Nao 44/2026 – Nejvyšší správní soud

Nao 44/2026- 18 - text  Nao 44/2026 - 19 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobce: Mgr. M. P., proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, za účasti: Elektrárna Dukovany II., a.s., se sídlem Duhová 2, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 2. 3. 2026, čj. MPO25793/2026, o vyloučení soudkyně Městského soudu v Praze Petry Kamínkové z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 28/2026, takto: Soudkyně Městského soudu v Praze Petra Kamínková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 28/2026. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze pod sp. zn. 3 A 28/2026 projednává žalobu, ve které žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného a ministra průmyslu a obchodu, kterými mu nebyla poskytnuta informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Po seznámení s obsahem spisu soudkyně Petra Kamínková, jako soudkyně třetího senátu příslušného dle platného rozvrhu práce městského soudu k projednání a rozhodnutí této věci, sdělila místopředsedovi městského soudu skutečnosti, jež dle jejího názoru představují důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí této věci. [2] Konkrétně uvedla, že žalobce je dlouholetým přítelem jejích rodičů. Žalobce je též advokátem, který jí osobně i jejím rodičům opakovaně pomohl v mnoha právních věcech. Zastupoval soudkyni při koupi bytu v loňském roce a i v tomto roce s ním konzultovala otázky soukromého práva. Velmi si žalobce váží pro jeho odbornost a srdečnost. [3] Místopředseda městského soudu důvody podjatosti neshledal a proto podle § 8 odst. 3 in fine soudního řádu správního předložil posouzení otázky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. [4] Podle ustanovení § 8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. [5] Judikatura Ústavního soudu zdůrazňuje, že právo na nestranného soudce je neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát. Rovněž Evropský soud pro lidská práva pokládá nestrannost soudců za jednu z nezbytných podmínek toho, aby soudy požívaly důvěry veřejnosti, což je v demokratické společnosti nezbytné. V tomto ohledu může mít i zdání jistou důležitost, neboť je v sázce důvěra, kterou soudy v demokratické společnosti musí u veřejnosti vzbuzovat (nález sp. zn. I. ÚS 1965/15 ze dne 27. 1. 2016, body 2223 a 28 s dalšími odkazy). [6] Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení a jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli, nýbrž to, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nezaujatý vztah (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/200470). Subjektivní hledisko o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04). [7] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (nález sp. zn. II. ÚS 741/21 ze dne 2. 8. 2021 (N 136/107 SbNU 125), bod 15). Tomu odpovídá i dikce výše citovaného § 8 odst. 1 soudního řádu správního, které hovoří nikoli striktně o nedostatku nestrannosti jako důvodu pro vyloučení soudce, ale o důvodech pochybovat o jeho nepodjatosti. [8] Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, tj. vztahem přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti (usnesení NSS ze dne 25. 3. 2015, čj. Nao 90/201517). Důvod podjatosti v těchto případech nastane i za situace, kdy se tento vztah navenek nijak neprojevuje (usnesení NSS ze dne 29. 7. 2021, čj. Nao 150/202140). Pokud však vztah soudce k dané věci nedosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat, je u osobnosti soudce třeba vycházet z premisy, že „se jedná o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy od rozhodovací činnosti, na které se podílí, a u něhož je vždy na prvním místě respektování profesní a osobní cti“ (usnesení NSS ze dne 11. 6. 2010, čj. Nao 46/201078). [9] V nyní posuzované věci lze úvodem s místopředsedou městského soudu souhlasit, že soudkyně mohla být ve svém oznámení konkrétnější. Měla podrobněji popsat četnost kontaktů mezi ní a žalobcem, respektive mezi žalobcem a jejími rodiči. O vztahu mezi žalobcem a jejími rodiči soudkyně pouze velmi obecně zmiňuje mnoholeté přátelství. O intenzitě tohoto přátelství však již nehovoří. Nicméně i na podkladě těchto relativně kusých informací Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody pochybovat o nepodjatosti soudkyně ve smyslu § 8 odst. 1 soudního řádu správního jsou v této věci dány. [10] Z prohlášení soudkyně Petry Kamínkové vyplynulo, že má k žalobci vztah. Z vyjádření je patrné, že nejde čistě o vztah profesionální, tedy že žalobce soudkyni právně zastupoval a poskytuje ji právní rady, ale jde již o vztah přátelský. To vyplývá z relativně častých kontaktů a vyjádření, že si žalobce váží pro jeho srdečnost. Na druhou stranu z vyjádření soudkyně nevyplývá, že by přátelský vztah k žalobci byl velmi blízký. Vztah tedy není natolik intenzivní, jak jej Nejvyšší správní soud vyložil například v usnesení ze dne 21. 10. 2020, čj. Nao 114/2020-20, na které poukazuje místopředseda městského soudu. Nejvyšší správní soud má však za to, že oproti tomuto rozhodnutí je v této věci zásadní rozdíl. Citované rozhodnutí se týkalo vztahu mezi soudcem a zástupcem účastníka řízení. V této věci jde však o vztah mezi soudkyní a přímo účastníkem řízení. [11] V obecné rovině existují tři základní typy vztahů, z důvodu kterých mohou být založeny pochybnosti o nestrannosti soudce, a to vztah k věci samé, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Ústavní soud ve své vlastní rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit. Vztah k projednávané věci je vztahem s největším potenciálem založit podjatost soudce, a ten proto zpravidla bude vyloučen z jejího projednání a rozhodování, což je projevem právní zásady nemo iudex in causa sua, tedy nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci. Poměr k účastníkům řízení, má již potenciál založit podjatost či pochybnosti o nepodjatosti důvodem menší a případy, kdy soudce i přes určitý vztah k účastníku řízení nebyl nutně shledán podjatým, budou častější. Poměr k zástupcům účastníků má pak potenciál založit podjatost či pochybnost o nepodjatosti soudce ze všech vztahů ve výčtu nejmenší a k vyloučení soudce na základě vztahu k právnímu zástupci jedné ze stran je zapotřebí přistupovat obezřetně a zdrženlivě. Právní zástupci jsou totiž profesionálové, kteří v této roli vystupují v rámci výkonu svého povolání a jejich vztah k věci a zastupovanému účastníku je tak zpravidla pouze profesní povahy, nikoli povahy osobní (usnesení sp. zn. II. ÚS 808/13 ze dne 26. 8. 2014, body 13-14; či usnesení sp. zn. I. ÚS 3150/21 ze dne 17. 3. 2022, bod 8). [12] Nejvyšší správní soud má tak za to, že intenzita vztahů mezi soudkyní a žalobcem v této věci, byť by spíše nebyla dostatečná, kdyby šlo o zástupce účastníka, má již podstatně větší váhu pro posouzení podjatosti, když jde přímo o žalobce. Tedy osobu, která má na výsledku řízení vlastní zájem. Zde již pro pochybnosti o nepodjatosti není třeba, aby šlo o blízké přátele, které se pravidelně navštěvují, tráví spolu volný čas, dovolené atd. Zde postačuje běžné přátelství, u kterého nejsou kontakty pouze sporadické či historické.