2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 16/2019- 39 - text  10 54 Ad 16/2019 č. j. 54 Ad 16/2019-39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: A. Š. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci, obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 27. 9. 2019 doručena žaloba, jímž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2019, č. j. X, kterým byly podle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobce a potvrzena rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. I. a č. II. č. j. X ze dne 5. 8. 2019 a rozhodnutí byla potvrzena. Rozhodnutím č. I., č. j. X ze dne 5. 8. 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí č. I.“) byla žalobci zamítnuta žádost o zvýšení částečného důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění). Rozhodnutím č. II. č. j. X ze dne 5. 8. 2019 (dále „napadené rozhodnutí č. II.“) byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek stanovených v § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. 2. Žalobce namítal, že České správě sociálního zabezpečení navrhl zjištění zaměstnání v létech 1956 až 1959, na což nereagovala. Část získal v době od 21. 4. do 17. 7. 1959 a 15. 10. 1956 do 12. 4. 1959, ta však nebyla započtena. Dále jako zaměstnavatel posoudil svůj úraz jako pracovní, kdy byla dána přímá souvislost mezi kontrolou faktur ohledně převažování zboží a jeho přepadením. Náhradu za ztrátu na výdělku si jako náklady odečetl a připsal jí jako příjem. Podle žalobce tento nárok na důchod nepropadá časem. Žalobce poukázal na to, že ve druhé kategorii odpracoval 1 746 dní, přičemž jsou uvedeny pouze 4 roky. Ve druhé kategorii není uvedena doba od 30. 3. 1978 do 30. 6. 1989. Současně poukázal na práci s infikovanými zvířaty (vedení prvotní evidence je převzetí zvířat) dle nařízení vlády č. 117/1988 a od 1. 9. 1960 do 21. 4. 1966 dle § 170 zákona č. 100/1988 Sb. zvýšení dle zákona č. 183/1994 Sb. není. Dále k rozhodnutí č. II. uvedl, že nebyla započítána doba od 24. 4. do 17. 7. 1959 a od 15. 10. 1956 do 12. 4. 1959. Zároveň není započítána ztráta na výdělku za roky 1996 – 1999. Vyslovil předpoklad, že nelze vydělat na přepadení a vypočítat nižší průměr. K § 71 zákona č. 155/1995 Sb. uvedl, že nepožaduje zvýšení předčasného důchodu, neboť to není možné, ale pouze výpočet ve správné výši. Porovnání výší důchodů podle zákona č. 100/1988 Sb. a č. 155/1995 Sb. nebylo provedeno. 3. K rozhodnutí o námitkách žalobce uvedl, že zařazení do druhé kategorie podle jeho názoru neznamená zrušení § 1 zásluhy a § 14 zákona č. 100/1988 Sb. Dle § 6 zákona č. 582/1991 Sb. opatřuje a předkládá doklady Česká správa sociálního zabezpečení. To v dané věci splněno nebylo. Česká správa sociálního zabezpečení neopatřila doklady odpovídající skutečnému stavu, neprováděla řádné kontroly (nejméně 11x) a řešila to tak, že je poškozen invalidní důchodce. To žalobce považuje za nespravedlivé. 4. Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahovala náležitosti stanovené v ustanovení § 71 s.ř.s. krajský soud žalobce poučil o jejich obsahu a vyzval jej, aby žalobu opravil a doplnil ve lhůtě 10 dnů. Žalobce na výzvu soudu reagoval, nicméně zopakoval v podstatě shodně argumentaci uvedenou v žalobě. K pracovnímu úrazu, kterého se v žalobě dovolával, doplnil, že si byl sám sobě zaměstnavatelem. Soudu navrhl, aby rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo zrušeno. Žaloba byla svým obsahem na samé hranici projednatelnosti. II. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že má-li námitky žalobce chápat jako snahu domoci se zvýšení částečného invalidního důchodu v důsledku pracovního úrazu, pro který nemohl plně vykonávat svoji výdělečnou činnost a byl krácen na výdělku, což se následně promítlo do výše důchodu, žalovaná zrekapitulovala dosavadní průběh řízení. Vysvětlila problematiku pracovního úrazu, kdy nepřísluší zaměstnavateli rozhodovat o tom, zda-li utrpěný pracovní úraz je úrazem zaměstnance, nebo onemocnění nemocí z povolání. To mohou kvalifikovaně posoudit a uznat pouze zdravotnická zařízení. Doklad žalobce nedoložil. Požadavku žalobce, týkajícího se nezhodnocené doby pojištění, žalovaná vysvětlila, že v rozhodnutí č. I. dodatečně žalobci započítala období od 1. 9. 1955 do 31. 8. 1956 a období od 1. 11. 1957 do 7. 4. 1959 jako dobu studia, období od 1. 9. 1960 do 31. 10. 1960 jako dobu zaměstnání. Zároveň byla doba od 1. 7. 1989 do 31. 12. 1989 změněna z třetí pracovní kategorie na druhou pracovní kategorii. Rozhodnutím č. II. byla žalobci nově započtena doba od 14. 11. 1991 do 28. 11. 1995 jako doba výkonu samostatné výdělečné činnosti. Dále v roce 1995 byla doplněna vyloučená doba 332 dnů. Těmito dodatečnými zápočty dob pojištění činila celková odpracovaná doba žalobce 43 roků a 110 dnů. Tato doba byla také žalobci při přiznání starobního důchodu rozhodnutím ze dne 21. 2. 2001 zhodnocena. Důvodem nenavýšení doby pojištění je skutečnost, že žalobci byla sice dodatečně zhodnocena doba pojištění od 1. 9. 1955 do 31. 8. 1956 a od 1. 11.1957 do 7. 4. 1959 v celkovém rozsahu 889 dnů, což činí 2 roky a 159 dnů, nicméně se jedná o dobu pojištění do 18 let věku, ke které se nepřihlíží. Tuto dobu lze započítat pouze v případě, že nárok na dávku důchodového pojištění nevznikne pro nesplnění potřebné doby pojištění. To nebyl případ žalobce. Žalovaná musela při stanovení výše starobního důchodu respektovat ustanovení § 19 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, kdy musela přihlédnout k výši průměrného měsíčního výdělku žalobce, z něhož byl přiznán částečný invalidní důchod a porovnat jej s výší osobního vyměřovacího základu, z něhož byl vypočten důchod starobní. Zároveň musela respektovat i ustanovení § 71 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož výše částečného invalidního důchodu, na který vznikne nárok v době od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2005, nesmí být nižší než výše důchodu, která by náležela, kdyby důchod byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31. 12. 1995. 6. V daném případě se prokázalo, že původní průměrný výdělek stanovený za roky 1985 – 1994 ve výši 7 566 Kč po navýšení koeficientu nárůstu (§ 17 zákona o důchodovém pojištění) činil 13 920 Kč a osobní vyměřovací základ stanovený ke dni přiznání starobního důchodu za období let 1986 – 1999 činil 12 261 Kč. Vzhledem k tomu, že průměrný měsíční výdělek, z něhož byl přiznán částečný invalidní důchod navýšený o koeficient nárůstu pro účely výpočtu výše starobního důchodu, byl vyšší a pro žalobce výhodnější, bylo potřeba vycházet z této částky. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobci byl starobní důchod přiznán rozhodnutím ze dne 4. 1. 2001, kdy od té doby nevznesl žádnou námitku ani proti délce doby pojištění ani proti samotné výši tohoto důchodu. Pokud se žalobce domáhá zápočtu chybějících dob pojištění až nyní po 19 létech, je z pochopitelných důvodů zpětné dohledání jakýchkoli dokladů od již neexistujících zaměstnavatelů nesmírně obtížné. Žalovaná sdělila, že trvá na svém rozhodnutí, které odpovídá platným předpisům. III. Obsah správních spisů 7. Ze správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti. Žalobci byl rozhodnutím ze dne 30. 10. 1995 přiznán částečný invalidní důchod ve výši 2 510 Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2001 byl žalobci dne 31. 12. 2000 přiznán starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění ve výši 6 342 Kč. Žalobce okresní správě sociálního zabezpečení předložil dne 28. 3. 2019 výměr osobního hodnocení ze dne 16. 12. 1986, platový výměr ze dne 16. 12. 1986, návrh na změnu platového zařazení ze dne 12. 5. 1989, platový výměr ze dne 29. 4. 1983, platový výměr ze dne 23. 7. 1985, platový výměr z října 1980, výměr osobního ohodnocení ze dne 23. 7. 1985, dohodu o hmotné odpovědnosti ze dne 31. 3. 1987, dodatek k pracovní smlouvě ze dne 30. 8. 1984, osvědčení o absolvování zkoušky před smíšenou komisí zástupců Ministerstva zdravotnictví, KHES a ÚSN ZV ze dne 1. 3. 1966, lékařský nález z traumatologické ambulance, vysvědčení o závěrečné zkoušce (mistrovské), výuční list, vysvědčení za školní rok 1958/1959 a vysvědčení za školní rok 1957/1958. V souvislosti s předložením těchto dokladů žalobce požádal o přepočtení důchodů. 8. Žalobce dne 11. 6. 2019 požádal okresní správu sociálního zabezpečení o rekonstrukci evidenčního listu důchodového pojištění podle § 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Zároveň požádal o zařazení do první nebo d