9 As 29/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 29/2025- 27 - text  9 As 29/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. F., zastoupený Mgr. Julií Filipovou, advokátkou se sídlem Luční 207, Horšovský Týn, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. PKŽP/8542/23, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Myslivecký spolek „Oseva“ Semněvice z. s., se sídlem Císlerova 604, Domažlice, II) Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2025, č. j. 55 A 49/2023125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o rozhodnutí o uznání nové honitby podle § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, odpovídajíli její hranice původní honitbě, která byla k témuž okamžiku zrušena podle § 31 odst. 6 písm. a) tohoto zákona. Řešena je především právní otázka, zda uznání nové honitby za těchto okolností brání, že její hranice tvoří zčásti rozhraní zemědělských a lesních pozemků, čemuž by se podle § 17 odst. 6 zákona o myslivosti mělo bránit. [2] Dne 23. 11. 2022 podala osoba zúčastněná na řízení II) jako držitel honitby žádost o zrušení vlastní honitby Oseva Semněvice (dále jen „původní honitba“). Dne 5. 12. 2022 podal přípravný výbor Honebního společenstva Semněvice I. návrh na jeho registraci a návrh na uznání společenstevní honitby Semněvice I. (dále jen „nová honitba“). Žádost o zrušení původní honitby a návrh na uznání honitby nové byl podán u Městského úřadu Horšovský Týn (dále jen „městský úřad“), který řízení o nich z důvodu zásady rychlosti a hospodárnosti spojil. Následně vydal rozhodnutí ze dne 20. 3. 2023, č. j. MUHT 6823/2023, kterým podle § 31 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti rozhodl o zániku původní honitby (výrok I.) a podle § 29 odst. 3 zákona o myslivosti uznal honitbu novou, jejíž výměru a hranice rovněž vymezil (výrok II.). [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) vlastní pozemky, které byly začleněny do původní honitby a nyní jsou začleněny do honitby nové. K odvolání stěžovatele žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil výrok I. rozhodnutí městského úřadu tak, že se původní honitba ruší (nikoli zaniká) a ve výroku II. vypustil větu, že po nabytí právní moci rozhodnutí zaniká vlastní původní honitba. Ve zbytku rozhodnutí městského úřadu potvrdil. [4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Postup orgánů státní správy myslivosti, které současně rozhodly o zrušení dřívější honitby i uznání honitby nové, shledal v souladu s § 31 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti. Stěžovatel upozorňoval na metodický pokyn Ministerstva zemědělství ze dne 20. 12. 2021, č. j. MZE70923/202116233, z něhož vyplývá, že nabytím právní moci rozhodnutí o uznání nové honitby zaniká honitba podle uvedeného ustanovení pouze při rozdělení nebo sloučení honitby. Krajský soud nicméně dodal, že metodický pokyn je jen doporučením. Zákon nevylučuje spojení řízení o zrušení honitby s řízením o uznání nové honitby, navíc za situace, kdy nová honitba vzniká ve zcela totožných hranicích jako honitba původní. Již žalovaný poukázal na veřejný zájem na nepřetržitém využívání honebních pozemků k výkonu práva myslivosti. [5] Jakkoli je podle § 17 odst. 6 zákona o myslivosti nutno bránit vzniku hranice honitby na rozhraní zemědělských a lesních pozemků, neznamená to, že by honitbu s takto vymezenou hranicí nebylo možné uznat, neníli orgán státní správy myslivosti ve spolupráci s vlastníky honebních pozemků schopen najít vhodnější řešení. Krajský soud připomněl, že zpochybňovaná hranice honitby existuje již více než 10 let. Původní honitba vznikla již v roce 1993. V roce 2014 nastala malá změna její hranice z důvodu změny vlastnictví honebních pozemků. Stěžovatel nepředestřel konkrétní argumentaci, jak se takto vymezená hranice fakticky projevuje negativně a z jakého důvodu nelze v aktuálním stavu pokračovat. [6] Kromě toho krajský soud vyloučil stěžovatelem navrhovanou variantu hranice honitby, která by spočívala v začlenění pozemků parc. č. XA a 2018 v k. ú. M. u H. T. a části pozemku parc. č. 1082/1 v k. ú. S. do sousední honitby MezholezyBuková, a ve výměně pozemků stěžovatele parc. č. XB, XC, XD, XE a XF v k. ú. S. za honební pozemky výše uvedené. Pozemky parc. č. 2018 a 1082/1 vlastní státní podnik Lesy České republiky, s. p., který je členem Honebního společenstva Semněvice I., držitele nové honitby. Oba pozemky byly uvedeny v seznamu pozemků členů honebního společenstva, které měly tvořit novou honitbu. Městskému úřadu tedy nezbylo než předloženému návrhu vyhovět a pozemky začlenit do nové honitby. Nešlo o pozemky jiných vlastníků přičleňované postupem podle § 18 odst. 4 zákona o myslivosti, u nichž by existoval prostor pro správní uvážení. Pouhé přičlenění pozemku parc. č. XA k honitbě MezholezyBuková by postrádalo smysl, neboť průběh hranice po rozhraní zemědělských a lesních pozemků by se nijak výrazně nezměnil. Navíc by hranice byla ještě členitější a méně znatelná. Navrhované změně tudíž správní orgány nevyhověly. Žalovaný řádně vysvětlil, z jakého důvodu nebylo možné najít jiné vhodnější řešení. [7] V tvrzeném nepřesném popisu hranice honitby v místě přiléhajícímu k pozemku parc. č. XG v k. ú. M. u H. T. krajský soud neshledal ani jen potenciální dotčení veřejných subjektivních práv stěžovatele. Tento popis, byť mohl být podrobnější, byl dostatečný zejména s ohledem na skutečnost, že hranice nové honitby je totožná s tou původní. Rozhodnutí městského úřadu navíc tvoří dvě přílohy, které sestávají ze slovního popisu hranice honitby s jejím vyznačením na mapě a z výčtu a výměry honebních pozemků přičleněných s uvedením jejich vlastníků. Z těchto příloh jednoznačně vyplývá, kde se honitba nachází. Faktický průběh její hranice nezpochybňuje ani stěžovatel. Městský úřad učinil popis hranice podle faktického stavu. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [8] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Napadený rozsudek navrhl zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasí s právními názory krajského soudu a žalovaného, že zánik honitby rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti je třeba svázat s uznáním nové honitby a že metodický pokyn Ministerstva zemědělství má jen doporučující povahu. Tím, že se orgán státní správy myslivosti může rozhodnout, zda o zániku honitby rozhodne samostatně, nebo současně s uznáním nové honitby, se připouští libovůle v jeho postupu. [9] Ustanovení § 17 odst. 6 zákona o myslivosti sice nezakazuje vznik hranice honitby na rozhraní zemědělských a lesních pozemků, vyplývá z něj ale určitý příkaz k optimalizaci, který má být v závislosti na právních a faktických možnostech v maximální míře splněn. Krajský soud a žalovaný takto nepostupovaly. Nelze souhlasit s krajským soudem, že hranice původní honitby existuje více než 10 let. Stěžovatel odkazuje na rozhodnutí Městského úřadu Horšovský Týn ze dne 28. 2. 2017, č. j. MUHT 3230/2017, kterým se změnila výměra o 30 ha, avšak popis hranice zůstal stejný. Dále odkazuje na listinu vydanou osobou zúčastněnou na řízení II) dne 15. 9. 2014, sp. zn. SPU 368601/2014, ve věci hranice mezi honitbou MezholezyBuková a honitbou Oseva Semněvice, která reaguje na jeho výzvu ke změně popisu hranice. Popis hranice nicméně nebyl doposud změněn a uvedený přípis byl jedinou reakcí. Současně žalobce přikládá i přípis Pozemkového fondu České republiky ze dne 14. 12. 2009, č. j. 11476/09, který se týká informace o hranicích honitby Oseva Semněvice. Směrodatný je snímek mapy se zákresem hranic, jelikož slovní popis je stručný a nepřesný. [10] Stěžovatel opakovaně navrhoval jiné vhodnější řešení, které však nebylo přijato správním orgánem a na které v plném rozsahu odkazuje. Nepřijalli správní orgán návrh stěžovatele, bylo na něm, aby hledal jiné (vhodnější) možnosti řešení, což neučinil. Nesprávný je i závěr o dostatečném popisu hranice honitby. Pokud by tomu tak bylo, nevznikaly by v praxi problémy, kde jsou hranice honitby, což byl stěžovatel opakovaně nucen řešit. Jen stěží si lze představit, že každý myslivec bude chodit do přírody s rozhodnutím o uznání nové honitby, včetně příloh, aby mohl podle v nich uvedených údajů zkoumat hranici honitby. Její slovní popis by měl být natolik výstižný, aby bylo zcela jednoznačné, kde se nachází. [11] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Ztotožnil se s právním názorem krajského soudu, na jeh