1 Afs 148/2008 — Nejvyšší správní soud

51 Af 9/2017- 32 - text  8 51 Af 9/2017 51 Af 9/2017 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: X bytem X zastoupený společností Moore Stephens s. r. o. sídlem Nádražní 344/23, Praha 5 – Smíchov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2017, č. j. 4053/17/5200-10424-708965 takto: I. Žaloba se zamítá . II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává . O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 3. 4. 2017 se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2011 (dále jen „zákon o daních z příjmů“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 5. 2016 č.j. 1231347/16/2205-50521-305762, kterým byla žalobci za zdaňovací období roku 2011 doměřena daň ve výši 19.380 Kč a vznikla daňová povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 3.876 Kč. 2. Žalobou je předně namítán nesprávný procesní postup žalovaného, který napadené rozhodnutí doručoval žalobci v písemné podobě, přestože žalobce disponuje datovou schránkou a v řízení před daňovými orgány byl právně zastoupen. Napadené rozhodnutí mělo být doručováno právnímu zástupci žalobce, kterému bylo doručeno až dne 16. 2. 2017 na základě sdělení žalobce. Tímto bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces. Uvedený nezákonný postup zapříčinil neúčinnost doručení napadeného rozhodnutí v právním slova smyslu. 3. Žalobce zpochybnil závěry žalovaného, který označil postup žalobce, kterým byly v roce 2009 uplatněny mimořádné odpisy osobního automobilu za dobu 9 měsíců, v roce 2010 tyto mimořádné odpisy žalobcem uplatněny nebyly a v roce 2011 žalobce „douplatnil“ zbývající 3 měsíce z celkových 24 měsíců, které tehdejší právní úprava umožňovala, za nesprávný. Tímto postupem byla dle žalovaného porušena jedna z podmínek umožňující uplatnění zvýhodněného daňového režimu ve smyslu § 30a zákona o daních z příjmů. 4. Žalobce však tuto podmínku stanovující nemožnost přerušení mimořádného odpisování neporušil, osobní automobil pořídil v roce 2009 a mimořádné odpisy byl oprávněn uplatnit ve 3 po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích, v souladu s § 30a zákona o daních z příjmů. Uvedeným postupem žalobce neprodloužil dobu pro odepisování mimořádných odpisů, neboť ta by bez ohledu na uplatnění mimořádných odpisů v roce 2010 uplynula v roce 2011. Ze strany žalobce nedošlo ani k neoprávněnému snížení základu daně za zdaňovací období roku 2011, neboť uplatnil mimořádné odpisy ve výši, ve které byl dle zákona oprávněn. 5. S ohledem na nesprávné právní posouzení skutkového stavu věci označil žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhl jej spolu s rozhodnutím správce daně zrušit a řízení zastavit. 6. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. K procesnímu pochybení při doručování napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že k tomuto v průběhu řízení došlo, avšak bylo následně zhojeno doručením napadeného rozhodnutí právnímu zástupci žalobce. Z reakce žalobce je zřejmé, že se napadené rozhodnutí dostalo do jeho sféry a měl objektivní možnost se s jeho obsahem seznámit. 7. K meritu sporu žalovaný uvedl, že žalobce svým postupem porušil podmínky § 30a zákona o daních z příjmů, neboť přerušil mimořádné odpisování. K přerušení mimořádného odpisování dle § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů nemůže dojít, neboť je ustanovením § 30a téhož zákona vyloučeno. Tomuto svědčí rovněž skutečnost, že ustanovení § 30a zákona o daních z příjmů je ve vztahu k § 26 odst. 8 téhož zákona, upravujícím možnost přerušení odpisování, ustanovením speciálním. Nemožnost přerušení mimořádného odpisování vyplývá také z komentářového znění § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů. 8. Mimořádné odpisy žalobce (zbývající 3 měsíční odpisy hmotného majetku) tudíž nebylo možné považovat za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 9. Z obsahu daňového spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Dne 21. 11. 2014 byla podle § 87 odst. 1 daňového řádu zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že žalobce využíval vozidlo Mitsubishi Outlander zn. ... k podnikatelské činnosti. 10. V rámci ústního jednání konaného před správcem daně dne 11. 6. 2015 žalobce k odpisům uvedeného vozidla sdělil, že částka ve výši 100.000 Kč představuje mimořádné odpisy tohoto vozu z roku 2010, které však v roce 2010 neuplatnil. Za rok 2009 byly odpisy tohoto vozu částečně uplatněny sdružením žalobce. 11. Dne 29. 10. 2015 byl žalobce seznámen s výsledkem kontrolního zjištění dle § 88 daňového řádu. Bylo konstatováno porušení § 24 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů ve spojení s § 30a odst. 2 téhož zákona, žalobce neuplatnil mimořádný odpis vozidla Mitsubishi Outlander zn. ... ve zdaňovacím období roku 2010, přerušil tak mimořádný odpis tohoto vozu a nemohl již ve zdaňovacím období roku 2011 uplatnit zbývající mimořádný odpis tohoto vozu v částce 67.554 Kč. Jako důkaz prokazující neoprávněné zahrnutí odpisu hmotného majetku v částce 67.554 Kč do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů roku 2011 byl správcem daně vyhodnocen protokol o ústním jednání ze dne 11. 6. 2015. Správce daně na základě uvedeného pochybení žalobce vyloučil odpisy ve výši 67.554 Kč uvedené v daňovém přiznání v úhrnu částek snižující rozdíl mezi příjmy a výdaji, z dílčího základu daně z příjmů podle § 7 zákona o daních z příjmů. 12. Dne 10. 2. 2016 byly společností ADEUS s. r. o., zástupcem žalobce na základě plné moci ze dne 2. 2. 2016, mimo jiné uplatněny námitky týkající se mimořádných odpisů podle § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů. Byl vyjádřen nesouhlas s vyloučením odpisů ze základu daně. Žalobce ve smyslu tohoto zákona odpisy nepřerušil, bylo pouze na jeho vůli, zda bude výdaje vůči zdaňovaným příjmům uplatňovat. Pokud tedy v roce 2010 nebyla uplatněna žádná část odpisů, neznamená to, že by odpisy přerušil. Poplatník měl i v roce 2011 právo uplatnit odpisy ve výši x/24. Zákon v § 30a nestanovuje podmínku, podle které by poplatník byl povinen uplatnit veškeré výdaje, které bylo dle zákona o daních z příjmů možné uplatnit. 13. Správce daně ve Zprávě o kontrole daně z příjmů fyzických osob podle § 88 daňového řádu neshledal námitky žalobce důvodnými. Žalobce byl v případě uplatnění mimořádných odpisů podle § 30a zákona o daních z příjmů povinen dodržovat podmínky tohoto zákonného ustanovení. Tento zákon nestanovuje podmínku uplatnit v daném zdaňovacím období všechny odpisy najednou, pokud se však žalobce rozhodl uplatnit mimořádný daňový odpis předmětného vozidla, nemohl v roce 2010 toto mimořádné odpisování přerušit a následně v něm v roce 2011 a 2012 pokračovat. Žalobce v daném případě postupoval v rozporu s § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů, podle kterého hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 pořízený v období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 může poplatník, který je jeho vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. V důsledku porušení § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů žalobce nemohl ve zdaňovacím období roku 2011 uplatnit mimořádný odpis v částce 67.554 Kč jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a ve zdaňovacím období roku 2012 nemohl zahrnout mezi příjmy a výdaji i část mimořádného odpisu vozidla Mitsubishi Outlander zn. ... ve výši 100.000 Kč neuplatněného v roce 2010. 14. Dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ze dne 11. 5. 2016 č.j. 1231347/16/2205-50521-305762 byla žalobci doměřena daň ve výši 19.380 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 3.876 Kč. 15. Proti uvedenému dodatečnému platebnímu výměru bylo žalobcem dne 10. 6. 2016 podáno odvolání. Správce daně neoprávněně vyloučil žalobcem uplatněné mimořádné odpisy dlouhodobého majetku, neboť nesprávně posoudil smysl zákona. Neuplatněním odpisů v roce 2010 nedošlo k jejich přerušení. Neuplatnění odpisu, které je právem každého poplatníka, správce daně nesprávně výkladově ztotožnil s pojmem přerušení odpisování podle § 30a zákona o da