6 Ads 122/2020 — Nejvyšší správní soud

64 Ad 2/2024- 21 - text  6 č.j. 64 Ad 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: K. G., narozená X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2024, č. j. MPSV-2024/16873-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 4. 12. 2023, č. j. 229986/23/JH, sp. zn. 11725-23-JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 10. 2023, na základě žádosti žalobkyně ze dne 25. 10. 2023, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese X, byt č. 1 (dále jen „užívaný byt“), nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře. Odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 3. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítá nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. 3. V prvé řadě žalobkyně nesouhlasila s nepřiznáním dávky a uvedla, že užívá soubor místností v bytovém domě, které jsou určeny k trvalému bydlení, čímž splňuje podmínku dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Nezákonnost prvostupňového rozhodnutí žalobkyně spatřuje i ve skutečnosti, že bylo vydáno na základě nepravdivých a neplatných důkazů. Doplnila, že si žalovaný popletl různá odvolání mezi sebou a v důsledku zamítl odvolání, které žalobkyně nepodávala. Součástí žaloby bylo znění správného odvolání žalobkyně, které podala. Dodala, že „ani střípek argumentace nebo formulace námitky, kterou žalobce [pozn. soudu – zde míněno asi žalovaný] ve svém rozhodnutí popsal a pak se s ní vypořádal“, nebylo obsahem jejího odvolání. Žalobkyně rozporovala tvrzení o tom, že byt užívá na základě pasportu stavby a jen k účelu určeném v tomto pasportu, když žalobkyně nic takového ve svém odvolání netvrdila. 4. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že prostor, který užívá žalobkyně, není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Tento závěr jednoznačně vyplývá z napadeného rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba ve zcela skutkově shodné věci se shodnou argumentací je předmětem soudního přezkumu již poněkolikáté, odkázal žalovaný na rozsudky zdejšího soudu, resp. související rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2022, č. j. 64 Ad 13/2021-19, či rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2017, č. j. 55 Ad 2/2017-28). K námitce žalobkyně o absenci tvrzení týkající se pasportu stavby, žalovaný připomněl, že žalobkyně opakovaně v předchozích řízeních namítala, že předmětný byt splňuje definici bytu dle pasportu stavby. Žalovaný přiznal, že v odvolání žalobkyně již tuto námitku konkrétně neuváděla, avšak vypořádaní námitek nad rámec nemůže zakládat vadu nepřezkoumatelnosti či jinou vadu rozhodnutí. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že v řízení ve věci žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, napadené rozhodnutí ani prvostupňové rozhodnutí nemají žádné vady, a žaloba proto není důvodná. III. Právní hodnocení krajského soudu 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 s. ř. s. 7. Žaloba není důvodná. 8. Krajský soud v první řadě uvádí, že žalobkyně podává již několikátou žalobu v předmětné věci. V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu. Žalobkyně opakovaně v žalobě tvrdí, že jí užívání soubor místností v bytovém domě je podle stavebního zákona určen k trvalému bydlení. Krajský soud dále uvádí, že žalobkyně nepředložila žádné nové důkazy, které by mohly rozhodnutí krajského soudu v posuzované věci zvrátit. Veškeré listiny rozhodné pro posuzovanou věc jsou založeny ve správním spise, který má krajský soud k dispozici. 9. Krajský soud tak o v podstatě týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 1. 8. 2017, č. j. 56 Ad 2/2017-41 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2018, čj. 9 Ads 253/2014-26, zamítl); ze dne 14. 3. 2019, č. j. 54 Ad 16/2018-31; ze dne 20. 3. 2019, č. j. 54 Ad 6/2018; ze dne 4. 3. 2019, č. j. 54 Ad 20/2018-22; ze dne 8. 4. 2019, č. j. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, čj. 3 Ads 200/2019-18, odmítl); ze dne 23. 4. 2020, č. j. 62 Ad 3/2020-19 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 6 Ads 122/2020-21, zamítl) a další. 10. V rámci výše citovaných rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu není jí užívaný byt bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Podstata žalobního sporu, jakož i jeho řešení, zůstávají i nadále stejné. Krajský soud tak shledává, že je zcela neúčelné, aby správní soudy stále dokola obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. Proto krajský soud v intencích zásad předvídatelnosti soudního rozhodování a rovnosti odkazuje na své předchozí výše označené rozsudky, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění. Od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod se jakkoli odchýlit. 11. Dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, „[b]ytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt “. 12. Současně z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, plyne, že „pro výplatu příspěvku na bydlení je zapotřebí naplnění formální podmínky v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu“ (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2023, č. j. 54 Ad 5/2023-17, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2023, č. j. 54 Ad 9/2023-17 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2023, č. j. 60 Ad 13/2023-17). 13. Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že „§ 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře jasně váže výplatu příspěvku pouze na užívání obytných místností určených k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu. Výše uvedené podporuje též úmysl zákonodárce (ratio legis), který lze dovodit z důvodové zprávy k návrhu novely zákona o státní sociální podpoře provedené zákonem č. 252/2014 Sb.; tímto zákonem byl s účinností od 1. 1. 2015 doplněn do § 24 zákona o státní sociální podpoře právě odstavec 5 s tím, že nárok na příspěvek na bydlení se spojuje pouze s vlastnictvím nebo nájemním vztahem k bytu, zatímco bydlení v jiných ubytovacích zařízeních a v jiných než obytných prostorech bude řešit pouze doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi (blíže viz sněmovní tisk č. 256/0, část druhá, Čl. III., bod 12., 7. volební období 2013 – 2017, digitální repozitář, www.psp.cz). To znamená, že zatímco doplatek na bydlení může být vyplácen jak v případě bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení, tak k bydlení v jiném než obytném prostoru či ubytovacím zařízení, příspěvek na bydlení je vázán pouze na bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 Ads 269/2018-17; důraz doplněn). Na tento výklad Nejvyšší správní soud navázal v rozsudcích ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Ads 254/2019-16, ze dne 16. 12. 2019, č. j. 10 Ads 21/2019-23, nebo ze dne 29. 4. 2020, č. j. 3 Ads 78/2018-21. 14. Judikatura Nejvyššího správního soudu se tedy ustálila na závěru, že