9 Afs 75/2025 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 75/2025- 68 - text  9 Afs 75/2025 - 72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Autogejms KOMBO, s.r.o., se sídlem Za Olšávkou 365, Uherské Hradiště, zast. Mgr. Michalem Varmužou, advokátem se sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 1. 2023, č. j. 38/23/500010611712343, a ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11954/23/500010611712343 a č. j. 11955/23/500010611712343, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2025, č. j. 31 Af 8/2023160, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 12. 2021, č. j. 195126/21/430013823703291, ze dne 14. 2. 2022, č. j. 72583/22/430013823703291, ze dne 13. 4. 2022, č. j. 72597/22/430013823703291, a ze dne 21. 4. 2022, č. j. 73516/22/430013823703291, č. j. 73525/22/430013823703291 a č. j. 73530/22/430013823703291, doměřil žalobkyni daň z hazardních her za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2017 ve výši 1 624 280 Kč, 1. čtvrtletí 2018 ve výši 3 054 240 Kč, 2. čtvrtletí 2018 ve výši 1 835 820 Kč, 3. čtvrtletí 2018 ve výši 1 255 765 Kč, 4. čtvrtletí 2018 ve výši 1 004 115 Kč a 1. čtvrtletí 2019 ve výši 144 970 Kč a současně uložil povinnost uhradit penále za výše uvedená zdaňovací období ve výši 324 856 Kč, 610 848 Kč, 367 164 Kč, 251 153 Kč, 200 823 Kč a 28 994 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům brojila žalobkyně odvoláními, které žalovaný rozhodnutími ze dne 3. 1. 2023, č. j. 38/23/500010611712343, a ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11954/23/500010611712343 a č. j. 11955/23/500010611712343, zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného žalobkyně napadla správními žalobami, které krajský soud spojil ke společnému projednání a zamítl nyní napadeným rozsudkem. Krajský soud konstatoval, že daň za 4. čtvrtletí 2017 a 1. čtvrtletí 2018 byla stanovena včas, nikoliv po uplynutí prekluzivní lhůty. Správce daně postupoval v souladu s § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), když stanovil daň podle pomůcek, nemusel tedy postupovat dle § 85 a § 89 zmíněného zákona. [3] Při posouzení otázky, zda je žalobkyně provozovatelkou hazardních her, krajský soud vycházel z nájemních a servisních smluv uzavřených se společností DP&KCZQ s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku ke dni 5. 1. 2022, a kontrolních hlášení. Krajský soud uvedl, že žalobkyně vyvíjela činnost organizačního a technického charakteru související se zajištěním provozu hazardní hry, a to tím, že pronajala internetová zařízení (hardware) společnosti DP&KCZQ s.r.o., poskytovala jejich údržbu a servis, rovněž pronajala prostor ve své provozovně za účelem umístění internetových zařízení, na kterých byly provozovány hry. Krajský soud dále přihlédnul k přímému finančnímu zájmu žalobkyně na řádném provozu zařízení (v podobě participace na výnosu z jejich provozu) a uzavřel, že žalobkyně provozovala hazardní hru dle § 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“). [4] Krajský soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že v jejím případě nešlo o „aktivní činnost“, že pouze celní orgány mohou určit, zda daňový subjekt provozuje hazardní hru, že předmětem daně z hazardních her může být pouze plnění na základě smlouvy uzavřené s konkrétním účastníkem, o nutnosti aplikace § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), a že získání údajů z kontrolních hlášení bylo nezákonné. Závěrem krajský soud nevyslyšel ani námitky týkající se procesních vad. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] V úvodu kasační stížnosti stěžovatelka shrnula dosavadní průběh řízení. Stěžovatelka trvala na závěru, že neprovozovala žádnou hazardní hru dle § 5 zákona o hazardních hrách, ani se na jejím provozu nepodílela, byla pouhým pronajímatelem hardwaru a nebytového prostoru, a to bez aktivní účasti na samotném provozování hazardní hry. Provozování hazardních her bylo pouze záležitostí DP&KCZQ s.r.o. Stěžovatelka rovněž neměla nic společného s osobami, které byly oprávněny předávat účastníkům her odměny a manipulovat s penězi pořadatele soutěže. Tuto skutečnost opakovaně přezkoumaly celní orgány, které vždy konstatovaly, že stěžovatelka hry neprovozuje, ani se na provozu nepodílí. Připustila, že na základě smlouvy o zajištění servisu technických zařízení prováděla nutné opravy hardwaru, nikoliv softwaru. Žalovaný dle stěžovatelky nezjistil úplně skutkový stav a jeho skutková zjištění jsou v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. [7] Stěžovatelka upozornila na bod 32. napadeného rozsudku, ve kterém jí dal krajský soud za pravdu v tom, že společnosti DP&KCZQ s.r.o. neposkytovala elektrickou energii, připojení k internetu, nezajišťovala vyplácení výher a obsluhu internetových zařízení, jak uváděl správce daně. Toto tvrzení krajského soudu je však v rozporu s jeho závěrem, že činnost stěžovatelky spočívala v aktivní technickoorganizační službě spadající pod definici provozování hazardní hry dle § 5 zákona o hazardních hrách. Dle stěžovatelky se v jejím případě nejednalo o aktivní činnost, jelikož neorganizovala a neřídila hazardní hru, nespravovala ji technicky ani finančně, nezabezpečovala vklady a výběry hotovosti – tyto funkce zajišťovala výhradně společnost DP&KCZQ s.r.o. Celní orgány opakovaně konstatovaly, že neprovozovala hazardní hru. Z definice v § 5 zákona o hazardních hrách nevyplývá, že by pouhé poskytování nájmu movitých a nemovitých věcí představovalo provozování hazardní hry. Krajský soud se nevypořádal s absencí aktivních úkonů ve vztahu k údajnému provozování hazardní hry. [8] Dle stěžovatelky ani odměna nebyla „výnosem z hazardní hry“, nýbrž nájemné, byť vypočtené procentem z výnosu. Nešlo ale o podíl na zisku, nýbrž způsob určení ceny. Jedná se o běžnou smluvní praxi (např. nájemné v obchodních centrech odvozené z tržeb nájemce). Stěžovatelka popsala právní podstatu institutu nájmu a konstatovala, že se nejedná o takovou službu, kdy by pronajímatel aktivně vykonával nějaké úkony pro druhou stranu. Dále stěžovatelka poukázala na to, že ani dodavatel elektřiny není považován za provozovatele hazardní hry, přestože bez dodávky elektřiny by zařízení nefungovala. Ne každá činnost související s hazardní hrou činí jejího vykonavatele provozovatelem hazardní hry. [9] V další části kasační stížnosti stěžovatelka poukázala na to, že celními orgány nikdy nebyla shledána vinnou ze spáchání přestupku dle zákona o hazardních hrách a že některá herní zařízení byla zadržena celními orgány pro přestupkové jednání jiných osob, tato jsou jí však postupně navracována. Stěžovatelka odkázala na pasáže rozhodnutí Generálního ředitelství cel (dále jen „GFŘ“), kde bylo opakovaně konstatováno, že jí „není vytýkáno, že by provozovala hazardní hry“. Stěžovatelka odkázala na § 99 odst. 1 daňového řádu, dle kterého by se odvolací orgán měl řídit pravomocným rozhodnutím dozorujícího orgánu. Správce daně přitom není zároveň správcem daně a dozorovým orgánem nad hazardními hrami. [10] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu v bodě 33. napadeného rozsudku, dle kterého neexistuje žádné relevantní rozhodnutí celních orgánů, které by potvrdilo, zda (ne)provozuje hazardní hru a kterým by se specializovaný finanční úřad musel řídit. Stěžovatelka je však toho názoru, že z doložených rozhodnutí GFŘ, v jehož řízeních byla v postavení účastníka řízení, vyplývá právní hodnocení jejího postavení jako vlastníka zařízení v přestupkovém řízení, a to, že neprovozuje hazardní hry. Dle stěžovatelky celní orgány zkoumaly její vlastnické a smluvní postavení, posuzovaly reálnou ingerenci do provozu hazardní hry a konstatovaly absenci aktivní činnosti dle § 5 zákona o hazardních hrách. Správce daně měl být tímto závěrem vázán. Tím, že celní orgány nezahájily přestupkové řízení a výslovně uvedly, že jí není vytýkáno provozování hazardních her, rozhodly de facto o neexistenci její odpovědnosti. Rozhodly tedy o předběžné otázce závazné pro daňové řízení dle § 99 odst. 1 daňového řádu. Ignorování rozhodnutí GFŘ správcem daně a jejich nehodnocení krajským soudem činí napadené rozhodnutí nezákon