Nejvyšší správní soud 9 As 13/2026

Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením odmítl žalobu žalobce (dále jen „stěžovatel“) na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Stěžovatel se žalobou domáhal určení, že „postup žalovaného v reakci na oznámení shromáždění svolaného M. H. na místo a čas shodující se s již dříve řádně oznámeným shromážděním žalobce, představuje zásah do práv žalobce, neboť jím svolané shromáždění tak bylo předem omezeno, aniž by o tom ve vztahu k žalobci žalovaný vydal rozhodnutí“, a že „nezakázání či nestanovení dostatečných podmínek pro shromáždění oznámené svolavatelem M. H. na místo a čas shodující se s již dříve řádně oznámeným shromážděním žalobce, představuje zásah do práv žalobce, neboť jím svolané shromáždění tak bylo předem omezeno“.

Podáním kasační stížnosti vznikla stěžovateli podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatková povinnost. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „[n]ebylli poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) usnesením ze dne 3. 2. 2026, č. j. 9 As 13/202611, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu o soudních poplatcích) činí částku 5 000 Kč. Usnesení zahrnovalo poučení o následcích nevyhovění výzvy a stěžovateli bylo doručeno dne 4. 2. 2026 (doručenka na č. l. 11 spisu NSS). Posledním dnem lhůty 5 dnů pro zaplacení soudního poplatku bylo pondělí 9. 2. 2026.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. c) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.