2 As 52/2010 — Nejvyšší správní soud

57 Af 3/2021- 51 - text  8 57 Af 3/2021 č. j. 57 Af 3/2021 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Městské lesy Volary s.r.o. se sídlem V Kasárnách 645, 384 51 Volary zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2020, č. j. 41/LK/2020-K103, sp. zn. OZZL 94685/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž byl žalobci poskytnut finanční příspěvek na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019 ve výši 4 339 773 Kč. Žádost žalobce o finanční příspěvek byla napadeným rozhodnutím částečně zamítnuta z důvodu, že škoda vzniklá v porostních skupinách v odděleních 2 – 13 v souvislosti s nahodilou jehličnatou těžbou v roce 2019 není předmětem finančního příspěvku dle části B oddílu 3, předmět finančního příspěvku Zásad, kterými se stanoví podmínky pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019, č. j. 33707/2020-MZE-16221 (dále jen Zásad), neboť se nacházejí tyto lesy na území Národního parku Šumava. 2. Žalobce napadá výrok II., kdy namítá nesoulad rozhodnutí, respektive Zásad, s právními předpisy a považuje tak vydané rozhodnutí ve výrokové části II. za nezákonné. 3. Žalobce v žalobě uvádí, že byl v roce 2019 na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1999 nájemcem lesních pozemků nacházejících se v katastrálním území Volary – Cudrovice a dále i lesů, které se nachází na území Národního parku Šumava. Žalobce včasnou žádostí požádal o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona, konkrétně o poskytnutí finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v roce 2019 pro jehličnaté dříví vytěžené v obhospodařovaných porostních skupinách v důsledku nahodilé těžby (§ 2 písm. n) lesního zákona). Rovněž tak předmětem žádosti bylo poskytnutí příspěvku na jehličnaté dříví vytěžené v roce 2019 v porostních skupinách, které se nachází na území Národního parku Šumava, tak v porostních skupinách ležících mimo národní park. Celkem požadoval žalobce příspěvek ve výši 7 889 032 Kč. Napadeným rozhodnutím nebylo jeho žádosti vyhověno. Žalobci byl přiznán příspěvek pouze ve výši 4 339 773 Kč, ve zbývající části byla žádost zamítnuta, a to ohledně těžby vyvolané kůrovcovou kalamitou v porostních skupinách nacházejících se na území Národního parku Šumava. 4. Žalobkyně spatřuje závažné vady v řízení předcházející vydání rozhodnutí krajského úřadu, jestliže krajský úřad rozhodl o zamítnutí části žádosti z důvodu, že část porostních skupin, na něž byl finanční příspěvek požadován, leží na území Národního parku Šumava, kdy z části B specifických podmínek Zásad, konkrétně z bodu 3, vyplývá, že předmětem finančního příspěvku není škoda vzniklá v souvislosti s nahodilou těžbou jehličnatého dříví na území národních parků. 5. Žalobce namítá, že krajský úřad nebyl o části žádosti vztahující se k porostům na území Národního parku Šumava oprávněn rozhodnout, neboť k tomu nebyl příslušný. Žalobce má za to, že na základě ustanovení § 48a odst. 2 písm. i) ve spojení s ustanovením § 49 odst. 4 zákona o lesnictví, o části jeho žádosti ohledně příspěvků na lesní porosty nacházející se na území Národního parku Šumava bylo oprávněno rozhodnout pouze Ministerstvo životního prostředí vykonávající působnost krajských úřadů na území národních parků. Krajský úřad měl dle žalobce postupovat podle § 12 správního řádu a postoupit část jeho žádosti k rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí. 6. Žalobce dále namítá nezákonnost Zásad. Podle žalobce skutečnost, že Zásady pro poskytování finančního příspěvku výslovně vylučují dříví vytěžené na území národních parků je v rozporu s účelem Zásad s lesním zákonem s ústavním pořádkem i s právem Evropské unie. Žalobce má za to, že vlastníci lesů na území národních parků, byli dopady kalamity zasaženi dokonce intenzivněji, než vlastníci lesů mimo národní parky. Ustanovení části B oddílu 3 Zásad o vyloučení lesů na území národních parků z poskytování příspěvků na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity za rok 2019 ve státních lesích nemá oporu v lesním zákoně. V souvislosti s tím je žalobcem poukazováno na § 46 odst. 3 lesního zákona, kdy účelem tohoto ustanovení je pouze určení organizační složky státu, z jejíchž rozpočtových prostředků se finanční příspěvky poskytují a nelze z něj žádným způsobem dovodit, že by poskytování finančního příspěvku podle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona v nestátních lesích na území národních parků a jejich ochranných pásem bylo vyloučeno. Vyloučení lesů na území národních parků nemá oporu ani v kompetenčních ustanoveních lesního zákona, kdy dále žalobce poukazuje na § 46 odst. 1 písm. l) a na § 46 odst. 10 lesního zákona, z něhož vyplývá, že tyto příspěvky se poskytují výlučně podle výzvy k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku zveřejněném Ministerstvem zemědělství. Má za to, že Ministerstvu zemědělství přísluší vydání výzvy k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona i pro lesy na území národních parků a jejich ochranných pásem. A contrario pak platí, že výzvu k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona pro lesy na území národních parků nemůže vydat nikdo jiný, než právě Ministerstvo zemědělství. Proto nesprávně byly lesy na území národních parků zcela opomenuty při vydání Zásad. Vlastníci lesů v národním parku byli znevýhodněni. Proto Zásady mají diskriminační charakter a jsou v rozporu s principem rovnosti v právech zakotvených v článku 1 Listiny základních práv a svobod. Tímto nezákonným postupem ministerstva jsou rovněž vlastníci lesů na území národních parků znevýhodněni v hospodářské soutěži s ostatními vlastníky nestátních lesů. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na ustanovení článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouva jinak. 7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že o žádosti žalobkyně o poskytnutí finančního příspěvku pro účel zmírnění dopadů kůrovcové kalamity za rok 2019 ve státních lesích nemohl rozhodnout nikdo jiný, než krajský úřad, jestliže se v části A odst. 1 písm. n) Zásad uvádí, že o poskytnutí finančního příspěvku rozhoduje na základě žádosti příslušný krajský úřad. Nedochází tak k derogaci ustanovení § 49 odst. 4 zákona o lesích. Ministerstvo životního prostředí může poskytnout obdobný finanční příspěvek na hospodaření v lesích na území národních parků ze svého rozpočtu. Proto krajský úřad byl jediný příslušný orgán oprávněný rozhodnout ve věci žalobce o podané žádosti, a to v celém rozsahu. K vyjádření ve věci žalobcem vznesených námitek nezákonnosti Zásad se žalovaný necítil být kompetentní s ohledem na fakt, že není jejich autorem. Navrhoval, aby si soud zajistil vyjádření od Ministerstva zemědělství, jakož to původce napadených Zásad. 8. Soud si vyžádal stanovisko ke shora uvedeným Zásadám od Ministerstva zemědělství. Ministerstvo ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021 uvedlo, že Zásady nejsou diskriminační, v případě, že je možno podle nich poskytnout příspěvek jen na lesy mimo území národních parků a mimo území vojenských lesů, a to s odkazem na Zásady v části B oddílu 3 na straně 8. V souvislosti s tím bylo poukázáno na to, že žalobce v rámci podané žádosti prohlásil, že se podrobně seznámil se Zásadami. Proto očekávání ohledně poskytnutí příspěvku na porosty nalézající se na území Národního parku Šumava nemohlo u žalobce nastat. Skutečnost, že příspěvek lze poskytnout jen na lesy mimo území národních parků a jejich ochranných pásem, není dokladem diskriminace vlastníků lesů na území vojenských lesů a lesů na území národních parků, neboť lesy na území národních parků plní v různé míře různé funkce a jejich právní režim je odlišný. Lesy na území národních parků mají odchylný režim hospodaření daný zákonem č. 114/1992 Sb., dle něhož se v lesích národních parků poskytování státní podpory liší a má specifickou povahu, což dokládá nařízení vlády č. 30/2014 S