9 As 91/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 91/2025- 39 - text  9 As 91/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: ALPA, a.s., se sídlem Hornoměstská 378/74, Velké Meziříčí, zast. Mgr. Simonou Hejdovou, advokátkou se sídlem Přízova 285/3, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. O133427/D22107898/2022/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: VŘÍDLO, výrobní družstvo, se sídlem Kamenického 98/8, Karlovy Vary, zast. JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Jáchymovská 27/114, Karlovy Vary, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 26/2024111, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 26/2024111, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je návrh žalobkyně, kterým se domáhala prohlášení slovní ochranné známky „ARNIKA“, jejímž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení, za neplatnou. [2] Žalovaný zapsal slovní ochranou známku č. 219231 ve znění „ARNIKA“ do rejstříku ochranných známek dne 26. 7. 1999, s datem práva přednosti od 10. 6. 1998, a to pro kosmetické výrobky všeho druhu, jako například krémy, gely, emulze, pleťové vody, parfémy, kolínské vody, koupelové soli, koupelové přísady, šampóny, zubní pasty, prášky, mýdla, vody a laky, krémy, gely a emulze ochranné [třída 3 mezinárodního (Niceského) třídění výrobků a služeb]; dietetické výrobky, fototerapeutické výrobky, léčebné a masážní prostředky, jako například krémy, gely, emulze, roztoky, soli vřídelní a zřídelní, soli do koupelí, léčebné i toaletní (třída 5); zprostředkování obchodů výrobky uvedenými v seznamu ve třídách 3 a 5 (třída 35). [3] Návrhem se žalobkyně na základě § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“), domáhala prohlášení napadené slovní ochranné známky za neplatnou, jelikož se domnívala, že ochranná známka v době zápisu do rejstříku nesplňovala podmínky stanovené v § 4 písm. b), c) a d) ZOZ. [4] Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2022 žalovaný zamítl návrh žalobkyně na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Dovodil, že slovo „arnika“, z něhož sestává napadená ochranná známka, představuje běžné slovo české slovní zásoby, kterým se označuje léčivá bylina se žlutými květy (také prha arnika). Výtažky z arniky se používají jako účinná součást některých kosmetických a léčivých přípravků. Žalobkyně neprokázala, že označení ARNIKA vnímali spotřebitelé v době zápisu napadené ochranné známky jako druhové. Stejně tak z jejích důkazů nešlo vyvodit, že výraz ARNIKA je pro výrobky či služby v daném segmentu trhu popisný či druhový nebo že je v obchodě užíván jako výraz bez rozlišovací způsobilosti. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného napadeným rozhodnutí zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [5] Městský soud nyní napadeným rozsudkem žalobkyní podané žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného vyhověl, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.). Žalovanému stanovil povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 477 Kč k rukám její zástupkyně, a to do třiceti dnů od právní moci napadeného rozsudku (výrok II.). Současně rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení (dále též „vlastník ochranné známky“) nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). [6] Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí předsedy žalovaného je přezkoumatelné. Neshledal, že by předseda z totožných důkazů učinil výrazně jiné skutkové závěry než úřad. Ve vztahu ke způsobilosti důkazů prokázat tvrzení rozhodná pro posouzení neplatnosti ochranné známky vyšel městský soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2022, č. j. 6 As 106/202132. Ze čtyř skupin předložených důkazních návrhů [a) celkem 13 výtisků pořízených z různých internetových stránek (články, encyklopedie, slovníky); b) celkem 10 kopií z různých publikací (kapesní atlasy, herbáře, naučné publikace); c) soubor výtisků pořízených dne 16. 5. 2019 z různých internetových stránek eshopů společností – výrobky po zadání hesla arnika; d) sedm webových stránek, na které poukázala žalobkyně v replikách v průběhu správního řízení; viz bod 46. napadeného rozsudku] shledal městský soud relevantní pouze skupinu b). Ostatní skupiny důkazních návrhů neshledal relevantními jak z časového hlediska „v okolí“ zápisu ochranné známky (z důvodu jejich pozdější datace), tak z důvodu nedostatečné formy (předložila pouze url odkazy, a nikoliv samotné výtisky webových stránek), v jaké je žalobkyně předložila. [7] Na základě žalobkyní předložených důkazů v rámci skupiny b) městský soud konstatoval, že předložila relevantní důkazní návrhy, z nichž by bylo možné dovodit, že nikoli nevýznamná část spotřebitelské veřejnosti mohla v době okolí zápisu ochranné známky znát bylinu arniku, respektive její účinky. Dle městského soudu se jednalo o odbornou část široké veřejnosti. V souladu s rozhodnutími Tribunálu a Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“) postačí pro závěr o nedostatku rozlišovací způsobilosti ochranné známky, že její popisný význam rozezná, byť jen část relevantní spotřebitelské veřejnosti. Ostatně spotřebitelé z řad široké veřejnosti se mohou obracet na odborníky (informovaná část relevantní veřejnosti) a nechat si od nich poradit, čímž si vyhledávají a běžně získávají informace o produktech na trhu (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 9. 7. 2010, ve věci T85/08, Exalation v. OHIM (VektorLycopin), bod 40 a násl.; srov. také rozhodnutí EUIPO ze dne 1. 2. 2024, ve věci R 965/20232, ELEMIS, bod 52 a násl.). Žalobkyní předložené publikace cílí na odborníky, tedy relevantní část spotřebitelské veřejnosti, k jejímuž vnímání a znalostem je třeba přihlížet jako k pohledu průměrného spotřebitele. Některé z předložených publikací navíc zmiňují i široké povědomí o arnice. Městský soud proto žalovaného zavázal, aby v dalším řízení znovu posoudil, zda předložené publikace skutečně svědčí o dostatečném povědomí o arnice v době zápisu ochranné známky alespoň u nezanedbatelné části spotřebitelů (odborné veřejnosti). Pokud by tomu tak bylo, musela by být ochranná známka popisná, a tedy by neměla již v době zápisu rozlišovací způsobilost ve vztahu k relevantnímu trhu výrobků a služeb. [8] Městský soud však neshledal přiléhavým odkaz žalobkyně na řízení o žádosti o zápis ochranné známky „BAZALKA“ z důvodu odlišnosti řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou a zápisného řízení. Zároveň je nutné každé označení posuzovat vždy individuálně s ohledem na jeho specifika. Nepřisvědčil ani její žalobní námitce ohledně důvodu neplatnosti spočívajícímu v klamavosti ochranné známky. Městský soud též neshledal nezákonným postup žalovaného, který vyzval vlastníka ochranné známky k označení a předložení důkazů o nabytí rozlišovací způsobilosti podle § 32 odst. 2 ZOZ. Ačkoliv se naplnění podmínek uvedeného ustanovení zkoumá až po zjištění, že ochranná známka byla do rejstříku zapsána v rozporu se ZOZ, nejedná se o nezákonný postup. Ve vztahu k důkazním návrhům tvořenými url odkazy na webové stránky, jejichž výtisky žalobkyně nepředložila, uvedl městský soud následující. Předně zdůraznil povinnost správních orgánů zachytit obsah důkazního prostředku nezměnitelným způsobem (tzv. zafixovat). Ačkoliv předseda žalovaného pochybil, když odkazy zhlédl, aniž by obsah webových stránek zachytil, obstojí postup žalovaného, jelikož žalobkyně konkrétně netvrdila, jaké skutečnosti mají z navrhovaných důkazů vyplývat. Nebylo totiž povinností žalovaného žalobkyni upozorňovat a vyzývat ke sdělení těchto skutečností. Městský soud též konstatoval, že žalobkyně ani nevysvětlila, jak by její tvrzení o nedostatku rozlišovací způsobilosti ochranné známky v době jejího zápisu mohly prokázat obsahy webových stránek v roce 2022. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání [9] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel namítá, že rozsudek Tribunálu ve věci T85/08, Exalation v. OHIM (VektorLycopin), není na projednávanou věc aplikovatelný. Uvedený rozsudek se týkal zápisného řízení a zahrnoval výrobky svou povahou odlišné od nyní posuzovaných výrobků.