6 As 98/2016 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 17/2023- 52 - text  5 54 Ad 17/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Lenkou Hanzalovou sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2023, č. j. MPSV-2023/200216-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně pobírala dávku sociální podpory příspěvek na bydlení, který jí byl rozhodnutím Úřadu práce České republiky (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 25. 7. 2023, č. j. 271358/23/CB, odejmut ode dne 1. 6. 2023, neboť nárok na dávku zanikl ke dni 31. 5. 2023. 2. Žalobkyně bydlí v bytě ve vlastnictví třetí osoby, který má na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 8. 2020 pronajatý syn žalobkyně. Syn žalobkyně se následně z bytu odstěhoval do zahraničí a dne 28. 8. 2021 uzavřel s žalobkyní podnájemní smlouvu, přičemž předmětem podnájemní smlouvy byl daný byt s výjimkou jedné uzamčené místnosti (skladiště). 3. Úřad práce dospěl k závěru, že jelikož žalobkyně nemá v podnájmu celý byt, ale pouze jeho část (§ 24 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), přičemž k uzavření podnájemní smlouvy nebyl dán souhlas vlastníka bytu, nesplňuje žalobkyně předpoklady pro danou dávku. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. S učiněným hodnocením se ztotožnil. II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalobou ze dne 7. 11. 2023 žalobkyně navrhuje, aby krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně má za to, že souhlas vlastníka bytu s uzavřením podnájemní smlouvy plyne z čl. VI. nájemní smlouvy, neboť užívání bytu její osobou je v tomto článku výslovně zakotveno. Zároveň však vlastník bytu z opatrnosti tento souhlas dodatečně učinil – viz dodatek k nájemní smlouvě uzavřený mezi synem žalobkyně a vlastníkem bytu dne 14. 8. 2023. 7. Žalobkyně současně nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že ji nelze považovat za podnájemce v souladu s § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. Účelem tohoto ustanovení je zamezit podnájmu bytu více osobám, což se v případě žalobkyně neděje. Pouze jedna místnost z bytu je uzamčena, neboť jsou zde umístěny věci, jejichž prostřednictvím by mohlo dojít k újmě na zdraví žalobkyně, jedná se proto pouze o bezpečnostní opatření. Tato místnost není aktivně užívána jinou osobou. 8. Závěrem žaloby se žalobkyně v obecné rovině dovolává zásad dobré správy a základních zásad činnosti správních orgánů a uvádí, že dávku pobírala delší dobu a legitimně očekávala, že tomu bude i nadále. 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11. 12. 2023 setrval na svém rozhodnutí a navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zdůraznil, že předkládaná podnájemní smlouva se vztahuje pouze k užívání části bytu, což je dle § 24 zákona o státní sociální podpoře důvod pro nepřiznání dávky. Nad rámec se pak žalovaný vyjádřil k okolnostem případu. III. Průběh ústního jednání 10. Dne 7. 2. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání bez účastni žalovaného, při kterém žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalobkyně při jednání popsala svoji situaci. 11. Při jednání soud provedl jako důkaz nájemní smlouvu ze dne 11. 8. 2020 uzavřenou mezi synem žalobkyně a vlastníkem daného bytu, smlouvy o podnájmu bytu ze dne 31. 12. 2022 a 14. 8. 2023 a dodatek č. 3 k nájemní smlouvě. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Dle § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře platí, že při splnění ekonomických kritérií má nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který byt užívá. Dle odst. 2 téhož ustanovení poté mimo jiné platí, že za nájemce bytu se pro účely tohoto zákona považuje i podnájemce celého bytu, který byt užívá se souhlasem vlastníka bytu. Pro účely tohoto zákona, jde-li o podnájemní vztah, nájemce vstupuje do práv a povinností vlastníka bytu a podnájemce do práv a povinností nájemce bytu. 15. Dle smlouvy o podnájmu ze dne 28. 8. 2021 byl daný byt dán do podnájmu žalobkyni jejím synem, přičemž dle čl. II platilo, že „Byt uvedený v článku 1 s příslušenstvím s výjimkou jedné uzamčené místnosti pronajímá nájemce dále podnájemci na dobu neurčitou od 1. 9. 2021“. Dodatkem č. 1 ze dne 30. 10. 2022 poté došlo k navýšení úplaty. Žalobkyně dále předložila obdobné podnájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2022 a ze dne 14. 8. 2023, které se liší právě výší sjednané úplaty. Rovněž je napříč těmito smlouvami stanoveno, že nájemce – syn žalobkyně se zavazuje, že po dobu trvání podnájmu nebude byt užívat (čl. III). 16. Dle bodu 6.11 nájemní smlouvy platí, že „Pro účely této smlouvy, ke dni jejího uzavření, tvoří Nájemcovu domácnost ve smyslu § 2272 NoZ celkem dvě osoby, a to A. P. a V. S.“ (bez zohlednění dodatku č. 3 ze dne 14. 8. 2023, tj. původní znění). Ohledně podnájmu bytu pak dle bodu 6.9 platí, že „Nájemce je oprávněn přenechat byt nebo jeho část do podnájmu nebo k jinému užívání dalším osobám pouze po předchozím písemném souhlasu Pronajímatele. V žádosti o souhlas musí být uvedena třetí osoba, která se má stát uživatelem bytu a doba podnájmu nebo bezplatného užívání, na jakou Nájemce třetí osobě byt do podnájmu nebo bezplatného užívání přenechá. Případný podnájem končí společně s nájmem.“ 17. Dodatek č. 3 ze dne 14. 8. 2023 pak změnil některé body nájemní smlouvy, zejména bod 6.11 tak, že „Pronajímatel souhlasí s tím, aby nájemce v bytě sám nebydlel a byt podnajímal paní V. S., která v bytě bude bydlet sama.“ Dále je měněn bod 8.1, dle kterého nově platí, že „Smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to od 1. září 2023 do 30. srpna 2024.“ 18. Právní fikce § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, dle které se podnájemce celého bytu užívající jej se souhlasem vlastníka bytu považuje pro účel dávky za nájemce, nedává prostor pro jakýkoli jiný výklad než ten, že je nutné, aby předmětem podnájmu byl celý byt. To musí být vyjádřeno v samotné podnájemní smlouvě. Tato podmínka v případě žalobkyně není splněna. Jakákoli argumentace týkající se jedné (ne)uzamčené místnosti není relevantní. S ohledem na jednoznačnost právní úpravy, která i při užití prostého jazykového výkladu neumožňuje žádnou jinou interpretaci, není poté ani podstatné, jaký je dle žalobkyně smysl a účel této úpravy. Rozhodné je pouze to, že žalobkyně tuto jednoznačnou zákonnou podmínku nesplňuje. 19. Již na tomto místě krajský soud konstatuje, že rozhodnutí žalovaného co do posouzení práva, nároku, žalobkyně na danou dávku obstojí. 20. Co se týče souhlasu vlastníka bytu, je v tomto případě nutno odlišit právo nájemce přijímat nové členy své domácnosti (§ 2272 občanského zákoníku); „Domácností se ve větě první („přijímat ve své domácnosti“) rozumí prostor, ve kterém má nájemce své obydlí, ve větě druhé („nového člena své domácnosti“) se domácností rozumí pospolitost spolužijících osob.“ [ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-1-8]. ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.]; úpravu podnájemní smlouvy dle § 2275 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého platí, že v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele a veřejnoprávní úpravu § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, který stanovuje, jak soud uvádí již výše, že za nájemce bytu se pro účely tohoto zákona považuje i podnájemce celého bytu, který byt užívá se souhlasem vlastníka bytu. 21. Citovaný bod 6.11 nájemní smlouvy není souhlasem dle § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, ale samostatným důvodem, na jehož základě může žalobkyně spolu s nájemcem (synem) užívat daný byt jako členka domácnosti. Nejedná se proto o souhlas dle § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. S tím ostatně koresponduje i citovaný bod 6.9 nájemní smlouvy, když zde kladeným nárokům v bodě 6.11 v původním znění nevyhovuje. 22. Souhlas vlastníka bytu ve smyslu § 2275 odst. 1 občanského zákoníku a ve smyslu bodu 6.11 smlouvy v původním znění může dokládat citovaný požadavek zákona o státní sociální podpoře. Absence takového souhlasu nezpůsobuje v soukromoprávní rovině sama o sobě neplatnost podnájemní smlouvy, neboť se v tomto případě jedná o relativní neplatnost. 23. Podmiňuje-li zákon o státní sociální podpoře v případě žalobkyně nárok na dávku mj. souhlasem vlastníka bytu s tím