6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

61 A 29/2021- 52 - text  10 61 A 29/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: T. T. P., narozená dne státní příslušnost ubytování zajištěno na adrese zastoupena advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, čj. 1165713/2021OPL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) obdrželo dne 25. 3. 2021 žádost žalobkyně o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), spolu se žádostí o dlouhodobé vízum za účelem společného soužití rodiny. 2. Usnesením ze dne 22. 4. 2021, čj. 14682/2021HANOKO (dále též „usnesení“), zastupitelský úřad zamítl žádost žalobkyně o upuštění od povinnosti osobního podání v návaznosti na v dané době účinné ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 4. 2021, č. 20599/2020-69/MIN/KAN (dále jen „ochranné opatření“), dle něhož nebylo možné na zastupitelských úřadech přijímat žádosti o dlouhodobá víza za účelem rodinným, nejde-li o manžele a nezletilé děti cizinců s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky. V důsledku toho zastupitelský úřad řízení o žádosti o vydání dlouhodobého víza zastavil. 3. Žalovaný odvolání napadeným rozhodnutím zamítl a usnesení zastupitelského úřadu potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně podala dne 15. 7. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobkyně nejprve popsala svou osobní situaci, uvedla, že je starší 60 let a žije sama ve V. Jejím nejbližším příbuzným je její jediný syn (N. T. H., nar. X) žijící v České republice na základě povolení k trvalému pobytu. Žalobkyně s ohledem na přetrvávající situaci ohledně pandemie koronaviru usiluje o sloučení rodiny se svým synem z obavy, aby o ní měl kdo pečovat v případě, že by onemocněla. 6. V registraci a v osobním podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem rodinným v době podání žádosti žalobkyni bránil čl. I. odst. 10 ochranného opatření. Tuto část opatření žalobkyně považuje za protiústavní a diskriminační, proto podala spolu se žádostí samotnou také žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Zastupitelský úřad svoje usnesení odůvodnil právě zákazem přijímání žádostí o taková víza s ohledem na ochranné opatření. 7. Žalobkyně považuje usnesení zastupitelského úřadu, napadené rozhodnutí, jakož i ochranného opatření za protiústavní, diskriminační, a tudíž nezákonná. K tomu odkazuje stejně jako v odvolání na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20. 8. Žalobkyně namítá, že čl. I. odstavec 10 obou ochranných opatření (ze dne 15. 3. 2021 a 3. 4. 2021) ministerstva zdravotnictví zakazuje přijímat žádosti o víza, přechodné a trvalé pobyty na zastupitelských úřadech s celou řadou výjimek, které nejsou nijak odůvodněny. Žalobkyně si je vědoma, že účel její žádosti o dlouhodobé vízum za účelem rodinným na rozdíl od jiných mezi těmito výjimkami uveden není, což ovšem považuje za protiústavní a diskriminační. 9. Neobstojí proto argumentace žalovaného, že byl povinen rozhodnout v souladu s účinným ochranným opatřením. Z napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem neplyne, které obecně závazné právní předpisy by byly podle žalovaného porušeny, pokud by zastupitelský úřad vyhověl žádosti žalobkyně o upuštění od osobního podání žádosti. Žádný takový obecně závazný předpis není, přičemž za něj nelze považovat ani ochranné opatření. 10. K odvolací námitce žalobkyně vytýkající ochrannému opatření, že výjimky ze zákazu přijímání žádostí obsažené v něm nejsou nijak odůvodněny, žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že ochranné opatření je obsáhle odůvodněno na 16 stránkách. Takové vypořádání se s odvolací námitkou považuje žalobkyně za nepřezkoumatelné. 11. Nepřezkoumatelnost žalobkyně namítá rovněž ve vztahu k odůvodnění, jímž žalovaný na str. 3 vypořádal její námitku porušení základních lidských práv, když konstatoval, že ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví (a tedy i rozhodnutí zastupitelského úřadu a žalovaného) vycházejí ze sdělení Evropské komise ze dne 28. 10. 2020, č. COM (2020) 686 final, a z doporučení Rady Evropské unie ze dne 30. 6. 2020, č. 2020/912. Dle žalobkyně se žalovaný její námitkou vůbec nezabýval. Ze žádného doporučení ani sdělení Komise nebo Rady dle žalobkyně nevyplývá, že by členské státy nebyly povinny dodržovat svoje závazky týkající se základních lidských práv a svobod. 12. Žalobkyně je přesvědčena, že vzhledem k současné situaci, osobním poměrům a jejímu věku se rovněž na posuzovanou věc vztahuje ochrana rodinného života podle čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“). 13. Nepřezkoumatelná je též úvaha zastupitelského úřadu, dle níž důvodem pro zvýhodnění např. profesionálních sportovců či umělců při přijímání víz je skutečnost, že tito mohou představovat ekonomický přínos. Žalovaný k této odvolací námitce uvedl, že není oprávněn zpochybňovat obsah obecně závazných právních předpisů. 14. Žalobkyně se dále vymezuje proti odůvodnění usnesení, kde zastupitelský úřad uvádí, že „příjezd ostatních cizinců, jejichž pobyt na území není nezbytně nutný, může v současné době ohrozit ochranu zdraví obyvatelstva na území České republiky ať již zavlečením nové mutace viru či dalším zatížením kapacit již tak zkoušeného zdravotního systému ČR“. Argumentaci zastupitelského úřadu „nezbytnou nutností pobytu“ považuje žalobkyně za nepřezkoumatelnou, neboť taková podmínka z ochranných opatření nevyplývá. Ani pobyt sportovců, umělců nebo studentů na území České republiky není nezbytně nutný. Žalobkyně by při vstupu na území České republiky musela disponovat potvrzením negativního výsledku RT-PCR testu a dalšímu takovému testu by se musela podrobit na území České republiky. Není tedy zřejmé, jak by mohla ohrozit zdraví obyvatelstva na území České republiky podáním žádosti o vízum. Žalovaný k této námitce v napadeném rozhodnutí opět odkázal toliko na sdělení Komise a doporučení Rady. Žalovaným citovaná pasáž sdělení Komise zdůrazňuje sociální aspekty, které mohou mít státní příslušníci třetích zemí při cestování do Evropské unie. Důvody podání žádosti mají dle žalobkyně výrazně sociální aspekt, protože je starší osobou, která se chce v době pandemie sloučit s jediným dítětem žijícím v České republice. 15. Žalobkyně poukázala na rozsudek ze dne 8. 4. 2021, čj. 1 Azs 4/2021-28, v němž Nejvyšší správní soud výslovně připustil možnost upuštění od povinnosti osobního podání a možnost přijetí žádosti i v případech, kdy to ochranné opatření ministerstva zdravotnictví neumožňuje. 16. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i zastupitelského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 17. Do vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že ochranné opatření je opatřením obecné povahy, je tedy závazné a správní orgány jsou povinny se jím řídit, což vylučuje žalobkyní namítanou nepřezkoumatelnost. Přijetí žádosti žalobkyně bylo ex lege vyloučeno, stejně tak i navazující možnost upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. 18. K nepřezkoumatelnosti ve vztahu k nedostatečnému vypořádání odvolacích námitek vytýkajících žalovanému, že výjimky nejsou v ochranném opatření nijak odůvodněny, žalovaný uvedl, že tyto námitky směřují proti samotnému ochrannému opatření, resp. nad rámec napadeného rozhodnutí a celého řízení o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, v jehož rámci nelze přezkoumávat samotné ochranné opatření. 19. Zmínku o sociálním aspektu žádosti žalobkyně ve vztahu k článku III. sdělení Komise považuje žalovaný za irelevantní, neboť tato námitka se rovněž týká ochranného opatření, nikoli napadeného rozhodnutí. 20. Z odkazu žalobkyně na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 8. 4. 2021, čj. 1 Azs 4/2021-28) nelze dle žalovaného dovodit nadřazenost zákona nad ochranným opatřením, resp. tento rozsudek nedopadá na posuzovanou věc. Ochranné opatření není v rozporu se zákonem o pobytu cizinců; dlouhodobé vízum je nenárokovým titulem a žalobkyně není nositelkou subjektivního práva na vstup na území České republiky. Nepřijetí žádosti žalobkyně o dlouhodobé vízum za účelem sloučení s jejím zletilým synem na základě účinného ochranného opatření, jehož účelem bylo zamezit rozšiřování vysoce nakažlivého onemocnění omezením pře