9 As 172/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 172/2025- 32 - text  9 As 172/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Mgr. Š. M., zastoupená Mgr. Michalem Nerudou, advokátem, se sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice, proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti nečinnosti žalovaného ve věci odvolání žalobkyně proti sdělení zástupce generálního ředitele a ředitele sekce 03 Pátrání Generálního ředitelství cel ze dne 7. 6. 2024, č. j. 28389/202490000003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 3 A 9/202521, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 3 A 9/202521, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká žádosti příslušnice bezpečnostního sboru, aby jí bezpečnostní sbor uhradil náklady za pořízení dioptrických brýlí, které si pro účely výkonu služby sama pořídila. Řešeny jsou právní otázky, zda podáním této žádosti bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru podle § 178 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a zda sdělení, v němž služební funkcionář vysvětlil důvod neproplacení faktury za dioptrické brýle, je rozhodnutím ve smyslu § 181 odst. 1 tohoto zákona. Právě od nich se odvíjí posouzení, zda v nerozhodnutí o odvolání proti tomuto sdělení lze spatřovat nečinnost odvolacího orgánu, proti níž se příslušnice domáhá ochrany žalobou podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) jako příslušnice Celní správy České republiky (dále jen „celní správa“) požádala dne 4. 12. 2023 služebního funkcionáře – zástupce generálního ředitele a ředitele sekce 03 Pátrání Generálního ředitelství cel o úhradu nákladů na dioptrické brýle. Tento nárok uplatnila s poukazem na čl. 9 směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29. 5. 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci se zobrazovacími jednotkami (pátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) [dále jen „směrnice 90/270/EHS“]. Výklad tohoto ustanovení provedl Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 22. 12. 2022, C392/21, Inspectoratul General pentru Imigrări. [3] Uvedený služební funkcionář přípisem ze dne 4. 1. 2024, č. j. 1322/202490000003, vyzval stěžovatelku k doplnění její žádosti. Ze žádosti totiž nebylo zřejmé, z jakého důvodu stěžovatelka o úhradu nákladů žádá, resp. o jaké rozhodné skutečnosti svou žádost opírá a zda jí tyto náklady vznikly. Bez těchto skutečností žádost nemohla být řádně posouzena. [4] Dne 3. 5. 2024 podala stěžovatelka Ministerstvu financí podnět k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Uvedla v něm, že doplnění žádosti provedla ve dnech 6. 2. 2024, 11. 3. 2024 a 11. 4. 2024, přesto doposud neobdržela žádné vyrozumění o jejím vyřízení. Služebnímu funkcionáři prostřednictvím výrobce dioptrických brýlí zaslala lékařskou zprávu ze dne 5. 2. 2024 oční lékařky MUDr. T. K. se závěrem o „nutnosti dioptrických brýlí na ochranu zraku při práci na počítači a na čtení“, poukaz na dioptrické brýle – ochrannou pomůcku, rovněž vystavený jmenovanou oční lékařkou, jakož i fakturu č. PA1240545 vydanou obchodní společností DOKTOR KLAIN s.r.o. (dále jen „společnost DOKTOR KLAIN“) za dioptrické ochranné brýle pro stěžovatelku, s dobou splatnosti do 19. 2. 2024. Tato faktura byla vystavena na Celní úřad Královéhradeckého kraje na částku 14 135 Kč, včetně daně z přidané hodnoty. Stěžovatelka v podnětu uvedla, že dne 16. 4. 2024 byla nucena fakturu zaplatit, pročež nyní požaduje proplacení uvedené částky po celní správě. [5] Ministr financí usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. MF14492/2024/39023, postoupil podání stěžovatelky žalovanému jako věcně příslušnému služebnímu funkcionáři. V odůvodnění usnesení konstatoval, že doposud nebylo ukončeno řízení ve věcech služebního poměru zahájené podáním stěžovatelky u věcně příslušného služebního orgánu. [6] Následně na žádost stěžovatelky reagoval zástupce generálního ředitele a ředitel sekce 03 Pátrání Generálního ředitelství cel přípisem ze dne 7. 6. 2024, č. j. 28389/202490000003 (dále jen „sdělení služebního funkcionáře“). Ve sdělení byla shrnuta vzájemná komunikace mezi stěžovatelkou a služebním funkcionářem. Služební funkcionář připomněl, že stěžovatelku vyzval k doplnění její původní žádosti. Reakcí bylo, že stěžovatelka prostřednictvím lékaře zaslala zakázkový list (fakturu) na částku 14 135 Kč a naskenovanou lékařskou zprávu se zakrytými pasážemi. Tyto dokumenty měly být zaslány bez jakéhokoli sdělení. Finančním oddělením celní správy byla faktura vložena do IS Avis a zaevidována na odbor 40, neboť byla vystavena na Celní úřad Královéhradeckého kraje. Dále ze sdělení vyplývá, že vzhledem k nestandardnímu plnění a bez průvodního sdělení k faktuře referent odboru 40, který má IS Avis v rámci útvaru v kompetenci, kontaktoval stěžovatelku emailem. Požádal ji o upřesnění, v jaké souvislosti má úhrada příslušet celní správě, a sdělení doplňujících informací k této skutečnosti. Stěžovatelka reagovala emailem, v němž uvedla, že všechny potřebné informace již zaslala a ředitel sekce 03 Pátrání je zaslal řediteli odboru 40 Řízení lidských zdrojů. Ve zbylé části emailu shrnula argumenty s důrazem na právní, ekonomické a lidské aspekty této záležitosti. [7] Sdělení služebního funkcionáře dále shrnulo obsah rozsudku Soudního dvora C392/21, Inspectoratul General pentru Imigrări, a zhodnotilo, jaké skutečnosti jsou podle tohoto rozsudku rozhodné pro oprávněnost uplatněného požadavku. U stěžovatelky nebyla provedena prohlídka očí osobou s potřebnou kvalifikací, ani se neuskutečnilo následné vyšetření odborným očním lékařem, pokud by výsledky prohlídky prokázaly jeho nezbytnost. Stěžovatelka pouze soukromě (preventivně) navštívila svého ošetřujícího očního lékaře. Z výsledků lékařských prohlídek, které sloužily jako podklad pro posouzení zdravotní způsobilosti, vyplynulo, že se zraková ostrost stěžovatelky v rozhodné době nijak nezhoršila ani se výrazně nezhoršil její zrak. Služební funkcionář dodal, že „směrnice je závazná pouze principiálně“. Pojem „zvláštní zrak chránící pomůcky“ ve smyslu čl. 9 odst. 3 směrnice 90/270/EHS zahrnuje dioptrické brýle určené specificky ke korekci a prevenci zrakových potíží souvisejících s prací zahrnující práci se zobrazovací jednotkou. Nejde o jakékoli dioptrické brýle. Tyto dioptrické brýle musí sloužit ke korekci zrakových potíží souvisejících s prací zaměstnance, a nikoli obecných poruch zraku, které nemusí nutně souviset s pracovními podmínkami. Zaměstnavatel je povinen tyto zvláštní zrak chránící pomůcky poskytnout, jestliže nelze použít běžných zrak chránících pomůcek, které jsou nošeny mimo pracoviště. K tomu, aby bylo žádosti stěžovatelky vyhověno, tak podle služebního funkcionáře nebyly splněny ani prokázány žádné ze stanovených podmínek. [8] Dne 22. 6. 2024 podala stěžovatelka proti uvedenému sdělení odvolání. Podle jejího názoru bylo sdělení materiálně rozhodnutím ve smyslu § 181 odst. 1 zákona o služebním poměru. Služební funkcionář jím rozhodl o žádosti stěžovatelky o náhradu nezbytných nákladů vynaložených na dioptrické brýle podle § 89 zákona o služebním poměru, čl. 9 směrnice 90/270/EHS a rozsudku Soudního dvora. [9] Vzhledem k tomu, že žalovaný o odvolání nerozhodl, stěžovatelka podala žádost o přijetí opatření proti jeho nečinnosti podle § 80 správního řádu. Ministr financí stěžovatelce přípisem ze dne 20. 11. 2024, č. j. MF40914/2024/71028, sdělil, že § 89 zákona o služebním poměru jí nezakládá možnost domáhat se proplacení nutných výdajů na pořízení dioptrických brýlí (resp. osobních ochranných prostředků jako takových). Tyto prostředky jsou toliko poskytovány bezpečnostním sborem, a nikoli propláceny. Jak stanoví odstavec 2 tohoto ustanovení, „poskytování osobních ochranných prostředků nelze nahrazovat peněžitým plněním“. Žádné ustanovení zákona o služebním poměru nestanoví právo příslušníka bezpečnostního sboru o proplacení takto pořízených osobních ochranných prostředků žádat. Žádost stěžovatelky tedy nevedla, a ani nemohla vést, k zahájení správního řízení a byla vyřízena sdělením ze strany ředitele sekce. Samotné sdělení se omezovalo na konstatování, že nejsou splněny podmínky, aby žádosti mohlo být vyhověno, resp. o ní vůbec rozhodováno, a to s ohledem na nedostatek rozhodovací pravomoci žalovaného. Neníli toto sdělení rozhodnutím, pak proti němu nebylo možné ani brojit odvoláním. V dané věci tedy neprobíhá žádné řízení, v němž by nečinnost mohla nastat. II. Rozsudek městského soudu [10] Proti nečinnosti žalovaného, který o odvolání nerozhodl, se stěžovatelka domáhala