9 Ads 13/2025 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 13/2025- 120 - text  9 Ads 13/2025 - 124 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Ing. J. Ch., Ph.D., zast. JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, MV6661012/SR2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 18 Ad 11/2023140, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je výhradně posouzení, zda byly naplněny důvody pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). I.a Dosavadní průběh správních řízení [2] Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí (dále jen „MZV“) ze dne 9. 10. 2018, č. j. 454168/2018OSPV, byla žalobkyně se svým souhlasem (Dohoda o době vyslání a o úhradě nákladů souvisejících s vysláním k výkonu služby v zahraničí ze dne 8. 10. 2018, č. j. 454091/2018OSPV) vyslána k dlouhodobému výkonu služby v zahraničí na 4 roky jako zástupkyně velvyslance na Velvyslanectví České republiky v Rabatu, a to od 11. 10. 2018, nejdéle do 31. 12. 2022. [3] Rozhodnutím státního tajemníka v MZV ze dne 9. 12. 2019, č. j. 453605/2019OSPV, byla žalobkyně ode dne 16. 12. 2019 podle § 36 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), ve znění pozdějších předpisů, zařazena na překlenovací služební místo DZ.7018 – dočasné zařazení v MZV po ukončení vyslání do zahraničí (došlo k jejímu převedení ze služebního místa v Maroku zpět do České republiky). Státní tajemník v MZV zároveň žalobkyni určil plat. Uvedené rozhodnutí žalobkyně po opakovaných žádostech a urgencích obdržela dne 9. 1. 2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 1. 2020, jelikož proti němu nepodala odvolání. [4] Žalobkyně podala v únoru 2022 návrh na obnovu řízení, který byl rozhodnutím ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4462592/2022OSPV, zamítnut, a to převážně z důvodu, že skutečnosti a důkazy, o něž svůj návrh opřela, jí byly známy delší dobu (ani proti tomuto rozhodnutí žalobkyně nepodala odvolání). Obnovu řízení navrhla znovu podáním ze dne 8. 12. 2022, i tuto žádost však služební orgán rozhodnutím ze dne 19. 1. 2023, č. j. 4536322/2022OSPV, zamítl. Služební orgán svou argumentaci uvedl odkazem na pořad Záhady Josefa Klímy: Stíny nad vízy z Maroka ze dne 20. 11. 2020, ve kterém žalobkyně vystupovala a v němž byly popisovány skutečnosti jí uváděné s tím, že sama v návrhu zmínila, že je tvrdila i v dřívějších podáních v souvislosti s dalšími řízeními ve věcech služby. Uzavřel, že žalobkyně nepředložila žádné dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které nemohla v tomto řízení uplatnit, a dále o jejichž existenci by se zároveň dozvěděla ve lhůtě 3 měsíců před podáním návrhu a jež by současně odůvodňovaly jiné řešení ukončení vyslání k výkonu služby v Maroku a s tím související zařazení na překlenovací místo. Zároveň neshledal ani důvody k zahájení řízení z moci úřední. [5] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí ze dne 19. 1. 2023 potvrdil. Ztotožnil se se závěry služebního orgánu, dále zdůraznil, že argumentace v odvolání původní návrh nepřípustně rozšiřuje. Řadu později předkládaných podkladů měla žalobkyně k dispozici již v době původního řízení, resp. jí byly známy po delší dobu (stejné skutečnosti uváděla již v prvním návrhu na obnovu řízení). Některé další podklady naopak vznikly až po právní moci původního rozhodnutí. Dne 27. 1. 2023 zároveň došlo k uplynutí tříleté objektivní lhůty k podání návrhu, resp. k předložení skutečností a důkazů, všechny pozdější podklady jsou proto nepřípustné i z tohoto důvodu. [6] Žalobkyně byla v mezidobí nejprve rozhodnutím služebních orgánů zařazena mimo výkon služby, posléze služební orgány rozhodly o ukončení služebního poměru. I.b Napadený rozsudek [7] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou městský soud zamítl jako nedůvodnou. Městský soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti žaloby, jelikož žalobkyně brojila proti datu oznámení výzvy k vyzvednutí zásilky – napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení i důkazní, tedy účinně zpochybnila údaje na doručence. Tím pádem zpochybnila i okamžik rozhodný pro počátek běhu lhůty pro nastoupení tzv. fikce doručení. Městský soud proto v pochybnostech upřednostnil přístup žalobkyně k soudu a žalobu věcně projednal. [8] Městský soud zdůraznil povahu obnovy řízení, její smysl a podmínky. Dále k první žalobní námitce konstatoval, že v projednávané věci není oprávněn zpětně posuzovat okolnosti, které vedly k odvolání žalobkyně zpět do České republiky a k jejímu zařazení na překlenovací místo. Nepřísluší mu ani hodnotit zákonnost takového postupu, jakož i zkoumání poměrů na velvyslanectví v Rabatu. Tyto skutečnosti měla žalobkyně uplatnit v původním řízení, popřípadě cestou řádného opravného prostředku. Uvedené otázky by mohly být relevantní toliko z hlediska vyhodnocení, zda by nově předložené skutečnosti a důkazy mohly vést k jinému závěru. K jejich hodnocení však nepřistoupil, jelikož neshledal naplnění formální podmínky obnovy řízení. [9] Vzhledem k objektivní i subjektivní lhůtě pro podání návrhu na obnovu řízení, ale i pro předložení nových skutečností a důkazů, městský soud nepřihlížel ke skutečnostem a důkazům předloženým po uplynutí objektivní lhůty (bod 37. napadeného rozsudku). Městský soud nezpochybnil, jak namítala žalobkyně, že by nemohla brojit proti argumentaci prvostupňového správního orgánu, v takovém případě však může předkládat tvrzení a důkazy jen ohledně naplnění podmínek pro obnovu řízení. [10] Zabýval se i včasností podkladů předložených společně s návrhem na obnovu řízení. Konstatoval přitom, že se žalobkyně musela o řadě podkladů dozvědět již dříve, a tedy je předložila po uplynutí subjektivní lhůty. Městský soud taktéž shledal nepřípustnými další podklady, jelikož vznikly až po vydání původního rozhodnutí (bod 38. napadeného rozsudku). [11] Městský soud nepřisvědčil ani obecné námitce, že správní orgány hodnotily nově tvrzené a předložené podklady nesprávně a nezabývaly se jejich dopady na důvodnost a zákonnost původního rozhodnutí. Znovu zdůraznil, že v případě řízení o povolení obnovy řízení nepřezkoumávají věcnou správnost původního rozhodnutí, nýbrž se zabývají možným jiným hodnocením skutkového stavu. [12] Ve vztahu ke zprávě o činnosti A. B. a mediální skupiny AlMolahidon soud dovodil, že i tento dokument předložila žalobkyně opožděně a je nepřípustný. Stejně tak neshledal přípustnými ani nahrávky žalobkyní označované jako nahrávky královského paláce, respektive královské policie, a fotografie (bod 42. napadeného rozsudku). O těchto žalobkyně hovořila již v první žádosti o obnovu řízení, navíc je v nynějším řízení o povolení obnovy předložila až v rámci odvolacího řízení. Žalobkyně ostatně zmiňuje nahrávky i v reportáži J. K. z roku 2020 a upozorňovala na ně již v řízení o žalobě proti rozhodnutí o jejím zařazení mimo výkon služby vedeném u městského soudu pod sp. zn. 14 Ad 6/2021, tedy ke dni sepsání žaloby s nimi musela být seznámena. Tvrzení žalobkyně, že nahrávky a fotografie obdržela až na podzim 2022, považoval soud za účelové a nedůvěryhodné. Žalobkyně musela o existenci určitých nahrávek a fotografií vědět nejpozději v listopadu 2021, avšak se o ně nezajímala a nevyžádala si je ihned. [13] Městský soud i na základě uvedené reportáže ve shodě se správními orgány konstatoval, že žalobkyně měla, respektive musela mít základní povědomí o údajných nestandardnostech na velvyslanectví již v době původního řízení, potažmo v době zpracování a vysílání reportáže, přičemž mohla návrh na obnovu řízení podat dříve. Ohledně zpráv (konverzace) pana A. B. soud shledal, že tyto vznikly až po vydání původního rozhodnutí a jsou proto nepřípustné. V případě nahrávky dvou českých občanů, aniž se soud zabýval okolnostmi jejího vzniku, dospěl k závěru, že neobsahuje žádné konkrétní poznatky k působení žalobkyně a k možnému odvetnému postupu vůči ní. Nad to se v nahrávce objevují skutečnosti, které se nevymykají podezřením vzneseným již v reportáži J. K.. [14] Závěrem městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že správní orgány měly zahájit obnovu řízení z moci úřední, jelikož správním soudům nepřísluší určovat, zda existovala povinnost správních orgánů takto postupovat. II. Obsah kasační stížnosti a další podání účastníků řízení [15] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z