybení, které mohlo mít vliv na výsledek soudního řízení. [7] Jak již bylo uvedeno shora, stěžovatel v prvé řadě namítal porušení procesních práv svých rodinných příslušníků, kteří v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s. nebyli krajským soudem vyrozuměni o probíhajícím soudním řízení a nebyli vyzváni, aby ve stanovené lhůtě oznámili, zda v tomto řízení budou uplatňovat svá zákonná práva. Této námitce Nejvyšší správní soud přisvědčil. Vycházel přitom ze závěrů svého rozsudku ze dne 18. 7. 2024, č. j. 8 Azs 83/202439, č. 4631/2024 Sb. NSS a č. j. 4 Azs 53/202525, vydaných ve skutkově obdobné věci. [8] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s., osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsouli účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. [9] Podle § 34 odst. 2 s. ř. s., navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsouli mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistíli se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3. [10] Osobou zúčastněnou na řízení se tak dle dikce citovaných ustanovení stane subjekt, který je na svých právech vydáním či zrušením napadeného rozhodnutí dotčen (materiální podmínka) a současně, kdo ve stanovené lhůtě oznámí, že práva osoby zúčastněné na řízení bude uplatňovat (formální podmínka). [11] V rámci vymezení okruhu osob zúčastněných na řízení se přitom předpokládá aktivita na straně soudu, který i v případě, kdy žalobce nesplní povinnost osoby zúčastněné na řízení uvést, sám těmto osobám umožní svá práva v řízení uplatňovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/200475, č. 1479/2008 Sb. NSS). Pokud tak soud nepostupuje, zatíží řízení vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (rozsudek Nejvyššího správního s