1 As 13/2017 — Nejvyšší správní soud

10 A 21/2016- 117 - text  11 10 A 21/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: X.X., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Strouhalem se sídlem Přátelství 1960, Písek proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Havlíčkovo náměstí 98/I o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že předvolání žalované ze dne 18. 12. 2015, č. j. KRPC-154261-45/TČ2015-020310, ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPC-154261-61/TČ-2015-020310 a ze dne 3. 2. 2016, č. j. KRPC-154261-66/TČ-2015-020310, kterými byl žalobce předvoláván k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, tj. ke snímání daktyloskopických otisků, zjišťování tělesných znaků, provádění měření těla, pořizování obrazových, zvukových a jiných záznamů a odebírání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení, v souvislosti s trestním řízením vedeným u žalované pod sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-020310, byla nezákonným zásahem. II. Návrh na určení, že získávání osobních údajů žalobce pro účely budoucí identifikace v souvislosti s trestním řízením vedeným u žalované pod sp. zn. KRPC154261/TČ2015-020310 je nezákonné, se zamítá. III. Návrh, aby krajský soud žalované zakázal získávat osobní údaje žalobce pro účely budoucí identifikace v souvislosti s trestním řízením vedeným u žalované pod sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-020310, se zamítá. IV. Návrh, aby krajský soud žalované přikázal obnovit stav před zásahem, se zamítá. V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 785 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Strouhala. Odůvodnění: 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 9. 2. 2016 doručena žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Policie ČR. Za nezákonný zásah bylo žalobcem označeno předvolání žalované, kterým byl žalobce vyzván k provedení identifikačních úkonů dle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) v souvislosti s trestním řízením vedeným v té době proti žalobci ve věci sp. zn. KRPC154261/TČ2015020310. 2. Dle žalobce bylo jednání žalované nezákonné, neboť ta předvolala žalobce k provedení úkonů podle § 65 zákona o policii, aniž by uvedla důvod předvolání, tedy neuvedla důvody nezbytnosti získání údajů o žalobci pro účely plnění jejich povinností. Nezbytnost získání údajů lze na základě judikatury mezinárodních soudů spatřovat pouze v případě závažné trestné činnosti, přičemž nelegální je zpracovávání osobních údajů osob v minulosti podezřelých, u nichž se vina nikdy neprokázala. Žalobce má za to, že v jeho případě nebylo získání osobních údajů nezbytné pro objasnění trestného činu, kterého se měl žalobce dopustit. V případě žalobce bylo usnesením okresní státní zástupkyně ze dne 28. 12. 2015, č. j. ZK 452/2015 - 12 podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání pro přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku postupem podle § 179g odst. 1 trestního řádu, neboť byly k tomuto postupu splněny zákonné požadavky. Nadto bylo trestní stíhání proti žalobci vedeno pro přečin, nikoliv pro zločin, ani se nejednalo o opakované trestní stíhání, stejně jako nebyl dán předpoklad pro budoucí opakování trestné činnosti. Jednání žalované bylo žalobcem označeno jako svévole zneužívající oprávnění dané zákonem. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předvoláním žalobce žalovaná realizovala své oprávnění ve smyslu § 65 zákona o policii v souvislosti s trestním stíháním žalobce. K žalobním námitkám žalovaná uvedla, že provedení identifikačních úkonů se nevztahovalo pouze ke konkrétnímu trestnímu stíhání, nýbrž ke sběru vymezeného okruhu údajů, které měly umožnit identifikaci osoby do budoucna. Dle žalované tak ke sběru osobních údajů mělo dojít pro účely budoucí identifikace žalobce v případě, že by se dopustil jiné trestné činnosti. Jedná se o preventivní opatření, kterým žalovaná realizuje své oprávnění ke zpracování vymezených osobních údajů mimo jiné i u osob, kterým bylo sděleno podezření z úmyslné trestné činnosti. Sběr údajů pak slouží k odhalování a usvědčování pachatelů trestných činů zanechávajících po sobě stopy. Oprávnění žalované získat identifikačními úkony vymezené osobní údaje žalobce bylo vedeno za účelem splnění základních povinností žalované podle § 2 zákona o policii při předcházení, odhalování, vyšetřování trestných činů a stíhání pachatelů, jakož i působení proti recidivě. Vůči žalobci se jednalo o ospravedlnitelný postup přiměřený svému cíli. Pro postup dle § 65 zákona o policii je určující subjektivní stránka trestného činu, která byla v případě žalobce naplněna, neboť šlo o úmyslný trestný čin. 4. Krajský soud o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 10 A 21/2016 – 78 tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší správní soudu však ke kasační stížnosti žalobce rozsudek krajského soudu zrušil rozhodnutím ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017 - 93 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že se krajský soud nezabýval proporcionalitou zásahu do práva na informační sebeurčení žalobce a omezil se toliko na naplnění subjektivní stránky trestného činu. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že žalovaná musí zvažovat přiměřenost provádění identifikačních úkonů s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Není možné ke shromažďování údajů přistupovat plošně u každého případu podezření z úmyslného trestného činu a alespoň na půdě soudu musí být důsledně proveden test proporcionality zásahu. 5. Usnesením krajského soudu ze dne 9. 4. 2018, č. j. 10 A 21/2016 – 111 bylo řízení před krajským soudem přerušeno, neboť byl k Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení § 65 odst. 1 věta „a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“ a § 65 odst. 5 zákona o policii. Ústavní soud v této věci vydal dne 22. 3. 2022 nález Pl. ÚS 7/18, v němž výrokem I. zamítl návrh na zrušení § 65 odst. 1 věta „a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“ a výrokem II. návrh ve zbytku odmítl. Ústavní soud konstatoval, že jakkoliv je právo na informační sebeurčení a především pak právo na ochranu soukromí v jeho nejširším smyslu významným ústavním právem, zrušení pravomoci policie k odběru biologických vzorků by zřejmě vedlo k destrukci ústavní garance naplňování veřejného zájmu na předcházení, vyhledávání, odhalování a stíhání trestné činnosti a rovněž by znesnadňovalo plnění závazků plynoucích z mezinárodního a unijního práva v oblasti přeshraniční trestněprávní spolupráce. Ústavní soud dále konstatoval, že odebrání biologických vzorků, pakliže nevyžaduje aktivní jednání obviněného, ale toliko strpění, nedosahuje minimální hranice závažnosti nutné pro porušení čl. 3 Úmluvy a jedná se o postup nezbytný pro předcházení trestné činnosti. Ochrana společnosti před kriminalitou tudíž ospravedlňuje užití § 65 zákona o policii. Obiter dictum Ústavní soud připustil přílišnou obecnost právní úpravy a konstatoval, že dle judikatury ESLP musí zásah do práva na soukromí respektovat kritérium nezbytnosti s dostatečnými zárukami pro jednotlivce proti riziku zneužití a svévole. 6. Krajský soud se žalobou zabýval podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále též „s. ř. s.“). V kontextu odůvodnění Nálezu Ústavního soudu a vzhledem k tomu, že je soud vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017 - 93 krajský soud posoudil proporcionalitu požadavku žalované na provedení identifikačních úkonu ve smyslu § 65 zákona o policii a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná. 7. Z průběhu řízení před orgány činnými v trestním řízení vyplývajícího ze žalobcem předložených příloh, jež jsou součástí žaloby a z písemností poskytnutých žalovanou, bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2015 bylo žalobci sděleno podezření z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením vydaným příslušnou státní zástupkyní dne 28. 12. 2015 pod č. j. ZK 452/2015 – 12, které nebylo právní moci dne 4. 1. 2016, bylo podání návrhu na potrestání žalobce ve vztahu k výše zmíněným trestným činům postupem podle § 179g odst. 1 trestního řádu odloženo, přičemž žalobci byla současně stanovena zkušební doba v délce osmnácti měsíců. Žalobce byl k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii předvolán jednak předvoláním ze dne 18. 12. 2015, č. j. KRPC15426145/TČ-2015-020310, dále předvoláním ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPC15426161/TČ-2015-020310 a konečně předvoláním ze dne 3. 2. 2016, č. j. KRPC15426166/TČ-2015-020310. Ve všech uvedených předvolání