9 Azs 179/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 179/2025- 18 - text  9 Azs 179/2025 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: I. L., zast. JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2025, č. j. 15 A 151/202522, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce požádal dne 1. 10. 2025 o udělení dočasné ochrany. Žalovaný žádost žalobci vrátil, neboť ji shledal nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lex Ukrajina“), tedy proto, že žalobce již dříve získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie, konkrétně v Rumunsku. [2] Žalobce se proti uvedenému postupu žalovaného bránil zásahovou žalobou, které městský soud výše nadepsaným rozsudkem vyhověl. Městský soud předně uvedl, že žalobní argumentace sice směřovala proti jinému rozhodovacímu důvodu [§ 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina], avšak byla způsobilá zpochybnit i postup žalovaného podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Dle městského soudu je třeba na tento důvod nepřijatelnosti žádostí nahlížet ve smyslu dosavadní judikatury k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení. Konkrétně poukázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie [dále jen „SDEU“] ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23, a rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/202327, č. 4683/2025 Sb. NSS, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/202442, č. 4682/2025 Sb. NSS, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/202442). [3] Z této judikatury dle městského soudu vyplývá, že pokud mají osoby dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2022“), právo zvolit si hostitelský stát, a zároveň není vůči nim uplatněn čl. 11 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), pak mají právo přemístit svůj pobyt do jiné země. Městský soud dodal, že skutečnost, že směrnice neupravuje konkrétní důvody druhotného pohybu žadatelů, neznamená, že jej zakazuje. [4] Právo druhotného pobytu dle městského soudu nevylučuje ani nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2025“), kterého se dovolával žalovaný. To se totiž vyjadřuje jen k případům, kdy se ukrajinský uprchlík domáhá získání dočasné ochrany souběžně ve více členských státech, což ani dle judikatury SDEU a NSS není dovoleno. [5] Městský soud konstatoval, že důvod vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina představuje pouze sloučení a reformulaci důvodů dle písm. c) a d) téhož ustanovení. Jedinou změnou je možnost aplikovat tento postup až po oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Toto politické oznámení o riziku překročení kapacit však nemůže mít žádné důsledky pro žadatele o dočasnou ochranu a není způsobilé založit nepřijatelnost žádosti. [6] Dle městského soudu proto žalovaný postupoval nezákonně a měl se věcně zabývat tím, zda dočasná ochrana udělená dříve žalobci v Rumunsku nadále trvá, popř. žalobce poučit o možnosti zneplatnění existující dočasné ochrany v jiném členském státě. II. Obsah kasační stížnosti [7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Dal též na zvážení opětovné položení předběžné otázky SDEU. [8] Stěžovatel trval na tom, že právo na sekundární pohyb neplyne ze směrnice o dočasné ochraně a z bodů 4 a 6 preambule prováděcího rozhodnutí Rady z roku 2022 vyplývá opak, tedy že druhotné pohyby osob požívajících dočasnou ochranu by měly být bez dalšího zamítnuty. Rada v preambuli též upřesnila význam dohody členských států o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Dle stěžovatele příslušníci třetích zemí nemají právo stěhování se v rámci EU a Rada nemůže rozšířit obsah práv osob požívajících dočasnou ochranu pouhým prováděcím rozhodnutím. Stěžovatel zpochybnil též výklad Nejvyššího správního soudu k čl. 11 směrnice o dočasné ochraně a upozornil na společné prohlášení České republiky a Německa, které podle něj blíže osvětluje prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2022. Na základě uvedeného stěžovatel nesouhlasil s městským soudem, že nové body odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady z roku 2025 nemění závěry judikatury NSS. [9] Stěžovatel poukázal na možnost stěhující se osoby podat žádost o pobytové oprávnění přes Generální konzulát České republiky ve Lvově, a to i dálkovým přístupem. Argumentaci podpořil statistickými údaji o úspěšnosti většiny takových žádostí v roce 2024 a v lednu až září 2025. Přiblížil též legislativní proces v souvislosti se změnou lex Ukrajina, v jejímž rámci došlo k přijetí § 3 odst. 3 a § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, s tím, že Poslanecká sněmovna se návrhem zabývala řádně a vědomě, vůle ke schválení změny byla jednotná napříč politickým spektrem a ani Senát nevyjádřil k návrhu výhrady. Stěžovatel také upozornil, že situace v oblasti přijímání vysídlených osob se v posledním období dramaticky zhoršuje. [10] Stěžovatel uzavřel, že je přesvědčen o souladu § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina s unijním právem a nepostupoval nezákonně, když posoudil žádost žalobce jako nepřijatelnou. [11] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná jeho pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.). [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Nejvyšší správní soud předesílá, že se totožnými otázkami, jako jsou nastoleny v nyní posuzovaném případě, podrobně zabýval v rozsudku ze dne 27. 2. 2026, č. j. 8 Azs 181/202526. V něm také podrobně reagoval na argumentaci stěžovatele, která byla zcela shodná jako shora shrnutá. Nyní proto pro stručnost na tento rozsudek odkazuje a níže přebírá jeho závěry, které se plně uplatní i v této věci. [15] Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina, ve znění účinném od 3. 9. 2025, tedy od účinnosti zákona č. 314/2025 Sb., je stanoveno, že [ž]ádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže […] c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, […] f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. [16] Ustanovení § 3 odst. 3 lex Ukrajina stanoví, že Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. [17] Předně Nejvyšší správní soud opět připomíná, jak upozornil již v rozsudcích č. j. 5 Azs 273/202327, odst. [19], nebo ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Azs 248/202518, odst. [18], že lex Ukrajina i nadále používá nepřesnou terminologii, která může vést k chybnému pochopení problematiky. České právní předpisy totiž převážně používají nepřesné zkratky „poskytnutí“, resp. „udělení“ dočasné ochrany, jako by tento status udělovaly až členské státy. Již operační pokyny Komise však vycházejí z toho, že člensk