8 Afs 88/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 88/2025- 79 - text  8 Afs 88/2025-86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka a soudců Lenky Bursíkové (soudkyně zpravodajka) a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: SPUR a. s., se sídlem třída Tomáše Bati 299, Zlín, zast. Mgr. Petrem Kinclem, advokátem se sídlem Hvězdova 2c, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, zast. doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 8, Praha 2, proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 22. 2. 2024, č. j. MPO 16346/24/11200/01000, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 A 43/2024-70, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 A 43/2024-70, se ruší. II. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 22. 2. 2024, čj. MPO 16346/24/11200/01000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 34 632,10 k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Petra Kincla, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud (NSS) se v této věci zabýval otázkou, zda ministerstvo žalobkyni právem odňalo dotaci na projekt Rekonstrukce objektu pro moderní plastikářskou výrobu, NDB „Průmyslový objekt, Zlín Louky“ proto, že nenaplnila status malého a středního podniku ve smyslu čl. 3 odst. 2 přílohy I. Nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále „nařízení“). Dospěl k závěru, že správní orgány své úvahy dostatečně nezdůvodnily, a proto jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná, stejně jako napadený rozsudek, který je pro tuto vadu nezrušil. NSS se také zabýval námitkou prekluze práva zahájit řízení o odnětí dotace, kterou shledal nedůvodnou. I. Vymezení věci [2] Žalovaný poskytl žalobkyni dotaci z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši 7 317 239,65 Kč. Při průběžném monitorování projektu ministerstvo zjistilo, že žalobkyně uvedla v řízení o poskytnutí dotace, že je středním podnikem, což ministerstvo vyhodnotilo jako nepravdivý údaj ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). [3] V rámci kontroly byla totiž žalobkyně klasifikována jako velký podnik, a to proto, že je skrze osobu Tomáše Dudáka personálně propojena se společností REPIP s. r. o. (do 29. 7. 2022 SPUR group s.r.o.; dále „Repip“) a se společností AVÍZO s. r. o. (dále „Avízo“). Tomáš Dudák je jediným společníkem společnosti Repip, ta je zase 70% společníkem společnosti Avízo. Tomáš Dudák je od 11. 3. 2013 jedním ze dvou jednatelů společnosti Avízo a od 2. 8. 2002 do 1. 6. 2022 byl místopředsedou představenstva žalobkyně. V posuzovaném období bylo jednání za žalobkyni umožněno předsedovi představenstva (pan Zdeněk Dudák, který byl také jediným akcionářem žalobkyně) a místopředsedům tříčlenného představenstva. Kombinace příbuzenské vazby s působením pana Tomáše Dudáka v představenstvu žalobkyně a společnosti Avízo svědčí o propojení obou společností. Pan Tomáš Dudák má prostřednictvím podílu ve společnosti Repip většinu hlasovacích práv ve společnosti Avízo a současně může z titulu funkce místopředsedy představenstva za žalobkyni samostatně jednat. Žalobkyně a společnost Avízo podnikají na stejných nebo navazujících trzích v oblasti plastikářských výrobků. [4] Žalovaný z moci úřední zahájil řízení o odnětí dotace (o zahájení řízení žalobkyni informoval dne 27. 2. 2023). Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2023 pak žalobkyni dotaci odňal. Proti rozhodnutí o odnětí dotace se žalobkyně bránila rozkladem; ten zamítl ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím označeným v záhlaví. [5] Proti rozhodnutí ministra se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), který ji zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že žalobkyně a společnost Avízo tvořily jednu hospodářskou entitu, která nenaplnila status středního podniku. Oba podniky byly propojené prostřednictvím Zdeňka Dudáka a Tomáše Dudáka (šlo o osoby blízké), kteří umožnili slaďování jednání žalobkyně a společnosti Avízo působících na stejném trhu obalových materiálů. Odkázal na zjištěné vlastnické vztahy a postavení pana Tomáše Dudáka v obou společnostech. Samotná existence rodinných vazeb v rámci jednotlivých společností není dostačující pro závěr, že se jedná o propojené podniky, a to ani ve spojení se skutečností, že obě společnosti působí na stejném trhu. Městský soud se však ztotožnil se závěrem správních orgánů, že propojenost obou společností (podniků) zakládají vedle popsaných majetkových a osobních vztahů tyto skutečnosti: - společnost Avízo sdílela se žalobkyní sedm svých zaměstnanců, - částečný překryv v rámci obchodních vztahů, - žalobkyně poskytla společnosti Avízo sublicenci systému ERP, sloužícího pro plánování zdrojů společnosti, vedení účetnictví, financí, výroby, nákupu, skladového hospodářství aj., - obě společnosti spolupracovaly při prezentaci výrobků na veletrhu Fachpack. [6] Městský soud souhlasil se žalobkyní, že žalovaný dostatečně nekonkretizoval prvky, které by měly svědčit o vizuální podobnosti webových stránek obou společností či o společném jednání. Šlo ale jen o podpůrný argument. Závěr o provázanosti vyplývá ze všech zjištěných okolností ve vzájemných souvislostech. Bylo nade vši pochybnost prokázáno „ladění jednání s cílem uplatňovat vliv na obchodní rozhodnutí dotčených podniků“. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Žalobkyně neprokázala, že je samostatným a samostatně podnikajícím subjektem. Závěr žalovaného má oporu v důkazech a je v souladu s právní úpravou i judikaturou. [7] Městský soud připustil, že legitimní očekávání může být obecně založeno i formou utvrzení ze strany příslušné úřední osoby. Dotazy žalobkyně však neobsahovaly veškeré relevantní informace (zejména ohledně rodinné vazby). Odpovědi na tyto dotazy proto nemohly založit žalobkyni legitimní očekávání. Městský soud souhlasil se žalovaným, že příbuzenské vazby mezi fyzickými osobami jednajícími společně představují jen vyšší kvalitu vztahu těchto osob. Podstatné je slaďování činností fyzických osob. V případě příbuzenské vazby lze s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat koordinaci aktivit. Veřejnosprávní kontroly nemohou založit legitimní očekávání, protože kontrolní list či protokol nejsou rozhodnutím, ale jen podkladem pro zahájení řízení. Městský soud nesouhlasil se žalobkyní, že v době provádění kontroly byly správnímu orgánu známy veškeré relevantní skutkové okolnosti ohledně rodinných i obchodních vazeb mezi společnostmi. II. Kasační stížnost a podání účastníků řízení [8] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností. [9] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že hospodářské interakce zjištěné správními orgány a městským soudem jsou minimální, nevykazují vzájemnou koordinaci ani prvky typické pro společné jednání. Interakce pro dotčené společnosti nepředstavovaly hospodářskou výhodu. Společné jednání nebylo prokázáno. Správní orgány ani městský soud neprovedly důkladnou analýzu právních a hospodářských vztahů, jak požaduje judikatura. Jejich závěry jsou příliš zobecňující (usuzují na vlastnosti celku na základě příliš malého vybraného vzorku interakcí mezi oběma společnostmi). Stěžovatelka nezpochybňuje, že každý případ je nutno posuzovat individuálně. Zjištěné okolnosti, které mají svědčit o propojenosti společností, však musí vykazovat určitou intenzitu vzájemných vztahů. V případě stěžovatelky a společnosti Avízo šlo o marginální interakce tržní povahy, které nemohly založit prvek společného jednání. [10] Městský soud sice odkázal na rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2014, ve věci C-110/13, HaTeFo GmbH proti Finanzamt Haldensleben (dále „rozsudek HaTeFo“). Je ale nepochopitelné, že závěr o ladění společného jednání dovodil a měl za prokázány pouze na základě nesouvisejících skutečností. Pokud podle městského soudu sama rodinná vazba nezakládá jednání ve shodě, je podle napadeného rozsudku toto jednání založeno sdílením sedmi zaměstnanců a podlicence ERP systému. Chybí však analýza toho, co poskytnutí sublicence konkrétně znamená (jak jsou data v tomto systému propojena a využívána ke sladění vzájemných aktivit). Na to stěžovatelka opakovaně upozorňovala i v průběhu správního řízení. Městský soud rezignoval na komplexní analýzu propojenosti podle zjištěných interakcí. [11] Stěžovatelka namítá, že městský soud nesprávně posoudil porušení jejího legitimního očekávání. Legitimní očekávání nemusí být založeno pouze pravomocným rozhodnutím ve věci, ale i výsledky kontrolních postupů. Správní orgány stěžovatelku opakovaně uj