9 As 116/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 116/2025- 35 - text  9 As 116/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: B. D. zast. JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. MZP/2024/220/2933, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 8 A 15/202549, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. ČIŽP/43/2023/965, uznala Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) žalobce vinným z přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), a uložila mu pokutu ve výši 20 000 Kč. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že ve stanoveném termínu nepředložil na výzvu uvedenou v záznamu o kontrolních úkonech požadované dokumenty a informace potřebné pro dokončení vodohospodářské kontroly. Žalobce konkrétně nepředložil provozní deníky vodních děl a doklad o případném předání povinnosti manipulace na jezu (stavidle) Povodí Vltavy. Tím porušil povinnost součinnosti stanovenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. [2] Žalobcem podané odvolání nejprve žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 26. 5. 2023, č. j. MZP/2023/520/582. Městský soud v Praze ale rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 17 A 125/202366, vyhověl žalobě podané žalobcem a rozhodnutí žalovaného zrušil jako nezákonné ve vztahu k nepředložení dokladu o případném předání povinnosti manipulace na jezu (stavidle) Povodí Vltavy. Městský soud považoval za nezákonné, aby byl žalobce sankcionován za nepředložení dokladu, jehož existenci při kontrole jednoznačně popřel. K závěrům správních orgánů ohledně nepředložení provozních deníků se městský soud naopak přiklonil, jelikož žalobce byl coby provozovatel malé vodní elektrárny (dále jen „MVE“) Šťáhlavy povinen dle manipulačního řádu provozní deníky vést a zapisovat do nich denní kontrolu hladiny jezu. [3] Žalovaný se tedy věcí zabýval znovu a výše nadepsaným rozhodnutím změnil výrok I. rozhodnutí ČIŽP tak, že žalobce nepředložil toliko provozní deníky vodních děl, a uloženou pokutu snížil na 15 000 Kč. Setrval na závěru, že žalobce měl vést provozní deníky a měl je v rámci kontroly předložit. Nesplnil tedy některou z povinností podle § 10 kontrolního řádu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Odpovědnost za tento přestupek je přitom konstruována jako objektivní, tedy se nezkoumá zavinění. Změnou výše uložené pokuty žalovaný reagoval na soudem zúžený rozsah podkladů, které byl žalobce povinen poskytnout. [4] Žalobce se proti v pořadí druhému rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalobce provozuje odbornou činnost, a proto je svázán mnoha zákonnými povinnostmi včetně povinnosti podrobit se kontrole a poskytnout součinnost. Městský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2022, č. j. 6 As 182/202043, dle kterého kontrolovaná osoba nemůže nijak zasahovat do toho, jaké informace kontrolní orgán vyžaduje, pokud se týkají předmětu kontroly. Shledal, že žalobce byl kvalifikovaně vyzván k předložení provozních deníků, které představují poklad pro dokončení vodohospodářské kontroly. Vedení provozního deníku patří mezi povinnosti provozovatele MVE, které byly v rámci kontroly kontrolovány. Tvrzení žalobce, že při kontrole provozní deníky nabízel k nahlédnutí, ale kontrolující osoba mu sdělila, že jejich předložení není třeba, považoval městský soud s odkazem na svůj dřívější rozsudek ve věci za nepodložené a nevěrohodné. Uvedené by navíc nezbavovalo kontrolní orgán oprávnění si následně provozní deníky vyžádat. [5] Městský soud uzavřel, že na základě výzvy, která byla součástí záznamu o kontrole, vznikla žalobci povinnost součinnosti spočívající v předložení dokladů. Výzva obsahovala jasně stanovenou lhůtu, poučení o sankci a byla žalobci řádně doručena. Pokud měl za to, že požadovaný doklad předložil v rámci kontroly, měl se dotázat, proč a zda jej má opětovně doložit. Žalobce ale na výzvu nijak nereagoval, neposkytl tedy součinnost ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Žalobcem namítanou zaujatost kontrolující osoby městský soud neshledal a uloženou pokutu považoval za minimální, jelikož ČIŽP ukládá za obdobný přestupek i pokuty vyšší. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel namítl, že městský soud se bezvýhradně ztotožnil s nesprávným právním posouzením správních orgánů, aniž by se dostatečně zabýval námitkami stěžovatele. Trval na tom, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci, čímž porušily stěžejní zásadu dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Setrval též na názoru, že neporušil žádnou povinnost v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, a nemohl se tedy dopustit přestupku. Správní orgány ani soud navíc dosud neuvedly, jakou konkrétní povinnost stěžovatel nesplnil. Stěžovatel měl za to, že všechny povinnosti vyžadované kontrolním řádem splnil, v bližších podrobnostech odkázal na žalobu a vyjádření ve správním spise. Povinnost předložit provozní deník není uvedena v § 10 odst. 2 kontrolního řádu a nepředložením nebylo zmařeno ani ztíženo dokončení vodohospodářské kontroly. [8] Stěžovatel zopakoval, že kontrolující osobě vyhověl, když provozní deník předložil během samotné kontroly, resp. sdělil, že jej může předložit, byť v něm nejsou žádné záznamy za požadované období. Kontrolující osoba ale předložení provozního deníku nepovažovala za nutné. Dle stěžovatele postrádá smysl předkládat provozní deník, když v něm nejsou žádné záznamy. Situaci připodobnil k požadavku správního orgánu na předložení dokladu o případném předání povinnosti manipulace na stavidle, který městský soud v rozsudku č. j. 17 A 125/202366 shledal nezákonným. Městský soud ani správní orgány navíc dostatečně nezohlednily, že kontrolující osoba měla možnost si provozní deník ofotit, čehož nevyužila. To nelze klást stěžovateli k tíži. [9] Stěžovatel dále namítl, že městský soud ani správní orgány nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, také proto, že se nezabývaly stěžovatelovou námitkou, že zaslaná výzva nebyla výzvou k zaslání písemné zprávy podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Stěžovatel setrval na tom, že během kontroly poskytl veškerou potřebnou součinnost, předal veškeré požadované doklady a neznemožnil řádné dokončení kontroly. Napadené rozhodnutí, které jej sankcionuje za nepředložení provozního deníku, označil za nezákonné a nemající oporu v právním státě. [10] Stěžovatel závěrem považoval napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, jelikož se nevypořádal se všemi jeho námitkami a není ani dostatečně odůvodněný. K tomu připomněl nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 169/09, k povinnosti soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, neboť taková povinnost odpovídá principu práva na spravedlivý proces. [11] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Uvedl, že městský soud se s podanou žalobou vypořádal přezkoumatelným způsobem, a ztotožnil se i s jeho věcným posouzením. Dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu má kontrolovaná osoba poskytnout potřebnou součinnost, nikoliv jen „možnou“ odvíjející se od její úvahy. Přestupek je dle žalovaného naplněn tím, že kontrolovaná osoba nekoná podle požadavku kontrolujícího orgánu. Žalobní námitku stran výzvy, kterou stěžovatel nebyl vyzván k podání písemné zprávy, městský soud dle žalovaného vypořádal minimálně implicitně. Stěžovatelovo subjektivní vnímání oprávnění kontrolního orgánu se rozchází s dikcí § 10 odst. 2 kontrolního řádu a jeho subjektivní výklad jeho povinností nemá oporu v zákoně. Žalovaný též uvedl, že do provozního deníku se zaznamenávají každodenní záznamy o provozu vodního díla, o činnosti obsluhy, o provedených opatřeních i o kontrole. Jestliže je stěžovatel povinen provozní deník vést, nesplnil potřebnou součinnost, když deník nepředložil. Měl deník předložit, anebo uvést, že jím nedisponuje. Mohl také brojit proti obsahu výzvy, ale ani to neučinil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnu