9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 6/2022- 59 - text  7 51 A 6/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: R.K., narozen X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č. j. KUJCK 30089/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 16. 2. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodl o podaném odvolání žalobce tak, že se zamítá a rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 14. 12. 2021, č. j. R-META 3806/2021 OŽ/MKva/5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) se potvrzuje. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 58 odst. 3 věty první zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o živnostenském podnikání“) zrušeno živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Realitní zprostředkování“ pro závažné porušení zvláštního právního předpisu, z důvodu ztráty bezúhonnosti stanovené § 5 odst. 1 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o realitním zprostředkování“), které nastalo v důsledku odsouzení za úmyslný zločin uvedený v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 9. 2019, č. j. 3 T 59/2019-4269 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2020, č. j. 14 To 303/2019-4302, podle něhož byl podnikatel uznán vinným a odsouzen za zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. 2. Žalobce nejprve popsal průběh správního řízení a předcházejících správních řízení, z nichž nakonec vzešlo prvostupňové a napadené rozhodnutí. Následně žalobce uvedl, že si je vědom znění § 5 zákona o realitním zprostředkování, které vyžaduje bezúhonnost realitního zprostředkovatele, nicméně zdůraznil, že podnikatelskou činnost vykonával od roku 2015, své odvodové povinnosti plnil řádně a včas, neměl doměrky. Teprve v lednu 2020 došlo k jeho odsouzení za zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, což se však dle tvrzení žalobce týkalo právnické osoby ARIS TRUST s. r. o., v níž působil jako jednatel a v důsledku poškození účetního softwaru vznikly nesrovnalosti v účetní evidenci. Žalobce poukazoval na účinnost zákona o realitním zprostředkování, která nastala dne 3. 3. 2020, avšak k jeho odsouzení došlo před účinností tohoto zákona (leden 2020) a samotné jednání, pro něž byl odsouzen, mělo nastat v letech 2012 až 2015. Žalobce se poukázáním na tyto skutečnosti pokoušel zdůraznit, že ke vzniku živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „Realitní zprostředkování“ došlo na základě přechodných ustanovení díky ohlášení, že hodlá pokračovat v poskytování realitního zprostředkování, což musel učinit ve stanovené lhůtě a doložit doklady prokazující splnění odborné způsobilosti. Živnostenský úřad byl povinen zkoumat splnění podmínek pro provozování živnosti zvláštní i všeobecné a navzdory existenci trestního rozsudku odsuzujícího žalobce, mu bylo oprávnění pro podnikatelskou činnost „realitní zprostředkování“ vydáno. Žalobce označil za nejasné, zda nová přísnější podmínka bezúhonnosti pro podnikatele v oblasti realitního zprostředkování platí i pro podnikatele působící v této oblasti před účinností tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že zákon ukládal požadavek na doložení pojištění a odborné způsobilosti i pro podnikatele již působící v oblasti realitního zprostředkování, dovozoval z toho žalobce, že doložení bezúhonnosti, by zákon uložil taktéž, byla-li by toho potřeba. Jestliže taková povinnost nebyla zákonem o realitním zprostředkování stanovena, měla být bezúhonnost žalobce posuzována podle živnostenského zákona. 3. Žalobce dále namítal, že nebylo použito testu proporcionality, neboť činností, za níž byl odsouzen, mohl jen těžko poškozovat zájmy třetích osob. Zrušením živnostenského oprávnění žalobce, tak dle žaloby mohlo dojít k porušení čl. 26 odst. 2 LZPS. Na podporu svých tvrzení žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu (č. j. 9 As 69/2008-50, č. j. 5 A 11/2002, č. j. 9 As 229/2014-36, č. j. 9 As 69/2008-50) a nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 35/08-1). II. Vyjádření žalovaného správního orgánu 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že žalobní námitky jsou shodné s námitkami odvolacími, a proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nejprve vyjadřoval k důvodům, proč vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí předcházela dvě správní řízení, v nichž bylo vždy zrušeno rozhodnutí živnostenského úřadu. V prvém správním řízení žalovaný zjistil, že si živnostenský úřad neopatřil výpis z evidence Rejstříku trestů, jak mu ukládá § 6 odst. 3 živnostenského zákona, proto uložil živnostenskému úřadu tuto povinnost dodatečně splnit. Ve druhém správním řízení ve věci zrušení živnostenského oprávnění si sice živnostenský úřad již vyžádal výpis z evidence Rejstříku trestů žalobce, avšak nadále byla dle žalovaného aplikována nesprávná zákonná ustanovení. Přestože byl živnostenský úřad zavázán právním názorem žalovaného, postupoval v rozporu s ním při aplikaci zákonných ustanovení, a tak žalovaný opětovně zrušil rozhodnutí živnostenského úřadu a věc vrátil k novému projednání. Dále ve vyjádření žalovaný opakovaně zdůrazňoval, že bezúhonnost podle zákona o realitním zprostředkování je konstruována šířeji oproti živnostenskému zákonu, rovněž podotkl, že podnikatel je povinen dodržovat povinnosti plynoucí i ze zvláštních právních předpisů, což byl právě i zákon o realitním zprostředkování. Živnostenský úřad dospěl k závěru, že odsouzení žalobce nesouvisí s předmětem podnikání, který ohlašoval, a zápis do živnostenského rejstříku provedl, avšak k následnému zrušení živnostenskému oprávnění došlo pro závažné porušení zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o realitním zprostředkování, což bylo v době vzniku živnostenského oprávnění živnostenským úřadem opomenuto. III. Obsah správních spisů 5. Do správního spisu byl založen rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 9. 2019, č. j. 3 T 59/2019-4269, jímž byl žalobce a společnost ARIS TRUST s. r. o. shledáni vinnými ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dále bylo založeno do správního spisu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce a společnosti ARIS TRUST s. r. o. proti trestnímu rozsudku. Dne 9. 11. 2021 bylo zahájeno správní řízení ve věci zrušení živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „Realitní zprostředkování“, jímž disponoval žalobce, neboť nebyla splněna podmínka provozování živnosti podle § 5 odst. 1 zákona o realitním zprostředkování. 6. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo žalobci zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „realitní zprostředkování“ z důvodu závažného porušení zvláštního právního předpisu, a to ztráty bezúhonnosti stanovené v § 5 odst. 1 zákona o realitním zprostředkování, která nastala v důsledku odsouzení za úmyslný zločin uvedený v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Táboře potvrzeného odvolacím soudem. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce dne 10. 1. 2022 odvolal, avšak odvolání bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. IV. Právní názor soudu 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 8. Žaloba není důvodná. 9. Při jednání dne 26. 10. 2022 účastníci setrvali na svých podáních. 10. Žalobce v prvé řadě popisoval okolnosti související s jeho trestním odsouzením, k čemuž se krajský soud však nebude nijak vyjadřovat, neboť mu nepřísluší posuzovat skutečnosti, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto v trestním řízení. Dále žalobce poukazoval na předcházející dvě správní řízení, v nichž bylo rozhodováno o zrušení živnostenského oprávnění žalobce, přičemž v obou případech byla rozhodnutí živnostenského úřadu zrušena v odvolacím řízení. K okolnostem zmíněných správních řízení se vyjadřoval žalovaný ve vyjádření k žalobě, což shledává krajský soud za dostačující a v podrobnostech na něj odkazuje. Součástí správního spisu v nyní projednávané věci nejsou správní spisy vedené v