8 As 72/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 72/2025- 90 - text  8 As 72/2025-100 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: Mgr. J. Z., zast. JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti žalované: Justiční akademie, se sídlem Masarykovo náměstí 183/15, Kroměříž, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2023, č. j. 8/2023RED-HLV/8, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2025, č. j. 31 A 84/2023-103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 15 609 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Kamila Jelínka, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v nyní projednávané věci zabýval především otázkou, zda § 117 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) obsahuje zvláštní důvod pro odmítnutí žádosti o informace o poskytnutí zadání již proběhlého písemného testu v rámci výběrového řízení na funkci soudce. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně požádala dne 12. 10. 2022 žalovanou o poskytnutí informací. Konkrétně o zadání písemného testu v rámci výběrového řízení na funkci soudce ze dnů 3. a 20. 5. 2022 (test aplikace práva vyšší úrovně obtížnosti, 30 otázek). Žalovaná její žádost opakovaně odmítla, nejprve rozhodnutím ze dne 25. 10. 2022. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterému Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 22. 12. 2022 vyhovělo a rozhodnutí žalované zrušilo. Žalovaná žádost znovu odmítla rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023. Ministerstvo spravedlnosti následně rozhodnutím ze dne 30. 6. 2023 rozhodnutí žalované opět zrušilo a vrátilo jí věc k novému projednání. [3] Žalovaná poté žádost (již potřetí) odmítla v záhlaví označeným rozhodnutím, a to s odkazem na zneužití práva žalobkyní. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobu, který ji odmítl jako nepřípustnou z důvodu nevyčerpání řádného opravného prostředku. Tento rozsudek krajského soudu následně ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil NSS rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 8 As 103/2024-52. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně mohla podat žalobu přímo proti rozhodnutí žalované. [4] Krajský soud proto rozhodoval znovu a výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku rozhodnutí žalované zrušil. V první řadě shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, a to ani pro nesrozumitelnost, ani pro nedostatek důvodů. Stran posouzení věci samé dospěl k závěru, že neobstojí důvod, pro který žalovaná žalobkyni požadované informace odmítla poskytnout. Zneužití práva spatřovala v tom, že požadované informace byly v rozporu se smyslem a účelem zákona o soudech a soudcích, vyhlášky č. 516/2021 Sb., o odborné justiční zkoušce, výběru a odborné přípravě justičních kandidátů, výběru uchazečů na funkci soudce, výběru předsedů soudů, ve znění do 30. 6. 2023, a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění do 31. 12. 2022 (dále „informační zákon“). Účelem vyžádání informací byl podle žalované čistě osobní zájem žalobkyně. Podle krajského soudu však tyto úvahy nevedly k závěru o zneužívání práva na informace. O to by šlo tehdy, pokud by žadatel ve skutečnosti usiloval o něco jiného než o ony informace. Osobní zájem žadatele je však zcela standardním a také legitimním důvodem pro podání žádosti o informace. Tvrzený rozpor s jinými právními předpisy, respektive jejich smyslem a účelem, pak se zneužitím práva přímo nesouvisí. Žalovaná může tvrdit, že tyto předpisy poskytnutí informací brání. Pak ale nejde o zneužití práva, nýbrž o zvláštní důvod pro odmítnutí žádosti o informace. Pokud tyto předpisy poskytnutí informací nebrání, pak není zřejmé, co by žalobkyně měla obcházet. [5] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalované, že by poskytnutím požadovaných informací žalobkyně dosáhla neodůvodněné výhody oproti ostatním účastníkům výběrového řízení. V případě, že by jí informace poskytnuty byly, mohly by být poskytnuty i ostatním účastníkům výběrových řízení, ať už na základě jejich vlastní žádosti, či na základě jejich seznámení s těmito informacemi, které povinný subjekt podle § 5 odst. 3 informačního zákona zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. [6] Dále se krajský soud v souvislosti s rozhodováním, zda má vydat informační příkaz, zabýval v souladu s rozsudkem NSS ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 As 28/2010-86, č. 2128/2010 Sb. NSS, Oživení, potenciálními důvody pro odmítnutí žádosti, pro které by nebylo možné nařídit poskytnutí informace podle § 16 odst. 5 informačního zákona (pozn. NSS: v nyní účinném znění informačního zákona se jedná o odst. 6 citovaného ustanovení). V první řadě by jím mohla být neveřejnost testových otázek stanovená v § 28 odst. 3 vyhlášky č. 516/2021 Sb. Dospěl však k závěru, že nikoliv, jelikož se jedná o ustanovení podzákonného právního předpisu. Proto nemůže být zvláštním důvodem pro odmítnutí informace stanovené zákonem, jak požaduje čl. 17 odst. 5 věta druhá Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Výrokem II. napadeného rozsudku proto žalované nařídil poskytnutí požadovaných informací. [7] Krajský soud přisvědčil žalované, že není vhodné, aby byly testové otázky (s výjimkou těch, které jsou již vyřazeny) poskytnuty veřejnosti, respektive budoucím uchazečům. Nevhodnost však sama o sobě není zákonným důvodem pro odmítnutí žádosti. Souhlasil se žalovanou také v tom, že tvorba testových otázek vyžaduje vysokou erudici autora, může být časově náročná, a tudíž pro žalovanou nákladnější. Je jistě obtížné produkovat otázky tak, aby mohla pro každý test existovat jedinečná sada. Přisvědčil také žalované, že smyslem právní úpravy výběru justičních kandidátů a kandidátů na funkci soudce je zajištění objektivního a transparentního výběru nejvhodnějších uchazečů a testové otázky musí prověřit jejich odborné a praktické znalosti, schopnost jejich aplikace či rychlost práce. Zároveň však uzavřel, že by ani s ohledem na popsané negativní důsledky poskytnutí informací nebyl účel testování zcela zmařen. Důsledkem je spíše jisté zatížení žalované, která bude zřejmě muset za účelem zachování smyslu testování vynaložit zvýšené náklady na tvorbu nových testových otázek. Tyto negativní důsledky by podle krajského soudu mohly být legitimním důvodem pro omezení práva na informace, musel by tak ale stanovit zákon. [8] Další žalobní námitky považoval krajský soud za nedůvodné. Kasační stížnost však nyní podává žalovaná, která proti jejich vypořádání nebrojila. Nejvyšší správní soud je tedy dále nerekapituloval, jelikož je podle § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků [9] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. V ní namítala, že krajský soud nesprávně posoudil institut zneužití práva na informace. Vybral jen jeho velmi úzké vymezení, které není přiléhavé. Jde v podstatě o vymezení upravené v novém § 11a informačního zákona, který zneužití práva na informace spatřuje v postupu žadatele, jehož skutečným cílem je způsobit buďto nátlak na fyzickou osobu, jíž se požadované informace týkají, nebo nepřiměřenou zátěž povinného subjektu. I z důvodové zprávy k této novelizaci vyplývá, že zakotvení zákazu zneužití práva přímo do informačního zákona nevylučuje jiný způsob zneužití práva, ale do zákona byly zakomponovány jen dva nejčastější důvody. [10] Z důvodové zprávy k novele zákona o soudech a soudcích je zřejmé, že smyslem nové právní úpravy bylo zavedení jednotného a transparentního systému výběru soudců, který by zaručil, aby se jimi stávali pouze nejkvalitnější uchazeči. Zákon o soudech a soudcích na základě ústavního zmocnění upravuje výběrové řízení na funkci soudce a stanoví, že jeho pravidla budou vymezena pomocí vyhlášky. Ta následně stanoví formu, obsah a pravidla výběrového řízení. Podle jejího § 28 odst. 3 jsou testové otázky neveřejné, ledaže je Justiční akademie vyřadila z užívání. Metodika k písemné části výběrového řízení na funkci soudce a k jejímu hodnocení (dále jen „metodika“) pak podrobněji upravuje zejména obsah, formu, průběh a hodnocení testu aplikace práva, a obsahuje také příklady testových otázek. [11] Stěžovatelka odmítla poskytnout požadované informace, neboť by tím v rozporu se smyslem a účelem zákona narušila písemnou část výběrového řízení. Poukázala na to, že všechny požadavky pro účast ve výběrovém řízení vyplývají z vyhlášky a metodiky, která také obsahuje příklady testových otázek. Žádost žalobkyně obchází smysl a účel právní úpravy, především pravidla stanovujícího neveřejnost testových otázek. Krajský soud však možnost zneužití práva spojil pouze se situací, kdy cílem žádosti o informaci je působit nátlak na fyzic