1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

50 A 43/2019- 59 - text  15 50 A 43/2019 č. j. 50 A 43/2019 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci navrhovatele: M.H. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem se sídlem Klokotská 103/13, 39001 Tábor proti odpůrci: obec Běleč, se sídlem Běleč 22, 391 43 Běleč, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změna č. 2 územního plánu Běleč přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 8. 3. 2018, č. 19/2018, takto: I. Opatření obecné povahy – Změna č. 2 územního plánu Běleč - vydané usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 8. 3. 2018, č. 19/2018, se ke dni právní moci tohoto rozsudku ruší v textové i grafické části výroku i odůvodnění týkající se pozemků p. č. x, x, x a x v k. ú. x. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 17 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí návrhu 1. Dne 8. 3. 2018 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 19/2018 změnu č. 2 územního plánu Běleč (dále též jen „změna č. 2“). Toto opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 22. 9. 2018. 2. Návrhem ze dne 9. 7. 2019 podaným ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel domáhal zrušení části uvedeného opatření obecné povahy. 3. Navrhovatel předně konstatoval, že je spoluvlastníkem stavby č. p. x stojící na pozemku p. č. st. x v k. ú. x. Jeho spoluvlastnický podíl činí 11/12. Vlastníkem pozemku, na němž stavba stojí, je osoba O.S., který vlastní současně i mnohé další pozemky v sousedství, a to včetně pozemků p. č. x, x, x (dále též jen „lokalita E“) a x (dále též jen „lokalita F“) v k. ú. x, na kterých došlo ke změně ve funkčním využití pozemků, kterou navrhovatel napadá. 4. Krajský soud k tomu pro přehlednost přikládá výřez z výkresu základního členění území změny č. 2, na němž jsou shora uvedené pozemky vyznačeny (plocha označená VV – Plochy vodní a vodohospodářské se nachází v lokalitě F, plocha označená SO – Plochy smíšené obytné se rozprostírá v lokalitě E; krajský soud pak pro názornost do výkresu doplnil červené vyznačení pozemku, na němž se nachází stavba navrhovatele): [OBRÁZEK] 5. Navrhovatel dále uvedl, že stavba v jeho vlastnictví je současně nemovitou kulturní památkou, přičemž řízení o prohlášení kulturní památkou je v současné době vedeno i ve vztahu ke shora uvedeným pozemkům. 6. Následně navrhovatel uvedl důvody, pro něž mu svědčí aktivní procesní legitimace (ve stručnosti se jedná především o blízkost lokality E cca 8 metrů od jeho stavby; plánovaná vodní plocha je od navrhovatelovy stavby vzdálená sice cca 250 m, avšak vzhledem k výměře 1,6 ha může mít vliv na širší okolí), a uvedl, že rozporuje pouze ty části změny č. 2, kterými došlo ke změně funkčního využití u pozemků v lokalitách E a F. Navržené změny přitom mohou mít přímý dopad do jeho vlastnického práva. 7. Navrhovatel předně namítl, že ke změně v přípustném funkčním využití pozemků v lokalitě E z Plochy smíšené nezastavěného území (NP) na Plochy smíšené obytné (SO) a pozemku v lokalitě F z Plochy zemědělské – trvalý travní porost (NT) na Plochy vodní a vodohospodářské (VV) došlo až v reakci na námitky vlastníka předmětných pozemků uplatněné k návrhu pro veřejné projednání. Dotčené osoby se následně k těmto změnám již nemohly jakkoli vyjádřit. Jednalo se přitom o změnu podstatného charakteru ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. 8. Dle schváleného zadání změny č. 2 přitom vůbec neměly být předmětné pozemky změnou řešeny. O jejich zahrnutí do změny č. 2 se tak dotčené osoby dozvěděly poprvé až z vydaného opatření obecné povahy. V žádném ze zveřejněných návrhů tak nemohly získat informaci o tom, že se přípustný způsob jejich využití bude měnit. Navrhovatel si je vědom toho, že výsledná podoba územního plánu se může od schváleného zadání odlišovat. Pokud však dochází k významné odchylce od zadání, musí se tak stát způsobem, který umožňuje dotčeným osobám a dotčeným orgánům na tuto odchylku reagovat. Dotčené osoby ovšem v posuzovaném případě nemohly uplatnit námitky vůbec. Dotčené orgány pak byly o změně v rozsahu území regulovaného změnou č. 2 informovány pouze tak, že obdržely návrh rozhodnutí o námitkách, aniž by byly výslovně upozorněny na provedenou úpravu a aniž by obdržely grafickou část změny č. 2. Toto opatření obecné povahy pak trpí též vnitřní rozporností, neboť s výjimkou rozhodnutí o námitkách neobsahuje textová část žádné informace o tom, že dochází ke změně ve funkčním vymezení pozemků v lokalitách E a F, chybí v ní jakékoliv posouzení takové změny ze zákonem předpokládaných hledisek a postrádá jakékoliv odůvodnění. Přitom v grafické části změny týkající se těchto pozemků vyznačeny jsou. 9. Navrhovatel také namítl, že výsledná podoba změny č. 2 není v části týkající se předmětných pozemků dostatečně odůvodněna. To, že k takové úpravě návrhu došlo a co bylo její příčinou, lze nalézt pouze v kapitole 15., tedy v rozhodnutí o námitkách, což navrhovatel nepovažuje za dostatečné. Řádné odůvodnění by totiž vyžadovalo též popsání a vyhodnocení těchto změn v kapitole 1. Postup při pořízení změny územního plánu, kapitole 3. Vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování, kapitole 9. Komplexní zdůvodnění přijatého řešení a kapitole 14. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF. Následkem tohoto pochybení je pak i věcná nesprávnost, neboť dle odůvodnění změny č. 2 v kapitole nedochází k zásahu do přírodních a kulturních hodnot území i do urbanistického a architektonického dědictví a také do krajiny, ani dotčení přírodních a kulturních hodnot. Nesprávně je v něm pak uvedeno, že předmětem změny nemělo být stanovení urbanistických, architektonických a estetických požadavků na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny. 10. Navrhovatel se neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí o námitkách, dle něhož v předchozí podobě územního plánu byla „určitá metodická chyba“, neboť podle pořizovatele a odpůrce neodpovídalo funkční využití plochy smíšené nezastavěného území (NP) tomu, že se pozemky využívají jako soukromá zahrada. Hlavní využití ploch „trvalý travní porost, ostatní plochy, náletový porost, vzrostlá zeleň, aleje“ totiž stávajícímu stavu předmětných pozemků zcela odpovídá a naopak je rozporný s funkčním využitím ploch smíšených obytných, kde je hlavním využitím „bydlení s užitkovým využitím parcel ve spojení s výrobní činností a službami“ a dále je podle přípustného využití umožněna zástavba širokou škálou různě využívaných staveb. Jak přitom vyplývá z námitky vlastníka předmětných pozemků, jeho cílem je pozemky využít k zástavbě, tedy využití pozemků změnit. Pokud by snad mělo být cílem úpravy odstranit domnělou metodickou chybu, pak je otázka, proč k odstranění této „chyby“ nedošlo např. také u pozemků p. č. x, x, x nebo x, které trpí stejnou „chybou“. 11. S ohledem na podstatnou povahu shora uvedených změn pak mělo být vydáno stanovisko podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), což se nestalo. V lokalitě E jde o změnu ve funkčním využití pozemků, která umožňuje umístění i staveb, které mohou podléhat procesu EIA. Protože funkční využití smíšené obytné (SO) umožňuje i umístění staveb služeb, provozoven a výroby, nelze v tuto chvíli nutnost posouzení vlivů vyloučit. Tyto pozemky se zároveň nacházejí v těsné blízkosti nemovité kulturní památky, přičemž vliv na hmotné statky a speciálně na kulturní a architektonické dědictví je součástí posuzování SEA (Strategic Environmental Assessment) i EIA (Environmental Impact Assessment). Součástí provedené úpravy je také vymezení plochy vodní a vodohospodářské v lokalitě F, která může být záměrem uvedeným v příloze zákona EIA pod bodem 65. (vodní nádrže) a 70. (rybníky). 12. Navrhovatel dále namítl, že z provedené úpravy návrhu změny č. 2 vyplynula povinnost posoudit přípustnost navrhované změny z pohledu zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Jak vyplývá z kapitoly 14. odůvodnění změny č. 2, nový zábor pozemků zemědělského půdního fondu nebyl vůbec vyhodnocen. Pozemky v lokalitě E jsou zahradami zařazenými ve III. třídě ochrany zemědělského půdního fondu. Pozemek v lokalitě F je loukou zařazenou do V. třídy ochrany zemědělského půdního fondu, nachází se však v území, kde byly provedeny investice do půdy za účelem zlepšení úrodnosti. Výsledná podoba změny č. 2 je také v rozporu se stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje jako orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 12. 4. 2017, v němž dotčený orgán požaduje, aby mu bylo předloženo vyhodnocení konečných předpokládaných důsledků navrženého řešení zemědělský půdní fond k uplatnění stanoviska; k tomu však nedošlo. Za nezákonné dále navrhovatel považuje také to, že v kapitole 14.