9 As 55/2026 – Nejvyšší správní soud

9 As 55/2026- 19 - text  9 As 55/2026 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: ThDr. R. K., Ed. D., LL.M., zast. Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem se sídlem Štupartská 769/18, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č. j. KUUK/161181/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2026, č. j. 16 A 5/202674, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2026, č. j. 16 A 5/202674, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal ochrany před nezákonným zásahem Základní školy Teplice a Základní školy s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, Teplice. Věc byla u krajského soudu vedená pod sp. zn. 16 A 22/2025, přičemž o žalobě nejprve rozhodl krajský soud usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 16 A 22/202531, kterým žalobu odmítl jako nepřípustnou. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 2. 2026, č. j. 6 As 170/202537, uvedené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [2] Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu mimo jiné z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, jelikož krajský soud se vůbec nezabýval též rozšířením žaloby, ve kterém žalobce za nezákonný zásah označil rovněž postup krajského úřadu v obnovených řízeních ve věcech vydaných správních rozhodnutí, jimiž byly povoleny přestupy stěžovatelových nezletilých dětí na uvedené základní školy. Krajský soud na toto rozšíření žaloby nijak nereagoval, nepoučil žalobce ani jej nevyzval k vysvětlení, jak má k tomuto podání, které směřuje proti jinému žalovanému, přistupovat (zda je žalobce zamýšlel jako rozšíření původní žaloby, anebo se jednalo o žalobu novou). V odůvodnění usnesení č. j. 16 A 22/202531 není o tomto podání a v něm vymezeném jednání krajského úřadu jako nezákonného zásahu žádná zmínka, krajský soud o něm nerozhodl a svůj postup v usnesení neodůvodnil. Proto nemohlo usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby dle Nejvyššího správního soudu obstát. [3] Následně po zrušení usnesení č. j. 16 A 22/202531 a vrácení věci vyloučil krajský soud v dalším řízení usnesením ze dne 4. 3. 2026, č. j. 16 A 22/202549, žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu k samostatnému řízení (nyní řešená věc, pozn. NSS). Dle krajského soudu se žalobce žalobou ze dne 2. 10. 2025 domáhal ochrany před nezákonným zásahem, podáním ze dne 13. 11. 2025 však žalobu rozšířil o další žalobní petit, kterým namítal nezákonnost rozhodnutí krajského úřadu, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení o přerušení obnoveného řízení, a požadoval vyslovení nezákonnosti těchto rozhodnutí. Byť spolu oba žalobní návrhy (na ochranu před nezákonným zásahem a proti nezákonnosti rozhodnutí krajského úřadu) skutkově souvisí, jedná se o dva rozdílné typy návrhů s různými účastníky řízení, a proto není vhodné vést společné řízení o žalobě proti rozhodnutí a o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. [4] Po vyloučení žaloby proti rozhodnutí krajský soud usnesením ze dne 10. 3. 2026, č. j. 16 A 5/202648, uložil žalobci, aby odstranil vady žaloby, tedy aby označil rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje, sdělil den doručení nebo jiného oznámení tohoto rozhodnutí žalobci, uvedl žalobní body, označil důkazy a formuloval petit žaloby. Krajský soud sice ze žaloby ze dne 2. 10. 2025 a z jejího doplnění ze dne 13. 11. 2025, jakož i přiložených listin dovodil, že žalobce napadá rozhodnutí krajského úřadu, avšak pro řízení o žalobě považoval za nezbytné, aby sám žalobce uvedl, jaká rozhodnutí napadá. Výzvě krajského soudu žalobce vyhověl a uvedl, že napadá v záhlaví tohoto rozsudku označené rozhodnutí žalovaného. [5] Krajský soud proto usnesením vydaným vyšší soudní úřednicí dne 2. 3. 2026 (chybně uvedené datum, jak bude rozvedeno dále, pozn. NSS), č. j. 16 A 5/202657, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Dne 12. 3. 2026 uplatnil žalobce proti usnesení č. j. 16 A 5/202657 námitky, v nichž namítal především předčasnost poplatkové výzvy, jelikož námitkami napadené usnesení bylo vydáno dne 2. 3. 2026, ačkoliv k vyloučení věci žaloby došlo až dne 4. 3. 2026. Předseda senátu vydal dne 16. 3. 2026 opravné usnesení č. j. 16 A 5/202661, jehož výrokem opravil datum vydání usnesení č. j. 16 A 5/202657 ze dne 2. 3. 2026 na 12. 3. 2026. Ani s tímto rozhodnutím však žalobce nesouhlasil a namítal narušení chronologie vedení soudního spisu. O námitkách žalobce proti usnesení č. j. 16 A 5/202657, kterým byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, rozhodl předseda senátu tak, že usnesení č. j. 16 A 5/202657 ve znění opravného usnesení č. j. 16 A 5/202661 potvrdil dne 18. 3. 2026 usnesením č. j. 16 A 5/202665. [6] Následně dne 13. 4. 2026 vydal krajský soud nyní napadené usnesení č. j. 16 A 5/202674, kterým řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Konstatoval, že žalobce podáním ze dne 13. 11. 2023 (chybně uvedené datum, správně se jedná o podání ze dne 13. 11. 2025, pozn. NSS) rozšířil žalobní petit, když navíc požadoval, aby bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č. j. KUUK/161181/2025. Následně zrekapituloval procesní vývoj vedoucí k vyloučení žaloby proti rozhodnutí k samostatnému řízení. Dále uvedl, že jelikož žalobce nesplnil poplatkovou povinnost současně s podáním žaloby, resp. s jejím doplněním, ani v době vyloučení k samostatnému projednání a po něm, vyzval jej ke splnění této povinnosti ve lhůtě 15 dnů usnesením č. j. 16 A 5/202657. Jelikož žalobce podal proti výzvě vyšší soudní úřednice námitky, počala patnácti denní lhůta běžet až ode dne doručení usnesení o námitkách č. j. 16 A 5/202665. Usnesení č. j. 16 A 5/202665 bylo žalobci doručeno dne 19. 3. 2026, lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak počala běžet dne 20. 3. 2026 a skončila by 3. 4. 2026, tento den však byl státním svátkem, tím bylo i pondělí 6. 4. 2026, proto posledním dnem lhůty bylo úterý 7. 4. 2026. Kontrolou v účtárně soudu ze dne 8. 4. 2026 nebylo zjištěno, že by žalobce soudní poplatek uhradil, krajský soud proto dne 13. 4. 2026 řízení o žalobě zastavil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označené usnesení krajského soudu kasační stížností, v ní označil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel namítá, že krajský soud vycházel z objektivně vadné a vnitřně rozporné časové konstrukce, když v napadeném usnesení uvedl, že „Podáním ze dne 13. 11. 2023 rozšířil žalobce žalobní petit“, ačkoliv stěžovatel namítá, že žalobu podal dne 2. 10. 2025, tedy téměř o dva roky později. Dle něj se jedná o nosný důvod rozhodnutí krajského soudu. Dále namítá, že se předseda senátu v rozhodnutí o námitkách proti usnesení vyšší soudní úřednice o povinnosti zaplatit soudní poplatek se samotnými námitkami nevypořádal. [9] Stěžovatel namítá, že krajský soud posoudil nesprávně otázku vzniku poplatkové povinnosti. Navíc nedostatečně a zkratkovitě konstatoval, že § 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), nedopadá na projednávanou věc, jelikož se nejedná o rozšíření návrhu v téže věci. Napadené usnesení proto stěžovatel považuje za nepřezkoumatelné. Vyloučení věci k samostatnému projednání nepředstavuje dle stěžovatele nový samostatný návrh na zahájení řízení, ale pouze procesní postup v již zahájeném řízení. [10] Dle stěžovatele navíc krajský soud nezohlednil žádost o osvobození od soudních poplatků, ke které doložil též osobní, majetkové a výdělkové poměry. Stěžovatel z rozsudku NSS ze dne 17. 10. 2018, č. j. 8 As 198/201817, dovozuje, že krajský soud nemůže řízení zastavit, jestliže jsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Zároveň namítá, že mu krajský soud neposkytl dostatečný procesní prostor k odstranění případných nejasností, jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/201710. [11] Krajský soud navíc dle stěžovatele nerespektoval závazný právní názor uvedený ve zrušujícím rozsudku č. j. 6 As 170/202537, konkrétně že nerespektoval pokyn k řádnému odůvodnění svých rozhodnutí. Namísto toho krajský soud opět postupoval zkratkovitě. Stěžovatel proto uzavřel, že napadeným usnesením došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu a na spravedlivý proces. [12] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Napadené usnesení považoval