9 Ads 171/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Ads 171/2025- 26 - text  9 Ads 171/2025 - 28 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: P. M., zast. JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem Krakonošovo náměstí 133, Trutnov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2024, č. j. 10000/8856894/24/353/KA, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2025, č. j. 29 Ad 1/202558, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 7. 9. 2022 žádost podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě (tzv. výchovné). K žádosti přiložil čestné prohlášení, že osobně a v největším rozsahu pečoval o svého syna J. M. v období od 8. 10. 2003 do 3. 1. 2011. Již dříve však byl zvýšen starobní důchod o výchovné za J. M. bývalé manželce žalobce, Mgr. L. M. Územní správa sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj, Okresní správa sociálního zabezpečení Hradec Králové (dále jen „ÚSSZ“), proto vyzvala bývalou manželku žalobce k součinnosti. Následně žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 8. 2023 žádost žalobce zamítla, neboť o J. M. v době od jeho narození do zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu jeho matka, bývalá manželka žalobce. Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil námitkami, načež žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 10. 2023 prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Následně ale žalobce uspěl se žalobou, ke které Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 29 Ad 7/202355, rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023 zrušil. Ve věci totiž zůstaly nevyřešené pochybnosti o době, kdy žalobce v největším rozsahu osobně pečoval o J. M. Krajský soud proto zavázal žalovanou k pečlivějšímu zkoumání, který z rodičů o dítě v největším rozsahu pečoval, situace s péčí o J. M. totiž nebyla zdaleka tak černobílá, jak tvrdil žalobce. Žalovaná po rozhodnutí krajského soudu věc předala ÚSSZ jako orgánu příslušnému podle § 6 odst. 3 písm. a) bodu 14. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí ve sporu o rozsah péče o nezletilé dítě. [2] ÚSSZ rozhodnutím ze dne 17. 9. 2024, č. j. 45012/107121/24/120/US, rozhodla, že o J.M. osobně pečoval v největším rozsahu od narození do zletilosti jeho otec, tedy žalobce. K odvolání Mgr. L. M. žalovaná rozhodnutí ÚSSZ změnila výše nadepsaným rozhodnutím tak, že o dítě J. M. osobně pečovala v největším rozsahu matka dítěte, tedy Mgr. L. M. Žalovaná nesouhlasila s názorem ÚSSZ, že v období od 1. 4. 1997, kdy matka nastoupila do stálého zaměstnání, do 8. 10. 2003, kdy došlo ke svěření dítěte po rozvodu rodičů do péče otce, o něj pečoval otec. Ze shromážděných podkladů naopak vyplývá, že v tomto období fakticky převažovala péče matky. Celkem tedy matka pečovala o dítě od jeho narození dne 3. 1. 1993 do 8. 10. 2003, tj. 10 let a osm měsíců, otec (žalobce) jen 6 let a 2 měsíce od 27. 10. 2004, kdy bylo dítě znovu svěřeno do péče otce, do 3. 1. 2011. V období od 8. 10. 2003 do 27. 10. 2004 byla péče obou rodičů naprosto nevyhovující, avšak i kdyby byl prokázán větší rozsah péče otce, což nebyl, stále by v rámci celého období nezletilosti dítěte převažovala péče matky. [3] Žalobce se proti rozhodnutí žalované ve sporu o to, která osoba pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte osobně pečovala o dítě v největším rozsahu, bránil žalobou, kterou zamítl krajský soud nyní napadeným rozsudkem. Stejně jako žalovaná vycházel ze spisů Okresního soudu v Hradci Králové k řízení o rozvod manželství žalobce a matky dítěte a k opatrovnickým otázkám v letech 2003 a 2004, které poskytují objektivní náhled na situaci v rodině. Vyslechl též J. M., Mgr. L. M. a Mgr. Š. L., dceru Mgr. L. M. a nevlastní starší sestru J. M. Nebylo sporné, že o J. M. jako malého pečovala matka, která s ním byla na rodičovské dovolené; od listopadu 2004 naopak o syna pečoval žalobce. Ke spornému období mezi tím krajský soud uvedl, že dle skutečností vyplývajících ze spisů okresního soudu to v letech 2003 až 2004 byla převážně matka, kdo o dítě pečoval, s výjimkou doby, kdy bylo od 20. 1. 2003 do 28. 3. 2003 v diagnostickém ústavu. Žalobce se o dítě staral v pondělí, ve středu a střídavě o víkendu. Za celkovou dobu nezletilosti dítěte tedy převažovala péče matky (celkem 4 250 dnů; žalobce převážně pečoval 2 254 dnů). Krajský soud podotknul, že zákonodárce zamýšlel hodnotit dobu a kvantitu péče. Pokud by měl soud hodnotit kvalitu péče žalobce i matky dítěte, považoval by za nejspravedlivější nepřiznat výchovné žádnému z nich. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně uchopil kritérium největšího rozsahu péče, chybně kvantifikoval objem péče a přehlédl přímé časové indicie převahy péče otce. Krajský soud založil výsledek na hrubém blokovém rozdělení celých časových úseků a na součtu dnů nezletilosti, aniž by však do výpočtu konkrétně promítl rozvrh péče v týdnu (pondělí, středy a víkendy u stěžovatele), třítýdenní zahraniční dovolenou matky a dlouhodobé víkendové pobyty u stěžovatele. Krajský soud tím rezignoval na vlastní premisu, že rozhodná je kvantita péče. Absenci přesné kontroly časového výpočtu ilustruje též zjevná písařská chyba v bodě 19. rozsudku, že syn byl v péči stěžovatele do 3. 1. 2001, namísto 2011. Stěžovatel trval na tom, že v období od 1. 4. 1997 do 31. 10. 2004 pečoval o syna minimálně 4 dny v týdnu (pondělí, středa a víkendy), jak vyplývá z listinných podkladů i svědeckých výpovědí. Soud tedy skutečně měl sčítat jednotlivé dny a promítnout delší nepřítomnost matky (dovolenou v Kanadě), jinak je závěr o převažující péči matky neudržitelný. [6] Stěžovatel namítl, že krajský soud se nevypořádal s klíčovými skutkovými tvrzeními a důkazy, a sice s pravidelným týdenním režimem (pondělí, středy a víkendy u stěžovatele), konkrétním obdobím nepřítomnosti matky (např. dovolená v Kanadě cca tři týdny). Soud tedy opomenul provést racionální kvantifikaci, což představuje vadu řízení. [7] Nakonec, stěžovatel považoval napadený rozsudek za nepřezkoumatelný z důvodu, že krajský soud nevysvětlil, jak se počítá kvantitativní kritérium objemu péče (den, hodina nebo převažující část týdne) a proč nelze provést součet dnů u stěžovatele a u matky. Bloková dedukce převahy matky provedená krajským soudem je neurčitá na rozdíl od aritmetické, matematické kvantifikace. [8] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že argumentace stěžovatele je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Ve sporném období stěžovatel zajišťoval péči o dítě v pondělí a ve středu a o víkendech jednou za 14 dní. Běžným aritmetickým výpočtem lze tedy dojít k jasnému závěru, že převládající byla péče matky. Ve všední dny navíc stěžovatel zajišťoval péči jen v odpoledních hodinách, večer odcházel k přítelkyni a ráno při vypravování dítěte do školy nebyl v bytě, kde dítě žilo, přítomen. Matka zajišťovala veškerý provoz domácnosti a o víkendech, kdy měl stěžovatel syna na chalupě, mu s péčí pomáhala nevlastní dcera. Žalovaná vyjádřila pochybnost nad tím, zda je přiznání výchovného v souladu s veřejným zájmem a původním záměrem zákonodárce v situaci jako je nyní řešená, kdy ani jeden rodič svou pečovatelskou roli nezvládl. Krajský soud dle žalované rozsah péče kvantifikoval detailně, podrobně vysvětlil, z jakých důkazů a úvah vycházel, a detailně se obeznámil se skutkovým stavem. Stěžovatel neprokázal, že by o dítě v největším rozsahu pečoval on. Jelikož stěžovatel uplatňuje opakovaně obdobné argumenty, žalovaná odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, vyjádření k žalobě a napadený rozsudek. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). [10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským so