9 As 10/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 10/2025- 40 - text  9 As 10/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: BORS Holding s.r.o., se sídlem Bratislavská 2284/26, Břeclav, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Hodonín a.s., se sídlem Brněnská 3883/48, Hodonín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2022, č. j. MF10575/2022/16012, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2024, č. j. 30 A 62/2022120, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká žádosti o poskytnutí informace týkající se regulace cen za užití příjezdového a odjezdového stání pro některá autobusová stání v Jihomoravském kraji. Řešena je právní otázka, zda povinný subjekt mohl poskytnutí této informace odmítnout z důvodu podle § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jestliže ji získal při plnění úkolů za účelem regulace cen podle § 12 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (neníli uvedeno jinak, bude tento zákon dále citován v tomto znění). [2] Dne 10. 12. 2021 požádala žalobkyně Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „povinný subjekt“) o poskytnutí informací vztahujících se ke stanovení maximálních cen podle nařízení Jihomoravského kraje č. 7/2021, o stanovení maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel. Požadované informace zahrnovaly sdělení počtu spojů (odjezdy, průjezdy a příjezdy) a výsledek sumy ekonomicky oprávněných nákladů po odečtení ekonomicky oprávněných výnosů za rok 2020 pro 10 autobusových zastávek (nádraží) v Jihomoravském kraji. [3] Povinný subjekt žalobkyni požadované informace poskytl, vyjma informace o výsledku sumy ekonomicky oprávněných nákladů po odečtení ekonomicky oprávněných výnosů za rok 2020 týkající se autobusové zastávky Hodonín, autobusové nádraží. Osoba zúčastněná na řízení, která toto autobusové nádraží provozuje, s poskytnutím uvedené informace nesouhlasila, neboť v ní spatřovala své obchodní tajemství. Povinný subjekt shledal v této skutečnosti důvod neposkytnutí informace podle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, pročež žádost žalobkyně rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, č. j. JMK 179967/2021 (dále jen „první rozhodnutí povinného subjektu“), podle § 15 odst. 1 tohoto zákona odmítl. [4] K odvolání žalobkyně žalovaný (dále jen „stěžovatel“) rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, č. j. MF3718/2022/16012, první rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Podle jeho názoru mělo být poskytnutí informace odmítnuto podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který brání povinnému subjektu poskytnout informace získané od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, pokud se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti, chránící je před zveřejněním nebo zneužitím. Jelikož povinný subjekt měl požadovanou informaci získat podle § 12 odst. 1 zákona o cenách od třetí osoby, podle § 12 odst. 3 tohoto zákona byl o ní povinen zachovávat mlčenlivost. [5] Rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. JMK 23561/2022 (dále jen „druhé rozhodnutí povinného subjektu“), povinný subjekt žádost ve stejném rozsahu znovu odmítl. Tentokrát tak učinil z důvodu výluky z povinnosti poskytovat informace podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. [6] Stěžovatel v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a druhé rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Uvedl v něm, že informace získané v průběhu cenového šetření podle § 12 odst. 1 zákona o cenách s sebou přináší povinnost cenových a cenových kontrolních orgánů takto získané informace přísně chránit. Cenový orgán může jako povinný subjekt poskytnout pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností, nebo takové, k jejichž zveřejnění vysloví dotčená osoba souhlas. Takovýto souhlas osoba zúčastněná na řízení nevyslovila. Vyhověním žádosti v plném rozsahu by byla zmařena povinnost mlčenlivosti podle § 12 odst. 3 zákona o cenách, která je neprolomitelná. Jiný výklad by měl fatální následky spočívající v paralýze výkonu státní správy na úseku cenové regulace. Zveřejnění informací získaných postupem podle § 12 odst. 1 zákona o cenách všech soutěžitelů v daném segmentu trhu by bylo způsobilé ohrozit hospodářskou soutěž. Vzhledem k tomu, že mlčenlivost všech pracovníků cenového orgánu podle zákona o cenách se váže na § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím, se prolomení mlčenlivosti podle § 19 tohoto zákona v posuzované věci neuplatní. II. Rozsudek krajského soudu [7] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem rozhodnutí stěžovatele zrušil zčásti pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a zčásti pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že informace poskytnuté osobou zúčastněnou na řízení představují cenové informace ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o cenách, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 12 odst. 3 tohoto zákona uložená pracovníkům cenového orgánu. Uvedené ovšem neznamená, že se na jejich poskytování nutně vztahuje i výluka podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tak by tomu bylo jen v případě, že 1) povinný subjekt získal informace od třetí osoby, a nikoli tím, že si je následně vytvořil vlastní činností, 2) povinný subjekt získal informace při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo odborné činnosti, a 3) na tyto informace se vztahuje povinnost mlčenlivosti nebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím. [8] Ve vztahu k první podmínce krajský soud zdůraznil, že jakmile začne povinný subjekt informace poskytnuté třetí osobou zpracovávat a využije je ke zpracování vlastních výstupů, které mají povahu informace ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, nejde již o informaci poskytnutou třetí osobou a nedopadá na ni výluka podle § 11 odst. 3 tohoto zákona. Žalobkyně nezpochybňovala, že povinný subjekt vycházel z hospodářských údajů (cenových informací), které mu poskytli na jeho žádost provozovatelé jednotlivých autobusových nádraží (zastávek), avšak následně tyto údaje analyzoval, upravoval či doplňoval tak, aby získal reálný obraz o ekonomicky oprávněných nákladech a výnosech spojených s provozováním nádraží. Právě na tomto základě, který stěžovatel nezpochybnil, žalobkyně namítala, že jí požadovaná informace není cenovou informací, kterou povinnému subjektu poskytla přímo osoba zúčastněná na řízení. Správní orgány se s touto námitkou řádně nevypořádaly. Rozhodnutí stěžovatele je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. [9] Druhá podmínka uvedené výluky nebyla podle krajského soudu splněna. O kontrolní, dozorovou, dohledovou nebo obdobnou činnost půjde u činností, jejichž výkon je součástí výkonu vrchnostenského postavení povinného subjektu. Jejím smyslem je posuzovat soulad jednání osob podrobených této působnosti s právními předpisy regulujícími danou oblast a vyvozovat z těchto zjištění autoritativní závěry. Stanovení cenové regulace z takto vymezeného okruhu činností vybočuje, neboť se neomezuje na pouhé posouzení souladu jednání subjektů trhu s právními předpisy. Nezahrnutí takové činnosti pod výluku podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je logické. Zájem na transparentnosti veřejné správy je v případě vydávání závazné cenové regulace podstatně vyšší než v případě pouhé kontroly, dohledu, dozoru či jiných obdobných činností, které zpravidla nemají přímý dopad do práv a povinností jednotlivců a přeneseně i veřejnosti. [10] Splněnou nebyla ani třetí podmínka týkající se povinnosti mlčenlivosti. Uplatní se generální prolomení mlčenlivosti podle § 19 zákona o svobodném přístupu k informacím, které je zvláštní úpravou vůči povinnosti mlčenlivosti podle § 12 odst. 3 zákona o cenách. Zároveň se neuplatní § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který se na požadovanou informaci nevztahuje. [11] Stěžovatel se ve svém rozhodnutí (ani okrajově) nezabýval otázkou obchodního tajemství, a tudíž krajský soud neměl v této souvislosti co přezkoumávat. Platí nicméně, že i když se v posuzované věci nepoužije výluka podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, nelze vyloučit uplatnění jiné zákonné výjimky, včetně výjimky podle § 9 tohoto zákona. Posouzením této otázky se bude znovu zabývat povinný subjekt. III. Kasační stížnost [12] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační st